Tomáš Křivda je aktuálně náš nejlepší orientační běžec, několikanásobný mistr ČR a úspěšný reprezentant, který se v posledních letech pravidelně umísťuje na světových akcích v TOP10 a má na kontě pár výsledků na dosah medaile. Minulý týden si otestoval formu na Pražském půlmaratonu – a nedopadlo to vůbec špatně. Až do cílové rovinky běžel spolu s Patrikem Vebrem, který ho nakonec předstihl v závěrečném finiši a Tomáš bral druhé místo.
Tomáši, velká gratulace k umístění i času na Pražském půlmaratonu. Jak jsi s výkonem spokojený?
S výkonem musím být spokojený. S půlmaratonem to byla moje premiéra a nebyl jsem si jistý, co od toho čekat. Ještě nějaký ten měsíc zpátky jsem hodně přemýšlel nad tím, na jaký čas bych měl běžet. Čím víc se ale závod blížil, tím více jsem si uvědomoval, že se spíš budu chtít zaměřit na souboj o dobré umístění a běh v čelní skupince, než nějaký bezhlavý hon času nehledě na podmínky. S největší pravděpodobností bych musel stejně běžet hodně sám a riskovat, že to bude moc velké sousto a třeba ve výsledku by to skončilo i horším časem a umístěním. Nakonec i díky ne úplně ideálním podmínkám to byla dobrá taktika a já si závod užil do posledních metrů.
Jak pro Tebe závod probíhal? Viděla jsem a četla jsem, že jsi byl celou dobu ve vedoucí skupince, chvíli ji i táhl. Přišla v závodě nějaká krize?
Právě díky té zmiňované taktice, že jsem začal spíše defenzivně, se mi celý závod běželo fakt skvěle a na žádnou krizi nedošlo. Zároveň si myslím, že jsem měl na to v závodě běžet i celkově rychlejší čas. Tím pádem tam byla celou dobu malá rezerva a z toho pramenící dobré pocity a vystupňovaný závěr závodu.
Čekal jsi před startem, že bys mohl běžet celou trať s Patrikem a bojovat s ním ve finiši?
Trochu jsem v to doufal. S Patrikem se znám, potkávali jsme se občas na trénincích i v Keni a tušil jsem, že by neměl být výkonnostně uskočený o tolik, abych s ním podstatnou část závodu nemohl běžet. To se nakonec i potvrdilo. Bohužel jsem byl pak ale slabší ve sprinterském finiši do cíle, kde Patrik v posledních 200 m zvládnul zařadit o jeden rychlostní stupeň výše.
Jak jsi na závod trénoval? Přece jen se to od přípravy na závod v orientačním běhu docela liší, ladil jsi směrem k půlmaratonu?
Obecně v tréninku jsem k tomu nijak nesměřoval. Celou zimu jsem jel podle svého plánu směrem k OB sezóně. Když jsme pak s reprezentací odjeli 3 týdny před půlmaratonem na dvoutýdenní soustředění do Slovinska a Itálie, věděl jsem, že ztratím trochu na lehkosti a rychlosti a s návratem jen týden před závodem bude těžké se nějak rozběhat nebo vyladit. Zařadil jsem tedy druhý týden kempu do programu dva tempové tréninky (6 x 2 km a 16km tempový běh) směrem k půlmaratonu, které mi dodaly trochu na sebevědomí.
V neděli sis ještě dal závod v orientačním běhu – přebor Prahy ve sprintu. Jak se Ti po půlmaratonu znovu dostávalo do rychlosti?
Závod jsem pojal spíš tréninkově. Nechtělo se mi v neděli být v Praze sám, tak jsem vyrazil do Roudnice. Běželo se mi vcelku dobře, ale zas je třeba říct, že jsem na to nijak výrazně netlačil. Spíš jsem si to fakt jel užít, což se povedlo do maxima. Prostor i trať byly na oblastní žebříček nadstandardní.
Jak probíhá regenerace teď? Dal sis volnější týden?
Jo, po tomto volnějším týdnu bych rád naplno přehodil výhybku do lesa a začal se na maximum připravovat směrem k vrcholu sezony, orienťáckému mistrovství světa ve Finsku.
Bohužel jsem si ale z půlmaratonu odnesl i drobné zranění, které mě zatím drží hodně zkrátka. Doufám tedy, že se mi ho povede brzy odstranit a budu se moci ještě na nějaký týden vrátit do objemové přípravy, než se naplno roztrhne pytel se závody.
Jaké máš tedy nyní závodní plány? Neplánuješ ještě start na MČR v půlmaratonu?
Teď se bude už všechno točit kolem OB. Naplno to letos začne od švédské Tiomily (štafetový závod pro 10členné týmy, pozn. red.) na začátku května. A pak už budou závody skoro každý víkend až do vrcholu jarní části – mistrovství světa ve finském Kuopiu. Mimo OB žádné plány aktuálně nemám, ale pokud bude dobré zdraví, budu přemýšlet opět o nějakém startu na dráze nebo silnici z počátku podzimu.
A jaké máš letos v orienťáku závodní cíle?
Budu chtít zkusit navázat na povedené lesní MS 2023 ve Švýcarsku a zužitkovat ve Finsku svoje zkušenosti, které mám díky tomu, že už 4,5 roku běhám za finský klub Kalevan Rasti. Ten sídlí jen nedaleko od terénů, kde se MS poběží. Nechci mluvit o medailích, ale věřím, že bojovat s těmi nejlepšími bude v mých silách.
Foto: RunCzech, Malá cena Velké Verandy, archiv Tomáše Křivdy
