Letos už počtvrté se první víkend v září uskuteční štafetový závod Hory Bory. Zajímalo nás, jak závod probíhá nebo v čem je jedinečný. K rozhovoru jsme tak přizvali hlavního organizátora Marka Dvořáka.
Hory Bory. Krásný poetický název závodu, hodně lidí ho buď běželo nebo se minimálně o něm dozvědělo třeba ze stránek Svět běhu. Existuje však určitě ještě část běžců, kteří o něm neslyšeli. Představ nám ho, prosím.
Hory Bory jsou štafetový závod pro 6-10 členné týmy, výsledky vyhlašujeme ve dvou kategoriích: ženský tým a smíšený/mužský tým. Startujeme už tradičně na východní hranici Beskydy v Dolní Lomné a cíl je v Mikulově. Trasa je rozdělená do 30 etap s průměrnou délkou 10,8 km a převýšením do 180m. Celková délka závodu je 324 km a letos nás čeká 4. ročník.
Dobře, tohle jsou čísla, ale zkus říct, jaký zážitek chceš závodníkům přinést.
Bez toho abych jakkoliv snižoval sportovní výkon každého účastníka, rád říkám, že Hory Bory jsou sportovně-společenská akce. Účastníkům zůstanou vzpomínky na úseky, se kterými se museli popasovat, ale hlavně na zážitky s lidmi, s kterými do toho šli.
Můžeš pro ty, kteří se s podobným závodem nikdy nesetkali přiblížit, jak to vlastně celé funguje?
Pro tým o plném počtu lidí, tj. deset, jsou potřeba 2 osobní auta, ideální jsou větší sedmi-místná.
Startuje se ve vlnách po 20 minutách podle výkonnosti jednotlivých týmů, v sobotu mezi 6 – 12 hodinou. Vozidlo s běžci následujících etap se pohybuje z předávky na předávku a nabírá doběhnuvší účastníky, druhé nebo třetí týmové vozidlo má v tu chvíli pár hodin „volno“ . Poté se role prostřídají. Kde se tak stane, je čistě na rozhodnutí týmu. Času na odpočinek není moc, na trati jsou ale minimálně 2 místa, kde mohou účastníci složit hlavu pod střechou alespoň na pár hodin a ještě více těch, kde se mohou osprchovat. Zkušenější týmy vědí, že dobré plánování je součástí závodu i celého víkendu.
Kdo je ideálním závodníkem pro Hory Bory? Převažují opravdový závoďáci, kteří bojují o každou minutu nebo spíše krajinkáři, pro které cesta je cíl?
Na dlouhém štafetovém běhu je to zejména pro nováčky složitější. Někdo dá už první etapu „na šrot“, někdo začne opatrněji. Je to vždycky o fyzických možnostech každého, o rozhodnutí jak síly rozvrhnout a taky o tom, jestli se to v reálu podaří. Ostatně jako na každém jiném závodě. Je dobré najít shodu v rámci týmu už před závodem. Když jeden dobíhá s čerstvýma selfíčkama v telefonu a druhý s poblitýma botama, nemusí to dělat dobrotu 🙂
Hory Bory mají v běžecké komunitě pověst extrémního závodu. Je to jenom pověst nebo se HB chtějí takhle profilovat?
Chtěli bychom aby byli Hory Bory vnímány jako organizačně poctivě udělaný závod s důrazem na atraktivitu prostředí. Závod s nejmenším podílem cest, kde se o prostor dělí běžci a auta a velkou částí celé trasy vedené lesy a to celé na území z 80% CHKO Beskydy a CHKO Bílé Karpaty. Na mnoha předávkách je nabízeno teplé občerstvení, na čtyřech místech po trati se lze osprchovat. Zpětná vazba od účastníků nás utvrzuje v tom, že se nám daří jejich očekávání naplňovat a mnoho týmu se tak na start každoročně vrací.
Dokážeš zhruba říct, jaký je terén závodní trati – jaký je podíl pěšin, zpevněných cest a asfaltu, případně která etapa je podle tebe nejhezčí a která zase nejtěžší?
Moje oblíbené jsou hřebenovky. V Beskydech je to etapa č.4 z Visalají, nebo v pořadí sedmá z Bumbálky, v Bílých Karpatech potom č. 19 se startem na Mikulčině vrchu. Mezi nejnáročnější patří etapy, kde se kopec tzv. utahuje. Na Hory Bory je to 11. etapa z Hovězí na hřeben Javorníků nebo sedmnáctka z Bojkovic přes Žítkovou. Lesních a polních cest nebo pěšin je celkově zhruba 40 %, zbytek asfalt.
Co noční etapy? Myslím, že celá řada běžců z nich může mít obavy. Už se stalo, že by se někdo ztratil? Stále více běžců má zkušenost s tímto typem závodu, a tak vědí, že dobře si nastudovat trasu je základ. Klíčové křižovatky, přibližný sklon tratě během etapy, povrch. Pokud dopředu vím, že mezi třetím a pátým kilometrem měla být pěšina do mírného kopce a já běžím po asfaltu dolů, tak je něco špatně. Každý ročník se ale stane, že někdo zakufruje. Pro nás jako pořadatele je důležité, že účastníci závodu si uvědomují náročnost značení takto dlouhé tratě a častěji chápou, že jeho četnost nemůže být stejná jako při pětce s hromadným startem a je potřeba jít štěstí trochu naproti. Přibývá taky běžců s trasou v hodinkách, ti pak mají o starost míň.
Kolik lidí se na organizaci podílí?
V oba dny závodu se v terénu pohybuje okolo 40 lidí kteří značí a pak zase odznačují trať, chystají občerstvení, fotí apod. a další odhadem stovka na jednotlivých předávkách, ve většině případů z řad místních dobrovolníků.
A na závěr to nejdůležitější: kdy se letos poběží a kde je možné se přihlásit?
Poběží se již tradičně první víkend po prázdninách, tedy 3. – 4. září. Registrovat tým k závodu je možné na webu horybory.cz. Pokud se chcete přidat k již existujícímu týmu, je možné využít seznamku tamtéž nebo skupinu na facebookové stránce závodu.
