Do redakce nám dorazila smutná zpráva. Vašek Kameník, skvělý ultra a maratonec, držitel rekordu v běhu na 100 km, náhle zemřel 21. září ve věku 72 let.
Václav Kameník je dodnes držitelem nejlepšího českého výkonu v běhu na 100 km. Zaběhl ho v Grünheide v tehdejší NDR za 6:17:56 v roce 1982. Ve „stovce“ se dostal čtrnáctkrát pod magickou hranici 7 hodin. Poslední stovku si zaběhl v roce 1998 v čase 9:25:16. To mu bylo 47 let…Škoda, že se v té době nekonaly Světové šampionáty – bedna by ho neminula. Pro srovnání – současný světový rekord v této disciplíně drží Alexandr Sorokin z letošního 14. května s časem 6:05:35.
Václav Kameník zaběhl také minimálně 75 maratonů, většinu z nich v čase kolem 2:30, nejlepší výkon měl 2:19:54.
Václav byl bojovník, na všechny své skvělé výkony musel dlouho trénovat. Jeho úspěchu na 100 km předcházel osmiletý trénink.
Čest jeho památce!
Oslovili jsem současné ultramaratonce s prosbou o vzpomínku. Budeme průběžně doplňovat.
Vlastimil Dvořáček
Bohužel s Vaškem jsem se nikdy osobně nesetkal, nějak jsme se minuli. Většinu info, co jsem za ta léta, jak z dobových článků či z netu o Vaškovu jsem sepsal v knížce:Přelom 70. a 80. let je ale ve znamení kralování Vaška Kameníka. Byl zaměstnán jako klempíř v JZD Kněževes u Rakovníka a trénoval většinou až po práci. O to jsou jeho výkony obdivuhodnější. První svůj sto kilometrový závod běží v Jesenici v roce 1974 v rámci turistického pochodu. Volně si proklusal trať a v cíli zjistil, že není až zas tak zničený. Vzápětí si ho všímá Ivo Domanský a dává Vaškovi cenné informace o ultra bězích, termínové listině. Dá se říci, že Ivo byl tím, kdo Kameníka objevil a získal pro ultramaraton. O rok později už Vašek vyráží pod vedením Domanského na stokilometrový závod do Bielu. Pro našince, který neměl možnost individuálně vycestovat na Západ, byly tehdy jen dvě možnosti zaběhnout si regulérní závod na 100 kilometrů. V Košicích a v Grünheide, v tehdejší Německé demokratické republice nedaleko Berlína. Běhalo se zde na 10 km dlouhém okruhu v lese. Vašek v roce 1979 při své první účasti zvítězil časem 7:08. Jeho prvenství vyvolalo mezi místními běžci velký rozruch s tím, že na příští ročník se musí kvalitněji připravit a Vaška porazit. Němci slib splnili do puntíku, nejlepší z nich měl čas 6:50. Na Kameníka však neměli, ten s časem 6:38 opět vyhrál. Stejné se opakovalo i příští rok, ale na zlepšení Václava až na 6:29 opět místní běžci neměli. Při své čtvrté účasti čtvrté vítězství a zlepšení až na 6:17. Tento čas byl tehdy nejlepší světový výkon mimo dráhu všech dob. Kraloval s ním v roce 1981 tehdejším ročním tabulkám na 100 km. Bohužel trať do roku 1985 je považována za kratší, výkony proto nemohou figurovat v oficiálních tabulkách. Vašek má oficiální zápis 6:37, kterého dosáhl v roce 1986 v Rodenbachu. Po úspěších v Grünheide se Vašek dostal do naší maratonské reprezentace a zaměřil se na maraton, ultra trať vynechával. V roce 1984 přišlo zranění a dlouhodobá léčba, po které se opět navrátil ke stokilometrovým běhům. Pro ilustraci, jak výraznou osobností osmdesátých let světového ultramaratonu byl, si dovolím citovat ze švýcarských novin po jeho triumfu v závodě Evropského poháru na 100 km na trati ze Ženevy do Préverenges a zpět v roce 1985: „Nejsilnější zvítězil, ale je to neobvyklý vítěz. Kameník je klempířem… a běh je pro něj prostředkem k návštěvě cizích zemí. Nemluví jiným jazykem než mateřským a občerstvuje se tím, co mu kdo dá. Jaký kontrast s magickými nápoji těch, kteří dobíhají víc jak čtvrt hodiny po něm. Přijel se dvěma tílky a starým párem bot a vytřel zrak všem favoritům. Mohl si dovolit svůj náskok ještě zvýšit v závěrečných kilometrech prodloužením kroku. Získal sumu 1000 švýcarských franků za nejlepší výkon roku a odešel. Vítězství tohoto 34letého muže není pouze světovým výkonem prvního řádu, ale také vítězstvím jednoduchosti.“ Výkon ze Švýcarska 6:23:49 ho toho roku řadí na první místo světových tabulek. Není nezajímavé, že na druhém místě je s víc jak dvouminutovou ztrátou pozdější fenomén ultra tratí Yiannis Kouros z Řecka. Délka tratě bohužel nebyla oficiálně změřena. V roce 1987 se Vašek umisťuje na 3. místě na desetidenním etapovém závodě La Grande Course du Hogar v alžírské Sahaře. O rok později při cestě do Francie mu byl odebrán cestovní pas a vrácen po revoluci v roce 1989. Konec jeho ultra kariéry přišel v roce 1993 při MS na 100 km v belgickém Torhoutu, který nedokončil. Ještě poslední info k Vaškovi: v roce 1981 na pozvání běžel svůj jediný závod na 24 hodin ve švýcarském Lausanne. Závod rozběhl skvěle, ještě po 100 mílích byl na čele v novém čs. rekordu 12:28, ale pak mu došly síly a skončil na 4. místě s 228 kilometry. Co dodat k Vaškovi? Škoda, že jeho kariéra negradovala v době, kdy by se mohl zúčastnit světových šampionátů. Věřím, že by měl šanci se umísťovat mezi nejlepšími. Moc mě mrzí, že jsme se s Vaškem sportovně minuli. Jeho kariéra končila a moje byla na začátku.
Kateřina Kašparová
“Nejdřív musíš tu vzdálenost uběhnout,až pak přemýšlet o čase”… před peti lety jsme se se Zdeněk Kučera vydali za Vaškem a vznikl z toho nejen přínosný a zajímavý rozhovor. Ale především hezké vzpomínky… budu citovat, co jsem napsala po setkání s Vaškem “Když jsme k Vaškovi přijeli, byl to málomluvný muž z Kněževse. Když jsme odjížděli, byl to stále ten muž z Kněževse, ale něco bylo jinak. V jeho očích byla radost….každý z nás jednou přestane běhat a kdyby za námi někdo přišel „jen tak“ na par slov, udělá to radost každému…tohle nebylo jen o běhání, tohle bylo o životě, o starších lidech, kteří si třeba chtějí jen tak popovídat, oni mají radost a my se od nich učíme… povidejme si „jen tak“ s moudřejšími….” Vašku… jsem rada, že jsem tě mohla poznat.
