Kamarádům i ostatním běžcům Třeboňský půl/maraton může jen a jen vynachválit. I když Ivana Sekyrová, olympionička z Londýna 2012 a učitelka ze Sokolova, se letos (19. 10.) za obhajobou loňského prvenství v premiéře nevydá.
Loni jste běžela a na oslavu narozenin vyhrála, jak se to seběhlo?
Vybrala jsem si ho s kamarády jako menší závod v podzimním termínu a běžela jim jako vodič. Oni nakonec odpadli, až do čtyřicátého vydržel jen jeden Šimon Kapalčík. Držela jsme tempo za 4:15 na kilometr, v konci jsem se trošku zmáčknula a najednou jsem byla rychle v cíli. Chtěla jsem si roli vodiče zkusit, extra speciálně jsem netrénovala, ale povedlo se mi to, běželo se mi komfortně a stihla jsem na ně i křičet. Větší ambice jsem neměla, sama bych to ale asi zvládla o něco rychleji, někde kolem 2:50 (oproti 2:56:47, pozn. red.). Chci se věnovat trénování dospělých běžců, žactvo se mi pomalu rozpadá po odchodu ze školy a to mě nebaví.
Jste velice zkušená běžkyně, je ten Třeboňský přírodními kulisami opravdu tak výjimečný?
Byla jsem tady moc spokojená. Připadalo mi v lese, že se běží pořád mírně z kopce. I když kousek trati vedl i po panelce, dala se hned vedle najít příjemná cestička. Občerstvovačky fungovaly, paráda.
Vzpomněla jste si na váš nejdůležitější olympijský Londýn 2012 (čas 2:37 – 67.), anebo nejrychlejší před tím na jaře v Rotterdamu?
Třeboň byl třetí maraton, který jsem si opravdu užila, právě po Rotterdamu a Londýnu. Tím, že jsem běžela nejen za sebe, ale taky pomohla jiným, hlídala je, jak pijí, jestli si vezmou tabletu. K tomu šla už jen třikrát ten pražský v květnu. A letos jsem si ho vytrpěla. Tři týdny před startem jsem měla velké žaludeční potíže, ale už týden na to se mi běžel krásně půlmaraton v Pardubicích za 1:19. Ale v Praze jsem si to pak odskákala.
Jak vám vyhovuje model půlmaratonu a maratonu v jednom?
Není to špatné, nejsou tu takové davy jako při velkých městských bězích a k orientaci pomůže i jasné označení závodních čísel. Najdeš si někoho s podobným tempem, neběžíš sám. Mně se to občas stává i na půlmaratonu, že nemám, s kým běžet. Chytíš se.
Jižní Čechy už mají velký červnový půlmaraton RunCzech v Českých Budějovicích a teď i Třeboň, podzimní přírodní alternativu.
Má perspektivu, určitě. Sama si hledám v kalendáři závody, kde můžu ještě závodit, když už jich tolik není. A na podzim jsem běhala vždycky radši, máš za celou sezonu naběháno, odhadneš, jak jsi na tom. Na jaře někdy přesně nevíš. Navíc já teď jezdím přes zimu trošku víc na běžkách, což jsem dřív v perném běžeckém tréninku nestíhala.
Zkušení běžci vědí sami, jak si vybrat závod. Proč by ti méně ostřílení měli vyrazit právě sem?
Je to specifické, opravdu jiné než ve městě. Příroda je pěkná, když ji stihneš vnímat. Jsi na zdravém vzduchu v chráněné krajinné oblasti. Můžeš to pojmout jako výlet pro rodinu. I my jsme přijeli o den dříve a užili si to tady.
Jak povzbudíte nerozhodné běžce, kteří mají obavu z půlmaratonské , natož maratonské štreky?
Těm, co běhají, se většinou snažím říkat, nebojte se, zkuste to, ale rozběhněte to pomaleji. Hlavně chlapi jsou často hrrr, hrrr. Nevěří mi a přepálí tempo. Ašský půlmaraton má prvních pět kiláků do kopce, pak jim to nohy neberou a jdou pěšky. Ženská se naopak bojí a na závod vůbec nejde. Jistě je lepší nejdřív zkusit půlmaraton. V maratonu pak když odběhnete aspoň pětadvacet, už to líp utíká, ale pořád musíte mít v hlavě, že zbývá ještě patnáct. Tady je to příjemnější si to zkusit poprvé, jsme na konci sezony, a pak máš motivaci na další přípravu na příští rok.
A naopak, jaký názor máte, na „zkusím maraton“ po sázce z hospody? Kolik je pro vás časová respektuhodná bariéra…
Naopak znám hodně lidí, kteří běhají docela pořádně, ale na závod se jim nechce a ochudí se tak o zážitek a další rozměr běhání. Teď v Praze dobíhaly ženský za 2:34 půlmaraton, já už byla dávno v cíli a říkám si, to mám přece za stejný čas celý maraton… Cílem je podle mě připravit se v rámci možností a uběhnout to. Chodit někde kolem pěti a půl hodiny, šesti a povídat si při tom, je krutý, až trochu divný. To už není maraton, královská běžecká distance. Takových je… moc netrénují, začnou trochu běhat a myslí si, že to dají. To jde spíš o zdraví, ani nevědí, co se jim může stát. Ale jako běžkyně bych raději umřela na trati, než někde v nemocnici. Napálit to a pak sebou seknout…
Více info najdete na www.naturemarathon.cz nebo na facebooku .
Tomáš Nohejl
