ÚRYVEK Z KNIHY: Ti, kteří utíkají pěšky

Kniha nejen uvádí všechny fakta a mýty o Tarahumarech na pravou míru a zároveň vás provede jedním ročníkem ultramaratonu s českou účastí, který se odehrává každoročně v mexických Měděných kaňonech. Zde přinášíme úrývek z knihy:

Odmávnuto!

Zvířil se prach a dopředu vyrazilo tornádo Tarahumarů. Na malou chvíli jsem se také nechal strhnout živelnou energií rozhýbané masy lidských těl a jásotem diváků. Podlehl jsem opojnému pocitu splněného snu. Od tohoto okamžiku jsem zase věřil sám sobě. Běžíme s Tarahumary. Pochybnosti zmizely. Byl jsem si najednou naprosto jistý, že to dokážu. Naštěstí jsem včas procitl z počáteční euforie a zvolnil. Trať dlouhá osmdesát kilometrů budila respekt. Trochu mě překvapilo, když se kolem mě na asi prvním kilometru přehnal Germán Silva. Předpokládal jsem, že už je dávno někdev čele. A hned jsem si to spojil s čekáním a odkladem startu. Mexická ikona ho zřejmě zmeškala. Ale ani případná ztráta několika minut určitě nemohla znamenat konec šancí na vítězství. Před námi bylo stále osm desítek kilometrů. Nezpevněné cesty, nekonečná stoupání, prach a horko. Jak se dalo očekávat, postupně odpadávali indiáni, kteří přecenili své schopnosti.

Germán, stejně jako několik stovek metrů před ním Dan, se neustále přibližoval k samotnému čelu táhlého hada závodního pole běžců. Žákajda (pozn. redakce: Alena Žákovská), běžící od počátku přede mnou, se také dala strhnout davem. Pocítila takovou lehkost, že se až musela krotit, protože si byla vědoma, jaké důsledky může mít přepálený začátek. Ani běh dotáhlého kopce jí nedělal problém. Tomáš se držel těsně za ní, nechtěl udělat chybu a považoval za výhodné přiučit se z její zkušenosti. Žákajda sem však přijela především závodit, a tak pozorně sledovala své soupeřky. V průběžném pořadí žen se pomalu začala posouvat dopředu. Postupně se z devátého místa probojovala až na čtvrté. Nechala za sebou Američanky, Srbku, Rusku… Do kopce běžela o poznání rychleji. Při sbíhání se k ní soupeřky znovu přiblížily, ale pak už za sebou neměla kromě otoček žádnou závodnici na dohled. Mnohým indiánům, kteří nedokázali odhadnout tempo, začaly docházet síly. Žákajda je jednoho po druhém předbíhala. Někteří už dokonce odpočívali ve stínu u občerstvovací stanice, jiní jen šli a občas popoběhli. Byli však stále kolem ní a to ji povzbuzovalo. Užívala si naplno běhu s Tarahumary!

Prohlédněte si další fotky z ultramaratonu Caballa Blanca: