Typy běžecké obuvi

Výběr bot

Za předpokladu, že myšlenka „začnu běhat v těch sešmajdaných keckách, co mám ve skříni, a když mi to půjde, koupím si pořádné boty“ je nám cizí, protože ono nám to v těch keckách spíš moc nepůjde a ani to není zdravé, stojíme před nelehkou volbou běžecké obuvi. Volba je to náročná v mnoha ohledech: na trhu konečně začíná být dostatek typů, tvarů a barevných provedení bot (ne že by o tu barvu šlo, ale dámy chápou), ne všude vám kvalifikovaně poradí a zdaleka ne vždy platí poměr vyšší cena – lepší kvalita. Před nákupem musíme mít navíc jasno minimálně v tom, kde budeme nejvíc běhat (silnice, terén, něco mezi) a kolik toho asi tak reálně naběháme (například 15-20km týdně). Kam tedy teď pro boty?

Kam pro boty?

Můžeme do specializovaných běžeckých prodejen, do obchodů jednotlivých značek, do řetězcových multisportovních prodejen, koneckonců už i do supermarketů. V tzv. speciálkách je největší šance kápnout na odborníka, který se vám bude dostatečně věnovat a zohlední vaše potřeby, tj. provede celou diagnostiku nebo aspoň změří došlap, jestli nemáte nějaký, byť lehký, handicap, který je potřeba vzít v úvahu (pronace, supinace). Kromě diagnostických možností a obvyklých dlouholetých prodavačových /majitelových zkušeností s během spočívá výhoda specializovaných běžeckých prodejen i v šíři sortimentu. Můžete si zde na jednom místě vyzkoušet a porovnat pocity z bot silničních, terénních, závodních i minimalistických téměř všech značek. Takto pečlivě vybrané boty budou zpravidla o něco dražší než v řetězci.

Odlišnosti běžeckých bot

Každá bota je jiná a každá značka je jiná. Některé jsou obecně širší „v kopytu“, čímž stereotypně vyhovují spíš mužům, některé spíše užší. Některé značky se specializují na jeden typ běžecké obuvi, jiné pokrývají celé spektrum. Orientace začátečníka v této džungli je mizivá, mnozí proto akceptují lehce vyšší cenu a zavítají do speciálek, nemusí pak objíždět a obcházet nákupní centra. Nutno ovšem podotknout, že ne každý začátečník se ve specializované prodejně cítí dobře, protože mu jsou často kladeny dotazy, kterým buď nerozumí, nebo na ně nedokáže odpovědět (např. „běháte přes patu, špičku, nebo kolíbku?“). Sama jsem jednou odešla z takové prodejny bez bot, protože pan majitel byl velice arogantní. Vstoupila jsem tam znovu až ve chvíli, kdy jsem přes výlohu viděla, že je v prodejně pouze druhý prodavač. Vyzkoušela jsem šestery boty, proběhla se v nich po chodníku před obchodem, jedny si odnesla a jsem maximálně spokojená. Kdo už má zkušenosti s určitým typem / značkou bot, je mu hej, příště už lépe ví, co hledat či naopak nehledat, a může třeba využít slevy v řetězcích nebo internet. Celý kolotoč však začne nanovo ve chvíli, kdy chceme změnit některou charakteristiku našeho běhu. Přestane nás například bavit běhat po asfaltu nebo nás z tvrdého povrchu bolí klouby, osloví nás trend návratu k běhání naboso a jeho simulace, případně si v hodně tlumených botách připadáme těžkopádní a brání nám to v zlepšování techniky běhu.

Zjednodušeně vzato, silniční bota má podrážku hladkou, terénní bota má vzorek. Silniční bota je zpravidla více tlumená různými technologiemi (guma, kaučuk, gel,…), terénní (krosová, trailová) méně, minimalistická málo nebo vůbec. Co to pro nás znamená? Odpružená bota tlumí nárazy, čímž nás na jednu stranu chrání, na druhou lehce brzdí v rozvoji. Terén je obecně měkčí povrch (byť ne vždy), nepotřebujeme tedy tolik tlumení, zato nám pomůže vzorek podrážky, abychom ustáli nerovnosti povrchu. Minimalistické boty vyžadují určitou úroveň techniky a zdravý neutrální došlap, nabízí za to intenzivnější prožitek díky bezprostřednímu kontaktu nohy se zemí. Každý má jiné tělesné dispozice a sportovní ambice a podle toho je potřeba hledat botu, která nám bude vyhovovat, aneb zkoušet a běhat a vnímat, jak se při běhu v botě cítíme.

Zlaté pravidlo

Závěrem bych chtěla připomenout jedno zlaté pravidlo a přidat několik tipů. Pravidlo zní, že běžecké boty zásadně kupujeme o číslo až číslo a půl větší, než je naše běžná velikost! Důvodem je únava a následné povolení klenby při delší zátěži, chodidlo se tím natáhne a malá bota by nám způsobila otlaky a puchýře (nemluvě o slezlých nehtech). Tyto drobné nepříjemnosti nám však může způsobit i nevhodně zvolená ponožka, takže ani tento doplněk nelze podcenit. Vhodných prodyšných ponožek ať už z přírodních či syntetických materiálů je také na trhu celá řada a byť se někomu může zdát cena v rozmezí 100,- až 300,- Kč za ponožky nesmysl, ať si zkusí běhat v potem nasáklých různě zkroucených obyčejných.

Zimní výbava

Zima nám klepe na dveře a mnohý běžec začíná přemýšlet, co s tím. Ti, co se nechtějí přesunout do vydýchaných tělocvičen na pás, musí počítat s tím, že v zimě je zima (překvapení), je tedy potřeba se na to obléknout a obout. Mnoho letních běžeckých bot je do zimního období příliš prodyšných, některé modely mají dokonce otvory v podrážkách, což do sněhu a mokra není ideální :). Není vždy nutné pořizovat boty s membránou (Gore-Tex apod), pokud poběžíte sněhem po kolena, nezachrání vás to ani v kombinaci s návleky, prostě je potřeba počítat, že můžete mít trochu mokro v botech (v tomto případě je obzvlášť výhodné zainvestovat do dobrých ponožek, odvedou vlhkost od nohy a nebude vám zima). Na zimu je vhodnější bota trailová díky vzorku na podrážce, který vás „podrží“ na blátě, listí i sněhu. Samozřejmě na ledu a ušlapaném sněhu klouže všechno, vzorek nevzorek. V takových dnech mohou pomoci tzv. nesmeky, aneb miniřetězy na boty, které jsou běžně k dostání.

Byť je tedy ve své podstatě pravda, že k běhání člověk nepotřebuje nic než jedny boty, realita je taková, že průměrný amatérský běžec po roce běhání má doma boty alespoň troje, a to „silnice“, trailové letní a trailové zimní. Životnost každé boty je různá, hodně hrubým odhadem se pohybuje okolo tisíce naběhaných kilometrů, což už při běhání 20 kilometrů týdně je do roka splněno. Je potřeba odhadnout moment, kdy pošleme botky do běžcova nebe, a můžeme s radostí absolvovat výběr nových.