Tři závody, tři výhry. Taková je bilance běžecké dvojice Zdeněk Kříž a Michal Štantejský v seriálu Rock Point – Horská výzva. Zlatý hattrick zkompletovali při závěrečné čtvrté zastávce na Šumavě. V Železné Rudě byli opět suverénní a stali se současně i celkovými vítězi celé letošní série horských běhů a trekingu dvojic.
Zezačátku se na Šumavě běželo docela rychle a kluci tam pořád byli s námi
Chlapi, etapové vítězství pro vás znamená i celkové prvenství…
Zdeněk: To jsme přece chtěli.
Michal: Určitě jsme se o to snažili a jsem hrozně rád, že to dopadlo. Závod se měl původně běžet v září, takže jsme ho dnes už dávno měli mít za sebou. Takhle se nám sezóna trochu protáhla a musím přiznat, že už toho mám plné zuby. Jsem vážně rád, že jsme to takhle zvládli.
Prohlédněte si další fotografie k rozhovoru
Před startem jste zrovna energií nepřekypovali, vítězství je ale zase jednoznačné. To byla taktika?
Zdeněk: Kdepak, poslední dva dny jsem měl trochu nestandardní žaludek, takže jsem byl výrazně slabší. Při závodě to ale nakonec nebylo nijak znát, kromě toho, že jsem odbíhal do lesa.
Kde se tedy lámal chleba?
Michal: Ježíš, to nevím. My se moc neohlíželi a neměli jsme představu, jak daleko za námi kluci jsou. Zezačátku jsme běželi více méně spolu, ale pak jsme získali náskok, který se nám pravděpodobně dařilo navyšovat, ale jak na tom v danou chvíli jsou ostatním, jsem nevěděl.
Zdeněk: Zezačátku se běželo docela rychle a kluci tam pořád byli s námi. Sice nevíme kdo, ale světla jsme pořád viděli, takže jsme se snažili běžet tak, aby nás to úplně nebolelo. Samozřejmě na tom asfaltu to bolí vždycky. Myslím, že od čtyřicátého kilometru jsme měli dostatečný náskok a v podstatě jsme ho jen nějak udržovali.
Jak se Vám celkově líbila zastávka na Šumavě?
Zdeněk: Každopádně Šumava byla perfektně značena. To musím říci, že i v té mlze to bylo perfektní. Nevím, jestli padla má slova na úrodnou půdu po minulé zastávce, ale každopádně tohle pořadatelé zvládli perfektně. Nebyl žádný problém s tratí. Byla hodně asfaltové, ale byly tam i trailové úseky. Jinak se to tu asi udělat nedá, takže Šumava byla na závěr pěkná.
Michal: I mně se Šumava líbila. Běželi jsme celkem rychle. Ta druhá půlka už byla trochu trailová, trochu terén, seběhy, výběhy, takže v souhrnu hezká trať.
Že se nám povedlo vyhrát, je jen o tom, že jsme tuhle sezónu celkově měli formu
Šli jste poslední tři závody seriálu a všechny jste vyhráli. Kde se na to bere síla a energie?
Zdeněk: Já vlastně ani nevím. Prostě nám to muselo sednout – těch závodů mám v roce už strašně moc a opravdu se těším, až sezóna skončí a budu odpočívat, ležet a mít nohy nahoře. Už toho bylo dost a energie samozřejmě ubývala.
Michal: Osobně jsem strašně rád, že se nám podařilo absolvovat alespoň ty tři závody s takovým výsledkem. Byl to záměr, ale zatímco kolega má závodů mnohem víc, mně takové tři dlouhé za sezónu bohatě stačí.
Kdy a proč jste se rozhodli Rock Point – Horskou výzvu jít a vyhrát? Proč jste na prvním závodě v Jeseníkách chyběli?
Zdeněk: My jsme to takhle měli v plánu od začátku. Já díky práci nestíhám první závod nikdy a nám nezbývá nic jiného než jít ty zbylé tři a doufat, že se nám všechny povedou, že budeme zdraví, že se nám nic nestane a že uděláme nějaké body, aby celkový výsledek byl ucházející.
Michal: Ten první závod je opravdu dost zjara. Mně do toho trochu zasahuje zimní sezóna, po které ještě trochu odpočívám, takže na první termín nejsem připraven běžet tak dlouhý závod. Jak říká kolega, vsadili jsme to na ty tři a naštěstí to dopadlo.
Není to vůči konkurenci trochu drsné?
Zdeněk: Nemyslím, že je to drsné. Klidně to mohlo dopadnout jinak. Že se nám povedlo vyhrát, je jen o tom, že jsme tuhle sezónu celkově měli formu. Kluci, když budou hodně trénovat, tak si myslím, že nás mají za chvíli. My už budeme zpomalovat a oni naopak zrychlovat.
Co vlastně děláte v běžném životě?
Zdeněk: Provozuji penzion v Krkonoších, což obnáší hodně práce, protože jsme na to se ženou sami. Včera za mě musela makat na dvě stě procent.
Michal: Já pracuji jako hrázný ve „Špindlu“ na Labské přehradě. Také mám rodinu, takže je dost náročné si najít čas na trénink. Musí to všichni chápat a soucítit s tím. Jinak by to nešlo.
Chlapi, co vás vlastně žene k tomu, že před páteční půlnocí vyběhnete do tmy s vidinou ranního doběhu?
Zdeněk: Běhání je krásné. Já moc plánů než v noci vyběhnout po Šumavě nevidím.
Michal: Jak jsou dny krátké, podzim mě mnohem více zmáhá. Do tak dlouhého závodu se mi popravdě už moc nechtělo, ale s kolegou jsme byli domluveni, že to celé absolvujeme a pokusíme se vyhrát, tudíž jsem do toho šel naplno a musel jsem do toho dát všechno. Během závodu už člověk nemyslí na to, kde ty síly vezme. Zezačátku se to dá, ale ke konci trpím a počítám každý metr a vždy se těším, až si v cíli sednu.
