V červenci získal svůj první cenný kov z mezinárodní akce na mistrovství Evropy ve skyrunningu. Na konci srpna se mu narodil syn Viktor a o pár dní později si zaběhl svoji první stovku, kde jinde než v „domácích“ Beskydech, a rovnou se mu podařilo zvítězit v novém traťovém rekordu. Tomáše Macečka jsme se zeptali na první dojmy z trati, jaké to je, když na něj v cíli čeká manželka s týdenním synem, i na to, jaké má další plány a běžecké sny.
Tome, veliká gratulace k vítězství a ještě k tomu v novém traťovém rekordu. Jak závod pro Tebe probíhal?
Ahoj a moc děkuji. Rád dělám věci naplno a nejlépe jak umím. Takže s tou letošní formou jsem nemohl mít jiné cíle, než běžet o vítězství a co nejlepší čas. B7 jsem běžel poprvé a všichni mi říkali, že ty úvodní kilometry po asfaltu pod první kopec se běží třeba tempem 4min/km. Tak jsem tak vyběhl a najednou byl za tím policejním autem sám. Bylo mi to trochu blbé hned takhle po startu, tak jsem ještě počkal a chvilku pokecal s klukama vepředu, ale pokud jsem chtěl dodržet rozepsané mezičasy, musel jsem už dál běžet sám. Strašně dobře jsem se cítil nahoru do kopců a dolů jsem to nikam nehnal, ale spíš kontroloval. Celou trasu znám a užíval jsem si to být tam sám v noci a tichu. Na Pustevnách jsem toho už měl celkem dost a sám nechápu, co se stalo na tom posledním kopci. Na ten Javorník jsem se najednou cítil, jako kdyby to byl první kopec v závodě, skoro jsem nemusel přejít do chůze a ten poslední seběh napálil úplně na plno, ta vidina pokořit 11 hodin, že to je tak blízko, mi stála za to se snažit a tlačit až do cíle.
V cíli na Tebe čekala manželka Adéla s týdenním synem Viktorem, divákům to až vhánělo slzy do očí. Byl tento doběh jiný než ty předchozí? A jaké byly Tvé pocity?
Viki se měl narodit původně až teď v pondělí, takže jsem rád, že ulil start a mohl být u toho a já nemusel jet třeba z Ostravice rovnou do porodnice. A to, že na mě budou čekat v cíli, bylo i pro mě překvapení. A krásné překvapení samozřejmě, hned je tam obejmout a sdílet tu radost s celou rodinou. Když už tomu sportu, tréninku a závodům něco obětuji na jejich úkor, tak doufám, že těmihle momenty jim to pak aspoň trochu vrátím. Jenom jsem si v ten moment v cíli nebyl jistý, jestli už se zastavil čas a já to stihnul pod 11 hodin, nebo musím až nahoru po těch mýtických schodech 😊.
Podle trenéra Zdendy Kříže jsi prý úplně přesně plnil časový plán. Byla nějaká krize, kdy sis říkal, že to nemusí vyjít?
Aby lidi mohli přijít zafandit na trať a taky abych měl přehled, jak jsem na tom časově, rozepsal jsem si na facebook mezičasy tak, abych cílil na traťový rekord. Trochu jsem si tím na sebe ušil bič, protože můžeš mít skvělou formu, ale na takový výkon musí všechno sednout i v ten závodní den a ta šance, že se něco pokazí, je na tak dlouhých závodech velká. Zdenda mi psal v průběhu závodu zprávy, že přesněji už to snad ani nejde držet. Pak mě rozesmál, když mi psal, jestli vždycky schválně čekám před tou čipovou kontrolou, abych tam byl přesně podle toho plánu. Je pravda, že mi to vycházelo fakt přesně a postupně jsem začal získávat od Lysé hory dál. Krize přišla až na Čertově mlýně, kde už mě dost začínaly bolet okopané palce a nárty, hlavně v prudkých sebězích jsem dost zpomalil i jednou spadnul. V Ráztoce jsem se přezul a věděl jsem, že mám zhruba 10 minut náskok na traťový rekord a půl hodiny na druhého borce. Ale ano, tam jsem chvilkama pochyboval, protože Marek Causidis běžel ten závěr v roce 2019 strašně dobře a o těch deset minut jsem mohl lehce přijít. Když se na to dívám s odstupem, myslím, že brzo může někdo bez krize a s ještě lepší výkonností v pohodě překonat čas 10:30.
Dle všeho přitom nebyly úplně ideální podmínky na traťák, v lese bylo dost bahna a v noci do toho ještě pršelo, počasí a podmínky Ti nevadily?
