Uběhl 500 mil za 11 dní a 4 hodiny. Josef Schovánek o extrémním ultramaratonu napříč Československem

Proč ses rozhodl zrovna pro závod 1000 mil?

Každoročně jsem závod v létě sledoval a říkal si, že by to jednou mohl být pěkný výlet po krásách republiky. Uvažovat jsem o něm začal vloni v létě, kdy jsem běžel ultradlouhý horský maraton v Andoře, asi 170 km. Líbilo se mi, jak člověk putuje krajinou od rána do večera a vlastně nic jiného neřeší. Lákalo mě vyzkoušet si ještě delší trasu a jiný závod podobného formátu jako 1000 Miles Adveture u nás není.

Závod se jede převážně na kole. Na start se každoročně postaví asi 150 závodníků, kolik jich letos běželo?

Chodců nebo běžců bývá na startu každoročně asi 10, většina závodníků jede na horském kole, pár jede i na koloběžce nebo tandemovém kole.

Prohlédněte si celou fotogalerii k článku…

Můžeš krátce shrnout, odkud kam závod vede?

Trasa spojuje nejvýchodnější bod na Slovensku, Nová Sedlice, a nejzápadnější bod trasy ve Skalné u Aše. Směr závodu se každoročně mění, letos se startovalo na Slovensku, odkud závod vede mezi pohořími Vysokých a Nízkých Tater. V Česku pak trasa kopíruje severní hranici republiky. Celkem závodníci urazí 1000 mil, tedy 1600 km, ale část závodníků ukončí závod už v polovině trasy, v cíli 500 mil.

Jak pevně je daná trasa?

Cyklisti mají trasu pevně danou. Naproti tomu chodci mají jen 20 průchozích bodů na trase, kterými musí projít, jinak si ale můžou trasu volit podle svého.

Tréninkových 180 km napříč Šumavou

S jakými tratěmi jsi měl do té doby zkušenosti?

Běhám už přes deset let. Od atletiky jsem se postupně proběhal až k horským ultramaratonům, které mi vyhovují nejvíc. Závody pod 50 km jsou na mě moc krátké.

Mám za sebou různé stovky po celé republice. A loni jsem se poprvé vypravil dál do zahraničí do Andory na 170 km dlouhý ultratrail skrz Pyreneje, trasa byla hodně náročná, celkově jsme překonávali 13 500 m převýšení.

Máš nějaké oblíbené ultramaratony u nás?

Letos jsem šel třeba Stovku jarním Šluknovskem a na začátku roku Brtnické ledopády poblíž Českosaského Švýcarska. Mám rád trochu extrémnější stovky, ať už počasím nebo profilem. Na Šumavě se mi líbil závod Boubín – Libín – Kleť, což byla moje první stovka. Z těch kratších ultramaratonů jsem si v rámci tréninku oblíbil běžecké kategorie dálkových pochodů v okolí Prahy. Obecně nejradši běhám v kopcích.

Jak dlouho a jakým způsobem ses připravoval?

Samozřejmě jsem na závod trénoval, ale člověk asi nikdy nebude na takový závod stoprocentně připravený. Vynechal jsem kopce a běhal jsem víc po rovině. Poslední měsíc už jsem místo běhání spíš chodil delší trasy s batohem. Člověk ale těžko v přípravě nasimuluje každodenní zátěž s batohem a rostoucí únavu. Nejblíž jsem se tomu dostal asi při tréninkovém přeběhu části Šumavy, běžel jsem asi 180 km během tří dní s batohem. Testoval jsem tam zároveň vybavení, co s sebou vzít a nevzít, kolik bude potřeba nosit jídla, jak se běží s plně naloženým batohem atd. Při závodě se ale i tak můžou objevit nečekané situace, takže jakkoli si člověk myslí, že je připravený, závod ho vyvede z omylu.

Lehké vybavení je základ, spaní se podařilo stlačit do 1 kila

Kolik kilo jsi nesl na zádech a jak se s takovým nákladem běželo?

