Tomáš Maceček se před týdnem ve skotských horách zúčastnil dalšího ročníku závodu Ring of Steall SkyRace a Mamores VK, jež jsou dvojicí ze čtveřice závodu Skyline Scotland. Jak své 19. místo z VK a 12. místo ze SkyRace závodu hodnotí? A jak se běhá ve Skotsku?
Minulý týden světová skyrunningová série po zastávkách v Číně, Španělsku, Portugalsku, Švýcarsku, Itálii, Řecku, Francii, Andoře, Norsku a USA pokračovala trojicí závodů ve Velké Británii (VK se od letošního roku do SWS neřadí). Konkrétně ve skotských horách nedaleko nejvyššího kopce Británie, Ben Nevisu. Krom „klasického“ SkyRace závodu (29 km / 2500 m+) se mohli běžci přihlásit na závod Extreme (55 km / 4800 m+), Ultra (118 km / 4000 m+), a také na závod VK (5 km / 1000 m+).
Závod běžel také Ondra Fejfar
Povinná výbava na závod
Tomáš Maceček nakonec skončil na 12. místě
Prohlédněte si i další fotografie k článku…
Do skotské divočiny zavítali také běžci z Čech. Mezi naše největší želízka v ohni, patřila Zuzka Urbancová, Ondra Fejfar a Tomáš Maceček. O úrovni letošního ročníku svědčí fakt, že na všech tratích byl překonán jak mužský, tak ženský traťový rekord. Na VK dominoval Nor Stian Angermund-Vik a Španělka Laura Orgué (O. Fejfar skončil na 8. místě), kteří rovněž vyhráli o den později SkyRace, závod Extreme ovládl fenomenální Kilian Jornet a Emilie Forsberg (Zuzka Urbancová skončila na 12. místě) a závod Ultra ovládl Brit Donald Campbell a Nepálka Mira Rai. Tomáš Maceček očividně našel podzimní běžeckou formu. Dařilo se mu jak v závodě VK, kde skončil 19., tak především ve SkyRace, kde ve světové konkurenci vybojoval 12. příčku. Vyzpovídali jsme ho proto, jak závod sám hodnotí…
Ve Skotsku byla krásná a rozmanitá trasa, ne jako v Alpách hloupě po sjezdovce nahoru
Tento rok se ti daří především na delších distancích – Perun, MS v trailu… Proč sis vybral zrovna VK a Sky místo Extreme?
Jo, je pravda, že letos mi nejvíce sedí delší závody kolem 4 až 5 hodin, ale ten závod ze série Extreme je fakt extrém. Tam bych běžel kolem 8 hodin a z toho mám zatím trošku respekt. Ale pravdou je, že mě tyhle technické a ne tolik běžecké, závody lákají strašně moc, tak možná za rok nebo za dva… Říkal jsem si, že ten SkyRace bude stejně nejpomalejších a nejtěžších 29 kilometrů, a to mi bude letos stačit. Když už letím tak daleko, rozhodl jsem se, že se rozehřeju i na VK den předtím. A ten mě taky moc příjemně překvapil, krásná rozmanitá trasa, ne jako v Alpách hloupě po sjezdovce nahoru.
| TIP: Přečtěte si také rozhovor s Tomášem Bystřickým – Transvulcania pro mě byla velký risk, chtěl bych se ale vrátit. |
Z fotek, videí a reportů to vypadá, že jste měli klasické skotské počasí. Jak to trať ještě ztížilo? A jak se obecně běželo?
Počasí bylo úplně parádní, já tu zimu a zamračeno mám mnohem raději než vedro jako třeba na Zegamě. V tom trpím. Jako jeden z mála jsem vyběhl jen v krátkém rukávu, většina běžců měla dlouhý rukáv, dvě vrstvy nebo i bundu hned od startu. Jo, o tisíc metrů výše na hřebenu sice foukal fakt studený vítr, ale nechtěl jsem ztrácet čas vytahováním bundy, tak jsem raději zrychlil.
