Zdeněk Bufka je na Českolipsku, ale vlastně i v celém Libereckém kraji, aktivní běžecká legenda. Nejenom že vyhrává ve veteránských kategoriích přespolní i silniční běhy, 65letý vytrvalec dokáže prohánět i o desítky let mladší závodníky.
Vloni se stal i celkovým vítězem okresní běžecké ligy. „Je to příjemné, když proženu mladší kluky,“ usmívá se českolipská běžecká legenda.
Předchozí odstavec však nesmí vyznívat, že se mu daří jen v jeho kraji. Naopak! V minulém roce prokázal na velkých českých šampionátech svou kvalitu. Jen sami posuďte. Člen AC Česká Lípa získal mezi veterány titul mistra republiky v krosu (Třebíč), v běhu do vrchu (Plešivec) a na desítce, která se uskutečnila v rámci slavného závodu Běchovice – Praha. „Jsem moc rád, že se mi konečně povedlo vyhrát Běchovice. Už jsem tu byl mezi veterány druhý i třetí,“ hodnotí spokojeně poslední zmiňovaný titul.
Možná si běžci, které Zdeněk Bufka lehce předhání, říkají: čím to je, že mu to tak i po šedesátce (i když na ní nevypadá) tak běhá? Žádný velký recept na to ale pan Bufka nenabízí. Vždyť např. co se týká stravy, drží se tradiční poučky. „Když vím, že jdu na závod či náročnější trénink druhý den, tak si nedám knedlo zelo vepřo.“
Klidně posnídá i pardubický perník a po závodě si dá pivko. „Zkrátka neřeším to do extrému.“
Kdo ví, možná je za jeho běžeckou dlouhověkostí ta skutečnost, že se začal věnovat běhu naplno až ve třiceti letech a „opotřebovanost materiálu“ se u něj tak posunula o dvě desítky let, než to bývá obvyklé u atletů, co začnou se svým sportem už v dětství. „K závodnímu běhu jsem se dostal až kolem třicítky. To jsem se zúčastnil Běhu okolo Máchova jezera. Po závodě jsem byl zničený a už během patnáctikilometrové trasy mě braly křeče. A co se týká času, byl podobný, jakého dosahuju dnes,“ vzpomíná českolipský matador na svoje nelehké závodní začátky.
Neznamená to však, že by se Zdeněk Bufka v mladých letech nevěnoval žádnému sportu. „Na gymplu a VŠ jsem závodně plaval. A pak mě chytily dálkové pochody. Střídali jsme to s indiánským během. Pak přišly i běžky, asi 12x jsem od té doby absolvoval Jizerskou padesátku. I další laufy v Jizerkách. Naopak jsem nikdy nebyl dráhový běžec.“ Ještě musíme doplnit, že Zdeňka Bufku chytla i vysokohorská turistika, byl dokonce v Tibetu či Nepálu.
Dalším z důvodů, proč se tento českolipský vytrvalec drží ve skvělé běžecké kondici, je to, že nikdy nezažil velká zranění. „Jednou, možná dvakrát jsem měl problém s ostruhou. Občas mě potrápil i zánět šlach,“ vyjmenovává své zdravotní neduhy.
Zdeněk Bufka si zaběhl i slavné světové maratony, v New Yorku, Římě, Paříži, Berlíně, Monaku či egyptském Luxoru. „Každý z těchto světových maratonů má svoje kouzlo a úžasnou atmosféru: v New Yorku běžíte hlavními čtvrtěmi za neustálého fandění a skandování tisíců diváků a podél trati hrají různé kapely, v Berlíně je rychlá trať a perfektní organizace i zázemí pro běžce.
Rád bych si zaběhl i Londýn, jenže o ten je tak velký zájem, že je složité sehnat na něj registraci.“
Zdeněk Bufka si zaběhl i delší trať než je 42,195 km. „Vyzkoušel jsem si také, jak chutná (byť jen kratší) ultramaraton.
Dvakrát jsem vyhrál v rámci MČR mezi veterány náročnou Brdskou 50 a v roce 2019 Mácháč Run Fest. Tam jsem dokonce byl v cíli šedesátikilometrové trasy druhý v absolutním pořadí.“
Zdeněk Bufka samozřejmě startoval několikrát na pražském mezinárodním maratonu. „Nejraději vzpomínám na rok 2018, kdy jsem vyhrál i přes velkou zahraniční účast kategorii šedesátníků.“
Pro letošní rok vnímá Zdeněk Bufka za hlavní cíle MČR v horském běhu v Sušici. „Poté se za 14 dní bude konat na Veselém kopci veteránské mistrovsví v krosu. A asi si střihnu i znovu Běchovice,“ dodává úsměvem.
