Opustit dobrovolně na třetí adventní neděli vyhřátou postel a vydat se na závod, který nese podtitul „přes tři údolí“ může jenom masochista anebo blázen. Já mám pravděpodobně obě diagnózy, a tak jsem už před sedmou ranní pelášila směr metro.
Už na Kačerově zaregistruji další pacienty v běžeckém, kteří se mnou nastupují do autobusu směr Lhota u Dolních Břežan. Právě zde, dnes kolem desáté hodiny odstartuje terénní závod Trailová Závist 2015 (19km/700m+). Z podélného profilu, organizátorské trojice (Jan Bartas, Tomáš Hovorka a Zuzka Urbancová) a typického prosincového počasí se dalo očekávat, že závod nebude žádná pohodová nedělní vycházka, ale podle mě, člověk by si měl čas od času zkusit posunout svoje hranice, i když to třeba bude bolet.
Kolem sportovní klubovny, kde je start i cíl závodu už je živo, ale ten pravý šrumec teprve přijde. Poslední důležité detaily se ladí za pochodu, organizátoři mají co dělat, ale jsou příjemní, i když je fofr. Ledový vítr se nepříjemně zakusuje do těla, už si strašně přeji, abych se na trati a vařila se vlastní šťávě, což mi dnes připadá absolutně nemožné.
Konečně je tu start a vyrážíme směr Břežanské údolí, cesta pohodově klesá směrem ke Zbraslavi, běžíme po měkkém koberci z listí, les voní, otevírají se výhledy na PR Šance. Čeká nás první stoupání, nejprve optimisticky běžím, ale jak kopec začíná nabývat na strmosti, přecházím do ostré chůze. Dostáváme se k nejvyššímu bodu celé trasy, ke keltskému hradišti Závist, které dalo celému závodu jméno.
Od keltského oppida klesáme Károvským údolím, abychom z Jarova opět funěli směrem vzhůru. Pomalu se blíží občerstvovací zastávka, ale ještě před ní nás čeká nejvíce adrenalinový úsek celé trati – skalnaté serpentýny s odlupující se břidlicí. Naprosto nečekaně je pro mě tohle jedno z nejhezčích míst na trase. Strašně si to užívám a skáču dolů jako zkušený kamzík:-)
Krátké občerstvení a již stoupáme chatovou osadou v Ohrobeckém údolí k NS Zvolská homole, kde se organizátoři na chvilku slitovali a dopřáli nám pohodový, téměř rovný úsek. Krátká část po silnici dává vyniknout půvabu terénního běhu, kterého jsme si doposud užívali.
Prudká odbočka doleva, proběhneme obcí kolem dětského hřiště a dozvídáme se, že do cíle zbývá už jen 3,5km. Asfalt je za námi, bahno začíná stříkat na všechny strany. Zcela propadám kouzlu terénního běhu, smysly jsou zapojeny na sto procent. Hlava, oči a tělo – to všechno je v dokonalém souladu. Intenzivně vnímám směsici vůní – rozrytou hlínu, mokré listí, stromy a vodu.
Běžíme údolím Lhoteckého potoka, cesta co chvíli křižuje koryto toku – terén se neustále mění, skoky nahoru a dolů – další nezapomenutelné místo trasy. Dívka přede mnou náhle upadne a vykřikne bolestí. Spadla kolenem přesně na ostrý kámen, krev prosakuje přes kalhoty. Spolu s dalším závodníkem jí pomáháme vstát. Závod pro nás končí. Zkouší udělat pár kroků bez pomoci a říká, že to dojde, ať běžíme. Odmítáme, ale nakonec nás přesvědčí a statečně kulhá přes kameny.
Do cíle je to odsud opravdu malý, ale velmi výživný kopeček. Vyškrábu se nahoru, proběhnu lesem a někdo z diváků mě zběsile povzbuzuje, ať předběhnu závodnici přede mnou. To jsou fóry na závěr.
Jsem v cíli, dostanu krásnou perníkovou medaili a jsem upřímně šťastná, že jsme z té vyhřáté postele dnes ráno vylezla:-)
Výsledky:
Muži:
- Jan Havlíček
- Jan Valášek
- Michal Kovář
Ženy:
- Kristýna Junková
- Kateřina Ježková
- Gabriela Hejtíková
Kompletní výsledky naleznete zde
Informace o závodu
