Orienťácká sezona se pomalu chýlí ke konci, nadcházející víkend proběhnou letošní poslední domácí šampionáty – ve štafetách a v družstvech. Po něm už na naše reprezentanty čeká zasloužené posezónní volno, i když závody na oblastní úrovni budou probíhat až téměř do poloviny listopadu. S naším aktuálně nejlepším orientačním běžcem Tomášem Křivdou jsme se ohlédli za uplynulou sezonou, která pro něj byla velmi úspěšná. V závěrečném kole světového poháru, které se konalo minulý týden v Itálii, obsadil 10. místo ve sprintu a v celkovém hodnocení SP se dostal na krásné 8. místo, mezi zvučná jména světového orientačního běhu.
Tome, jak hodnotíš své vystoupení v posledním kole světového poháru?
Do Itálie jsem asi neodjížděl v ideálním rozpoložení a už před závody jsem tušil, že formu nemám takovou, jakou bych si představoval, abych mohl navázat na velmi povedené letní výsledky z mistrovství světa a světového poháru. Od srpna jsem se trápil s achilovkami a v tréninku jsem tak neměl takový řád, jaký bych si přál a o kterém vím, že je pro mě naprosto klíčový, pokud chci závodit s absolutní špičkou. Stále jsem sice zvládal trénovat relativně dost, ale často jsem musel tréninkový plán upravovat dle toho, v jakém stavu zrovna achilovky byly. Nakonec tak musím hodnotit 10. místo v posledním závodě ME jako skvělý výsledek, se kterým jsem nadmíru spokojený. Vždy je velmi hezké ukončit sezónu dobrým výsledkem, a ten mi přišel po spíše průměrném výkonu ve sprintu opravdu vhod.
Jaká byla v Itálii na sprintových disciplínách atmosféra, dalo se to porovnat s atmosférou na světovém poháru v ČR letos v srpnu?
Z mého pohledu byla mezi závodníky atmosféra trochu více uvolněná. Možná to bylo dané programem, když po každém závodu nyní následoval odpočinkový den a byl čas trochu upustit koncentraci. V České Lípě to bylo hodně intenzivní a závodní program nám, ještě ve spojitosti s domácím prostředím, nedal nic zadarmo. Co se týče ale atmosféry v arénách, tam vyhrála Česká Lípa na plné čáře. Na srpnový světový pohár v tomto ohledu vzpomínám opravdu rád.
Máš za sebou výbornou sezonu – vyhrál jsi snad všechna mistrovství (kromě knock-out sprintu), ve světovém poháru ses umístil na celkovém 8. místě, na MS ve Švýcarsku jsi skončil těsně pod podiem na 4. místě. Jak tuto sezonu sám hodnotíš?
Víceméně jsem si splnil cíle, které jsem si během loňského roku stanovil. Na klasice na MS jsem chtěl být schopný bojovat o medaili a v závodech SP se dostat na velkou bednu. To se povedlo na jedničku a jen oproti předchozímu roku tomu letos chyběla medaile. Ta byla ale popravdě loni na World Games dost velkým překvapením a jen těžko se dalo očekávat, že na ni hned letos navážu. I přesto to byla zatím určitě moje nejlepší sezóna. Obzvlášť z mých výkonů na domácích světácích jsem měl velkou radost.
České závody tolik neřeším. Je to samozřejmě hezké, že si mi daří vyhrávat medaile, ale určitě to nemám postavené nějak vysoko. Zpravidla objezdím 6-7 závodů MČR/ČP, na které samozřejmě nemůžu nijak ladit, takže se spíš jedná o takový test mé „obecné“ výkonnosti.
I tak se ale přes povedenou sezónu určitě najdou věci, které se třeba tolik nepovedly a na kterých bych rád do příštího roku zapracoval. Jsem přesvědčený, že mám stále rezervy a stejně tak jako jsem se relativně skokově zlepšoval doposud, můžu ještě pokračovat stejným trendem další jeden, dva roky.