Dva dny před závodem na okolních kopcích nasněžilo, to bylo vtipné. Ale co udělalo závod těžším, než si v Česku dokážeme představit, bylo všudy přítomné bahno a rašelina. Takže po holeně v břečkách, z kopce dolů to pak neskutečně klouzalo, to se váleli úplně všichni. No a skalky a úzké hřebeny byly naopak krásné, to mě bavilo hodně. Člověk tam ale musel být aspoň trochu čerstvý, jeden špatný krok a mol být konec závodu.
Seběhy byly opravdu drsné
Chtěl jsem urvat desítku, předbíhal jsem i Marca de Gasperiho a Andyho Wackera
Běželo se mi parádně! Oba dva dny. Ani jsem to nečekal, že to tak dobře půjde, nohy prostě letěly. Na prvním kopci jsem byl asi dvacátý a předbíhal Ondru Fejfara, který už z dálky vypadal, že mu to vůbec nedělá dobře. Pak mě na začátku šíleného seběhu v kamení (2,5 km a 900 m-) povzbudil, ať valím, že tohle je přímo pro mě.
Pak už jsem jen předbíhal a když mi na posledním vrcholu hlásili, že jsem dvanáctý nebo třináctý (následně jsem hned předběhl Marca de Gasperiho a Andyho Wackera) chtěl jsem tu desítku urvat, a ten poslední seběh rval naplno. Bohužel už tam nikdo nebyl, ale i 12. místo je v té konkurenci parádní. Loni by to s tím časem bylo třetí místo. Teď ještě přes zimu potrénovat ty kopce a příští rok to bude lítat.
Před zhruba měsícem jsi byl rovněž ve Skotsku. Byla ta cesta plánována jako obhlídka terénu a možná trénink na tak specifické podmínky?
Ano, ve Skotsku jsem byl. Bylo by super být profík a mít ty možnosti si tam jen tak zajet a potrénovat na trati závodu. Ale je to spíš náhoda, byl jsem tam navštívit známé a pomáhat na dětském táboře. A když byl volný čas, tak jsem objevoval místní kopce, hory, jezera a močály. Skotsko je fakt krásné a drsné.
Bláto, voda, rašelina, klasické Skotsko
Velmi diskutovaná byla i povinná výbava, která by se vyrovnala dle mnohých té na 100 mílovky…
To rozhodně! Do baťůžku jsem si musel zabalit pořádnou porci věcí. Byla jen jediná občerstvovačka na celý závod, takže litr pití mi vyšel tak tak. Pak povinně nepromokavé kalhoty, bunda, čepice, rukavice, náhradní triko, kontrolovali i grip na obuvi… a pak ještě nouzový bivak, něco jako alufolie, akorát to musel být uzavřený pytel. Nové Inov-8 Roclite 285 sice v té tuně rašeliny klouzaly jako jakékoliv jiné boty, ale na těch skalách a po kamenech byly výborné, asi moje nová oblíbená bota.
Jaké závody plánuješ do konce roku?
Teď ve zbytku sezóny spíše kratší závody v okolí, třeba Valachia Run horský běh, Starobělské Lurdy. Na podzim chci běhat v rámci tréninku Lysacup a jako třešnička za tímhle rokem bude Vertical Marathon v Šanghaji – po schodech na druhou nejvyšší budovu na světě, nějakých 550 výškových metrů a 119 poschodí, na který jsem dostal pozvánku.
Foto: Lukáš Budínský a archiv Tomáše Macečka
 Vojtěch Gawlas – student žurnalistiky na Univerzitě Palackého v Olomouci. K běhání se dostat jako slepý k houslím, a protože kolem domova neměl žádné roviny, začal běhat po horách. Nejoblíbenější trasy má do 30 km, co možná nejvíce vertikálně a v co možná nejfotogeničtějším prostředí (protože fušuje mimo běhu také do fotografického řemesla). Cílem běhu, nebo spíš sportu jako takového, je pro něj vyčištění hlavy od okolního světa a chvíle pro sebe sama. |