Pro mě to byly naprosto ideální podmínky, co se týče počasí a teploty. Když začalo pršet, byl jsem rád. Vím, že v tomhle dokážu zaběhnout mnohem lépe než v horku. Ani mi nepřišlo, že bylo moc bahna. Ale určitě to muselo být horší až poté dál ve startovním poli, když trasou prošly stovky lidí. Horší byla spíš ta mlha na vrcholcích, takže jsem si v sebězích svítil i druhou čelovkou v ruce přímo pod nohy.
Někteří se divili, že jsi neběžel ani s batůžkem. Jak jsi doplňoval energii a jaká byla spolupráce se supportem?
Když chce člověk takový závod jen dokončit nebo nemá ty možnosti supportu na trase, dá se to v pohodě zvládnout s pomocí občerstvovacích stanic od pořadatelů, kterých bylo i tady dostatečné množství. Ale když chceš honit každou minutu a pozici, tak i tohle vstupuje do závodu. Podpora byla samozřejmě povolena jen na těch občerstvovacích stanicích a Marek s Hankou (Marek Balcar a Hanka Přádková, pozn. red.) se dokázali včas dostat na všechny, byli tam pro mě celou noc a bez jejich perfektního servisu, podpory a hecování bych to nebyl schopný zaběhnout tak rychle. Týmová práce. Mám super kraťasy Salomon S/LAB Sense s kapsama kolem celého pasu, kam jsem dal celou povinnou výbavu i pití. Na Smrk jsem s sebou bral dokonce dva velké 500ml softflasky a jeden malý 250ml, takže stejně nebo ještě více, než co se vleze do běžecké vesty. Celý závod jsem spoléhal na sportovní výživu od Hammer Nutritions, ať už to byly minerály, ionťáky nebo produkt Perpetuem, který je svým složením složitých sacharidů i bílkovin navržen právě na tyhle dlouhé závody. Z pevné nesportovní stravy jsem měl za celý závod jenom tři půlky banánu, dvě přesnídávky, pár gumových medvídků a polívku na Ostravici.
S trenérem Zdendou se docela dost věnujete i rychlostnímu tréninku – tempové úseky, rychlost na dráze. Cítíš, že Ti to v horách pomáhá?
Když se chceme rovnat i se světovými běžci na zahraničních závodech, je i na ultra závody v horách potřeba rychlost. Nejde jenom chodit pomalu do kopců, ten trénink musí být komplexní, a já jsem strašně rád, že se teď daří ladit ten správný tréninkový recept. Je totiž strašně důležité, a já si to několikrát v průběhu B7 připomínal, jak dlouho dokážeš udržet tu správnou techniku běhu a tím i rychlost. Myslím, že právě úseky na dráze mi pomáhají v tom, že jsem schopný i po několika hodinách běhu v horách pořád udržet tempo pod 5min/km na rovině a cítit se při tom v pohodě.
Jaká je Tvoje nejoblíbenější distance a typ závodu? A připravoval ses na B7 nějak specificky?
Přijde mi, že mi nejvíce sedí závody kolem 50-60km, kde jsem schopný prodat právě tu rychlost, výbušnost i rychlé seběhy. B7 byla moje první stovka a určitě tam cítím potenciál i pro další závody. Ale žádná specifická příprava nebyla, v Beskydech máme chalupu a celou trasu znám, takže bylo příjemné vědět, co mě kde čeká a jak dlouhé jsou některé kopce nebo seběhy.
Dalo by se říct, že máš výbornou sezonu – 2. místo na ME ve skyrunningu, teď vítěz B7 v traťovém rekordu, co máš ještě letos v plánu?
Teď zatím nic, zregenerovat a užívat si rodinnou pohodu. Pokud se budu cítit dobře, ještě nějaké menší závody pro radost, případně Limone v Itálii na konci října, ale nechávám to otevřené.
S narozením syna se vám možná trochu změní časové možnosti. Počítáš, že by ses v příští sezoně věnoval spíš kratším závodům, nebo zůstaneš u delších?
Ten trénink na delší nebo kratší závody by byl stejný. Není to úplně tak, že když bych se rozhodnul běhat kratší závody, trénoval bych dvakrát méně času. Právě naopak, když běžíš dlouhé závody, musíš více odpočívat před závodem a déle regenerovat po něm 😊.
S termínem Beskydské sedmičky kolidoval legendární UTMB. Chtěl by ses někdy postavit na start některého ze závodů, nebo dokonce přímo královské UTMB?
Ano, CCC 100km v rámci UTMB mě láká. Hlavně ta atmosféra a porovnání s tou nejlepší světovou špičkou.
Moc děkuji a za rozhovor a přeji hodně dalších úspěchů a ve zdraví naběhaných kilometrů!
Foto: Beskydská sedmička / Jakub Stryk