Chystáš se na letošní poslední mistrovský víkend – ve štafetách a družstvech? A jaké máte s klubem ambice?
Chystám a moc se zpátky na Vysočinu těším. Poběžím jak sobotní štafety, tak nedělní družstva a určitě budeme chtít vylepšovat výsledky z loňského podzimu. Rád bych viděl naši štafetu někde v top15 a družstvo v top20.
Plánuješ letos ještě nějaký závod, nebo pak již zasloužené volno?
Víceméně mám volno už teď po ME, ale ještě se aspoň trochu udržuji, abych mohl solidně odběhnout právě štafetový víkend. Od pondělí si ale pak dopřeji opravdové volno, abych dal tělu čas se dát plně do kupy a mohl jsem od listopadu začít vše od začátku.
Letos jsi část zimní přípravy absolvoval v Keni a Ugandě, plánujete s trenérem letos opět nějaký takový delší tréninkový pobyt?
Tréninkový program mám již víceméně až do červencového MS na hrubo rozplánovaný a i letos mám v plánu delší pobyt ve větší nadmořské výšce. Předběžně to vypadá opět na 2 měsíce v Keni. Vždy se mi tam daří držet opravdu dobrý týdenní rytmus a dokážu tam tréninku podřídit naprosto vše. A právě i díky takto kvalitní zimní přípravě pak mohu závodit na velmi vysoké úrovni po celý rok. Zároveň pokud mi to zdraví a finance dovolí, rád bych odjel ještě v dubnu před sezónou na vysokohorskou přípravu do americké Arizony s atletickou skupinou kolem Jakuba Holuši.
Co hladké závody, zařazuješ je občas do přípravy jako rychlejší tréninky nebo test formy? A láká tě zaběhnout si třeba nějaký delší závod?
V orienťáckém roce je to opravdu složité. Už tak jako vytrvalci závodíme opravdu hodně, takže osobně se snažím i závody v orientačním běhu limitovat na minimum možné. Proto ještě během roku závodit s atlety na dráze nebo silnici není úplně žádoucí. Vhodné je proto dle mého období konce zimy / začátku jara, kdy se ještě nerozběhl kolotoč o-závodů. Ale i tam není jednoduché hladký závod zařadit, vzhledem k řadě soustředění. Dva roky zpět se mi povedlo na jaře odběhnout dva závody na 10 km, letos bohužel nic. Od dalšího roku si ale slibuji, že právě s čistě sprintovým MS, a tudíž trochu více atletickou přípravou budu mít na jaře jak výkonnost tak chuť si nějaké atletické závody odběhat. Rád bych si třeba zaběhl rychlý půlmaraton, na něco delšího to zatím asi nevidím. Jednak mě to ještě tolik neláká, jednak se na takových závodech s každým kilometrem navíc samozřejmě zvyšuje riziko zranění. Je třeba být si vědom toho, že mým hlavním cílem je zůstat zdravý na hlavní orienťácké závody sezóny.
Jaké máš cíle na další sezonu?
Sportovec nikdy moc nechce mluvit nahlas o svých cílech. Cítí se tak asi víc zranitelný před svými soupeři. Zároveň to však mnohdy může být velmi silný motor, který závodníka žene směrem k právě vytyčeným cílům, hlavně v období, kdy o sobě má určité pochybnosti a ne vše jde podle plánu. Možná i proto se často nebojím vyslovit své ambiciózní plány. Vše bude logicky směřovat ke sprintovému MS ve Skotsku, kde bych rád zaběhl velkou bednu. Šance na velký výsledek cítím pak především na srpnovém ME v Maďarsku, kde bych na klasice rád zabojoval o jednu z medailí. Především budu dělat maximum proto, abych zvládl být po celý rok zdravý a pokračovat v nastolené cestě, která mi funguje. Protože bez dlouhodobě konzistentního tréninku se na vrchol dá dostat jen těžko.
