Volkswagen Maraton Praha má nový ženský traťový rekord v podání Valary Aiyabei z Keni. České tituly brali Pechek a Pastorová! + FOTKY ÚČASTNÍKŮ ZDARMA KE STAŽENÍ

8. 5. 2017

Miroslav Jančík

Volkswagen Maraton Praha má nový ženský traťový rekord v podání Valary Aiyabei z Keni. České tituly brali Pechek a Pastorová! + FOTKY ÚČASTNÍKŮ ZDARMA KE STAŽENÍ

První květnový víkend byl svátkem běhu pro všechny maratonce. Do Prahy zavítal seriál RunCzech a s ním i největší ze závodů, zlatu známkou IAAF honosící se, Volskwagen Maraton Praha. Zároveň to bylo mistrovství republiky na tuto distanci. 23. ročník startoval na Staroměstském náměstí.

Za zvuku Smetanovy Vltavy se běžci vydali na trať plnou historických památek, bouřlivých fanoušků a především úžasné atmosféry. Chladnější počasí a slunce většinu času pod mrakem slibovalo ideální podmínky.

Podívejte se na kompletní fotogalerii

Přejít do galerie

Podívejte se na další fotografie k článku….

Po startu se objevil všem známý obraz afrických běžců, kteří dominují tomuto sportu

V půlce trati se v hlavní skupince pohybovalo ještě třináct běžců převážně z Etiopie a Keňi. Na 35. Kilometru se už značně začal lámat chleba a poslední čtyři běžci se drželi v čele. Černého Petra si vylosoval keňan Kipruto, takže Etiopie slavila návrat na Pražský maratonský trůn po pěti letech. Nejrychlepší maratonci byli: 1. Abraha 2:08.47, 2. Worku 2:08:48, 3. Ayenew 2:09:00 (všichni z Etiopie).

Jedná se o tradiční běžecký svátek, který startuje ze Staroměstkého náměstí v Praze. Více informací o Volskwagen Maratonu Praha najdete v termínovce.

Za pozornost jistě stojí japonský běžec Juki Kawauči, který zvládl akceptovat tempo afrických favoritů až na třicátý druhý kilometr. Zde se projevila jeho nezkušenost v běhu na pražské dlažbě a tramvajových kolejích, kde upadl. S krvavě sedřeným bokem nakonec závod dokončil na šestém místě (2:10:13). I s takovýmito výkony je stále jenom nadšený hobík, který chodí normálně do zaměstnání a běh má jako koníčka.

Mezi ženami byly karty rozdány trochu jinak. Keňanka Aiyabeiová pojala závod stylem start – cíl a i když v závěru jí začali docházet síly, dokázala pokořit traťový rekord s časem 2:21:57. Na dalších stupních doběhli Etiopanky Berisová 2:21:57 a Bekeleová 2:22:23.

O český titul si to u mužů rozdali Petr Pechek s Víťou Pavlištou.

Papírový favorit Pavlišta v polovině maratonu vedl před pronásledovatelem Pechkem už o necelou minutu. Nezvládl však koncovku a zkušený Petr Pechek mohl slavit svůj pátý titul. 1. Pechek 2:21:22, 2. Pavlišta 2:23:32, 3. Kohut 2:27:36.

Mezi ženami si to rozdali o zlatou medaily dvě zkušené závodnice Petra Pastorová a Radka Churaňová

Radka Churaňová už letos poznala jaké to je vyhrát velký maraton a to v Kuvajtu. Tentokráte měla větší hlad po zlatě Patra Pastorová. Od poloviny maratonu vedla nad svou soupeřkou už o minutu a půl a náskok si udržela až do cíle. 1. Pastorová 2:46:34, 2. Churaňová 2:48:09, 3. Ďurdiaková 2:45:56

Osobní zkušenost prvomaratonského běžce Miroslava Jančíka

Maraton jsem ještě nikdy neběžel. Veškeré mé zkušenosti s městským maratonem začínají i končí u Olomouckého půlmaratonu. Tak jsem zvědav, asi tak na všechno. Ráno si raději přivstanu, abych nezůstal někde zaseklý v dopravní špičce a kousek od svého koridoru v klidu posnídám v pekárně. Poslední noci jsem se moc nevyspal a včerejší padesátikilometrový rozklus na jiném závodě mému stavu taky zrovna nepřidal.

Únava padá a nastupuje adrenalin

Chvilku před devátou se potkávám s kamarády v koridoru, únava padá a nastupuje adrenalin. Celý natěšený odpočítávám sekundy do deváté. A pak…nic. Musím ještě počkat, než se ze startovní čáry vyhrnou ty davy přede mnou. Prý je vyprodáno. 10600 běžců tu ale doopravdy není. Na startu je necelých 7 tisíc. Kde leží zbylá startovní čísla si můžeme jenom domýšlet.

Fanoušků je všude plno a dělají úžasnou atmosféru

Smetanova Vltava dodává celé té atmosféře kouzlo. Po sedmi minutách se i já konečně dostávám na start. Loučím se s kamarády a vydávám se na sólo běh. Kolem mě je spousta běžců, ale málo kdo chce běžet mým tempem. Bohužel. Tak si běžím a čas neřeším.

Co mě poprvé překvapí je četnost běžců, kteří si musí po prvním kilometru nutně odskočit na malou. Snad bude brzo pršet. Fanoušků je všude plno a dělají úžasnou atmosféru. Jednou za čas je i stan s kapelou. Tak se kochám krajinou, že najednou vidím ceduli deseti kilometrů. Uteklo to nějak rychle. Na této hranici se přestávám kochat a začínám se více soustředit na běžce v mém okolí.

Docela mě mate, když předběhnu běžce v nápadném tričku a po pár kilometrech ho opět vidím před sebou. Hold spousta lidí a spousta stejných triček. Občas potkám mezi běžci i černá trička se žlutou stužkou. Co jsem si přečetl na jejich tričkách a později na netu, tak na tomto maratonu běží i tři vězni a žlutá stužka je na podporu jejich začlenění zpět do společnosti. Z různých transparentů mě utkvěl v paměti jeden: „Chuck Norris nikdy neběžel maraton. Ty ano!“ S běžců mi přišli nejbláznivější Mimoňi. V těch maskách se museli slušně péct.

Na třicátém kilometru se začínají ozývat šrámy z předchozího dne

Už to přestává být sranda a já začínám toužebně očekávat každou občerstvovačku. Každý kilometr je čím dál horší. Pověstná krize na třicátým mě zastihla trochu později avšak plnou silou. Moje strojové tempo vzalo za své a už se jen přemlouvám, abych běžel a nepřešel do chůze. Na poslední kilometry se ještě zvetím a vykouzlím jakštakš úsměv na rtech. Přeci: „All runners are beautiful.“ S touto myšlenkou probíhám cílem. Jsem moc rád, že můj první maraton byl zrovna ten Pražský.