Tomáš Lichý získal zlato na Buff® Epic Runu 21 km!

14. 7. 2015

Redakce

Tomáš Lichý se v sobotu 11. července účastnil Buff® Epic Runu, který se konal v Pyrenejích. Vybral si kratší trať, za to se slušným převýšením 1000 metrů! Přinášíme výpověĎ Tomáše, jak si vedl a jak si závod užil.

Cesta na místo závodu byla pekelně dlouhá

Start na tomto závodě, který se odehrál ve španělských Pyrenejích jsem si vyběhal za vítězství na našem Hyundai Perun skymaratonu, který se konal 2. května a kde jsem se stal Mistrem České republiky ve skymaratonu . Mohl jsem si vybrat kteroukoliv trať a vzhledem k tomu, že jsem měl týden před tímto závodem naplánovaný Zermatt marathon, zvolil jsem tu nejkratší, což bylo 21km s převýšením okolo 1000m.

Více než závodu jsem se obával cesty do Caldes de Boí, kde jsem měl být ubytovaný. Z Třince jsem vyjížděl vlakem ve středu večer do Brna, pak následovaly 2 hodiny spánku u kamaráda, následně transfer autobusem na vídeňské letiště, přelet do Barcelony, půjčení auta a dlouhé čekání na dva finské závodníky, kteří měli jet se mnou a nakonec cesta autem do Pyrenejí. V hotelu jsem byl ve čtvrtek v 22:00 a celkem cesta trvala 28 hodin. Až na bloudění v noci po Brně, kdy mě od ujetí autobusu zachránil kolem projíždějící taxík, to proběhlo docela v pohodě.

Podívejte se na kompletní fotogalerii

Přejít do galerie

Tomáš Lichý probíhá cílem (foto: Buff Epic Run)

Zobrazit

Logo Buff Epic Run

Den před závodem jsem si vyšel 1000výškovch metrů a dal 6 km rozklus

V pátek dopoledne jsem si jen tak ze zvědavosti vyšel asi 1000 výškových metrů nad hotel a hned jsem se dostal do až kýčovitě krásné přírody s průzračnými jezírky a potůčky. V závodě jsem se do této výšky, na rozdíl od delších tratí (42km, 105km) nedostal, tak aspoň na chvíli jsem si to tam mohl vychutnat. Večer po prezentaci v Barrueře, kde byl také cíl všech tří tratí, jsem si dal ještě 6 km rozklus k přehradě nad Caldes de Boí a tím můj předzávodní den skončil.

Thomas Liči si doběhl pro suverénní vítězství

Ráno sjíždím autem do Barruery a odtamtud jedu mikrobusem s celým Buff® Pro Teamem do El Pont de Suert na start. V duchu si říkám, že ti budou asi dost dobře namakaní a všichni si na mě dneska hezky smlsnou. Startujeme v 9:30 a hned na prvních metrech je tempo hodně vlažné, tak za to beru a všem utíkám. Asi po kiláku mě dva Španělé docvaknou, ale už na 3km zase vlajou za mnou. Terén je v první půlce hodně zvlněný. V krátkých technických stoupáních a sebězích s neustálými serpentýnami se držíme u řeky v údolí a opakovaně se vracíme k jejímu břehu, přičemž se musíme několikrát proplétat mezi elektrickými ohradníky, které nám křižují cestu. Teprve na 10km se cesta pořádně zvedá a vybíháme opět velmi prašným a kamenitým terénem nahoru. Síly mi už lehce došly a já si některé prudší kopce musím odchodit. Piju na každé občerstvovačce, které jsou cca každé 4km, abych v horkém počasí předešel dehydrataci. Jednu ale musím vynechat, protože pořadatelé trochu zaspali a začínali rozbalovat kelímky teprve když jsem byl u nich. Dolů do cíle v Barrueře to bylo z vrcholu 5km seběhu a až na úsek s chodníčkem zarostlým vysokou trávou, kde člověk vůbec neviděl na co dopadá, byl opět po lesních pěšinách s utaženými serpentinami. V dálce šlo slyšet burácení diváků a hlas komentátora v cílové rovince a já pomalu začínám věřit, že vyhraju. Atmosféra u cíle byla opravdu bouřlivá a hnala mě do cíle, kterého jsem dosáhl za 1:49:05. Pak jsem si finiš zopakoval ještě jednou, jelikož pořadatelé zapomněli natáhnout cílovou pásku. Po chvíli mě brali na rozhovor o dojmech ze závodu, ale moc toho ze mě nedostali. Běhání mi celkem jde, ale studijní typ jsem nikdy nebyl, takže můj rozhovor v angličtině byl ala Standa Řezáč. Na vyhlášení mě pak označují za exotického závodníka a po svém si mě přejmenují na “Thomas Liči“.

Co se týče mých nových kámošů z Finska, tak ti dopadli celkem neslavně. Antti běžel maraton a skončil po 19km s rozsekanýma nohama ze seběhů. Eetu běžel ultra a na 50km ho museli s dehydratací a přehřátím organismu transportovat vrtulníkem do nemocnice. Večer nám pak volal, že popíjí pivko a je mu fajn, takže nic vážného. Když mají kluci v Helsinká převýšení max. 50m a průměrnou teplotu v červenci 15^oC, to se asi špatně trénuje na závod v Pyrenejích při 32^oC.

Díky moc českému zastoupení Buff®, že mi umožnili start na tomto závodě a velmi rád se na něj příští rok vrátím, jelikož se bude zároveň konat jako Mistrovství světa ve skyrunningu.

V hlavním závodě obhájila vítězství Nuria Picas, mezi muži vyhrál Sebas Sánchéz Saez

Roli favoritky opět potvrdila Núria Picas z Buff týmu, která vítězství na trati dlouhé 105 km obhájila a vyhrála s téměř 3 hodinovým náskokem v čase 15:49:48 na druhou Španělku Angels Llobera (18:57:20).

Mezi muži byl souboj na prvních místech zajímavější. NA první příčku vystoupal Sebas Sanchez (13:38:06) před druhým Španělem Gerardem Moralesem (13:47:06), který měl odstup pouhých 9 minut.