Maraton byl určen původně výhradně mužům, a tak ne každý ví, že první nesmělé a osamocené pokusy na této trati absolvovaly ženy ve stejném období jako muži.
Dlouho se tradovalo, že první sólový pokus o zdolání čtyřicetikilometrové vzdálenosti podnikla 26letá matka dvou dětí, ŘekyněMelpomene Iuaniduová, den před startem olympijského maratonu už 9. dubna 1896.
Před několika lety však vyšlo najevo, že jeden francouzsky píšící novinář v řeckém hlavním městě ve svém listu již 14. března 1896 sdělil, že prý už koncem února tato žena absolvovala sólový běh z Marathónu do Athén. Později se tuto zprávu dozvídáme i z německého tisku, a to dokonce z pera Maďara Franze Kéményho, člena Mezinárodního olympijského výboru. V řeckých novinách nebylo kupodivu o této průkopnici ani zmínky. Nevymysleli si ji jen senzacechtiví novináři?
Zajedno jsou ale tyto zprávy v tom, že se chtěla onažena přihlásit do olympijského závodu spolu s muži a pořadatelé jí nevyhověli. Souhlasí i čas čtyři a půl hodiny, který prý k uběhnutí tratě potřebovala.
Po skončení olympijských her se v několika řeckých i zahraničních novinách objevila zpráva, že jistá Řekyně jménemStamasia Potrisiová či Stamasia Revithiováchtěla také na maratonské trati startovat. Protože ani ona nebyla k závodu připuštěna, vydala se do Marathónu sama a tam se ještě před startem s jeho budoucími aktéry setkala.
A dalšího dne se pak vydala po jejich stopách. Její sólový běh přesně v 8,00 hodin odstartoval starosta obce za přítomnosti místního soudce a učitelky. Jako svědkové jí zároveň vydali doklad s uvedením času startu. Když pak tato běžkyně dorazila do cíle, poprosila dva přítomné vojáky, aby jí na lístek napsali, kdy doběhla. Bylo to ve 13,30 h., takžena překonání maratonské vzdálenosti potřebovala pět a půl hodiny.
Když si zprávu o jejím běhu přečetl generální tajemník organizačního výboru olympijských her Timeleon Philemon, nechtěl jí uvěřit. Předvolal si odvážnou běžkyni, a ta mu jako důkaz přinesla kromě písemné zprávy také boty s roztrhanými podrážkami. Zároveň jej ujistila, že mohla dosáhnout podstatně lepšího času, kdyby si po cestě díky své zvědavosti neprohlížela v Athénách výkladní skříně obchodů.
Ženy na olympijských hrách? Nikdy…
A jak na to reagovalPierre de Coubertin? „Ženy na olympijských hrách? Nikdy! Bylo by to neslušné, nedůstojné a nemravné. Vedlo by to k jejich odženštění, navíc by to bylo zcela nezajímavé. Přidejte ženský element – a olympiády se stanou odpudivými.“
A tak jsme si museli na povolení startu žen na maratonské trati ještě hodně dlouho počkat.Na olympijských hrách až do roku 1984.
Nezapomenutelné běžkyně
Vývoj šel neustále kupředu, ženy se zlepšovaly a tak i pořadatelé museli brát ženský maratón vážně. První oficiální start žen v maratónu byl v roce 1970 v New Yorku.
Mezníky ženského maratónu. 2:55:22 Beth Bonnerová USA 1970 2:56:04 Nikita Kuscsiková USA 1970 2:49:40 Cheryl Bridgesová USA 1970 2:42:24 Lina Winterová FRG 1975 2:38:19 Jackie Hansenová USA 1975 2:34:47 Christa Vahlensiecková FRG 1977 2:27.33 Grete Waitzová NOR 1979 2:24:26 Ingrid Kristiansenová NOR 1984 2:21:06 Ingrid Kristiansenová NOR 1985 2:20:47 Tegila Lorupe KEN 1998 2:20:43 Tegila Lorupe KEN 1999 2:15:25 Paula Radcliffe GBR London, 13 04 2003 |