Veškerý náklad včetně asi dvou litrů vody vážil kolem sedmi kilo. Měl jsem s sebou speciální běžecký batoh, se kterým jsem před závodem naběhal asi 300 km. Během tréninkových výběhů na 50 km v okolí Prahy s batohem nebyl problém. Na závodě to ale bylo horší, protože se mi hned na 15. kilometru utrhl jeden ramenní popruh. Hned tak na začátku mě to celkem rozhodilo psychicky, ale naštěstí to šlo přivázat.

Jak moc jsi řešil výbavu?

Hodně. Samozřejmě je ideální mít toho s sebou co nejmíň, aby byl náklad co nejlehčí. Zároveň je ale závod bez podpory a člověk musí být soběstačný a připravený na nejrůznější podmínky. Hodně ušetřit se dá na spaní, u kterého jsem se snažil vejít do kila. Měl jsem perfektní ultralehký spacák PAK 600 od High Peaku, který vážil jen 650 gramů. A i když občas bylo opravdu chladno a byl jsem hodně unavený, zima mi v něm nebyla.

Jak často se dalo doplnit jídlo?

Něco dokoupit se dalo většinou každý den. Největší strach jsem měl z nedostatku vody, většinou ale byla po ruce buď benzinka, obchod nebo nějaký pramen. Filtr na vodu, který jsem měl jako zálohu s sebou, jsem použil asi jen dvakrát.

Jak člověk psychicky snáší intenzivní zátěž a zároveň častou samotu?

Pro mě byly nejnáročnější první tři dny, kdy se mi udělaly puchýře, nateklo mi chodidlo a těžce se mi běželo. Všechny emoce člověk prožívá tak nějak intenzivněji. Když se mu neběží moc dobře, něco ho bolí, k tomu se večer přidá déšť a nemůže najít přístřešek na spaní, není pak někdy nálada nejlepší.

Původní záměr absolvovat celou vzdálenost 1000 mil jsi přehodnotil a ukončil závod v cíli 500 mil. V nohách jsi měl tedy asi 740 km za 11 dní a 4 hodiny a celkově jsi na trati 500 mil skončil mezi chodci na parádním 2. – 3. místě společně s Petrem Ozogánem (117. – 118. místo celkově). Jak jsi s výsledkem spokojený?

Měl jsem velké problémy s puchýři i s kyčlemi. Vyhodnotil jsem, že pokračování na další půlce trasy by pro mě bylo spíš trápení. Takhle jsem s výsledkem spokojený, i když jsem chtěl být rychlejší.

Kolo je rychlejší, ale zase se na něm může řada věcí pokazit

V Česku nemá tenhle závod obdoby. Jaká tam panuje atmosféra?

Celý závod je v přátelském duchu. Mám dojem, že každý ze závodníků tam jde trochu s jiným cílem, někdo jde na výsledek, někdo si to chce užít, někdo závod bere jako osobní výzvu a chce ho hlavně dokončit…. Sejde se tam velice různorodá skupina lidí.

Letos se startovalo z východního cípu Slovenska a bylo celkem deštivo. Jak hodnotíš trasu a podmínky?

Já mám pocit, že mně se nárazové deště spíš vyhýbaly. Některé cesty na Slovensku byly hodně rozbahněné od dřevařů, tam jsem občas potkal cyklisty, jak kolo zoufale vláčí blátem do kopce. Když jde člověk po svých, tak se mu nemůže pokazit nic technicky jako prasklé duše u kola nebo i horší defekty.

Splnil závod tvá očekávání?

Nejvíc mě mrzelo, že jsem řadu krásných míst prošel hrozně rychle. Taky to, že nejkratší trasa občas vedla po silnici, což bylo ubíjející. Líbilo se mi naopak, že každý den člověk vstane a neví, kam se za ten den dostane, kde bude spát. Zároveň to pro mě byl skvělý poznávací výlet na Slovensko, kde jsem předtím moc nebyl.

Šel bys do toho znovu?

Zatím o tom neuvažuju, ale kdyby někdy v budoucnu ano, tak bych asi zvolil kolo. Na tu dlouhou vzdálenost je přece jen rychlejší.

Děkujeme za rozhovor!