Úspěšný reprezentant ve skyrunningu a v horských bězích, který má na kontě řadu umístění v TOP 10 na světových akcích i medaile z domácích šampionátů. Zároveň ale také pracuje na plný úvazek v advokátní kanceláři a většinu tréninků odběhá ráno před prací. Minulý víkend na mistrovství Evropy v horských bězích získal první medaili z mezinárodní akce: s týmovými kolegy Tomášem Macečkem, Tomášem Hudcem a Markem Causidisem byli bronzoví v soutěži týmů, k čemuž Tomáš přispěl vynikajícím 15. místem v individuálním závodě.
Tome, velká gratulace k Tvému výsledku na ME, krásný výkon navíc s bronzovou medailí v soutěži týmů. Jak závod hodnotíš a jak pro Tebe probíhal?
Závod hodnotím jako vydařený. Neběželo se sice nikterak úžasně, ale také rozhodně ne špatně. Věřil jsem tedy tréninku, nijak jsem se nešetřil a ono to nakonec docela šlo. Po prvním kopci jsem byl přibližně na pětadvacátém místě a postupně jsem se propracovával až na výsledné patnácté. Ještě pod posledním kopcem jsme byli všichni tři zbývající členové českého týmu (Tom Maceček, já a Tom Hudec, Mára Causidis bohužel ze zdravotních důvodů odstoupil) pohromadě. Na stoupání mi ale nezbývalo moc sil a už se mi nepodařilo se propracovat více dopředu. Naopak jsem ještě musel odvracet útoky norského a finského závodníka. Na vrcholu se mi ale podařilo jim nastoupit, udělat si relativně pohodlnou mezeru a cílovou rovinku podél jezera jsem si pak (na rozdíl od loňského finiše v Innsbrucku) mohl užít. A jelikož Tomáš Maceček doběhl celkově na skvělém dvanáctém místě a Tom Hudec jen pár minut za mnou uzavíral první dvacítku, podařilo se nám díky vyrovnaným výkonům porazit i papírově výrazně silnější týmy. Stát na pódiu atletického mistrovství Evropy bok po boku s běžci, kteří pro mě vždy byli inspirací a vzorem, pak byl zážitek, na který hned tak nezapomenu.
Rozhovor s Tomášem Macečkem najdete zde
Trať měla být docela běhavá a ne příliš technická, ale podle fotek ze seběhů to tak úplně nevypadalo. Jaké to bylo a jak Ti profil trati sedl?
Čekal jsem to horší. Trasa skutečně běhavá byla, seběhy byly spíše strmé a místy pokryté ostrými kameny, ale ne vyloženě technické. Trochu nás všechny děsilo bahno, které jsme s ohledem na deštivé předchozí dny na trati očekávali. Nakonec ale ani to nebylo (až na pár míst) tak hrozné. Ve výsledku mi tedy trasa se třemi kopci, které se celé daly běžet, podle očekávání docela sedla. Paradoxně mi nakonec trochu techničtější pasáže seděly více, než třeba ty asfaltové.
Jak ses na mistrovství připravoval, měl jsi nějaké specifické tréninky směrem k tomuto závodu?
K závodu směřovala vlastně veškerá má příprava už od loňského listopadu. Díky umístění v první desítce na mistrovství světa v Innsbrucku jsem měl možnost letos čerpat podporu od Českého atletického svazu. Vstříc mi vyšel také zaměstnavatel, který mi na trénink umožnil využít patnáct dní neplaceného volna. Díky tomu jsem si v Annecy mohl udělat asi desetidenní soustředění a s většinou trasy se předem seznámit. Jinak jsem ale trénoval standardně, jen jsem trochu navýšil objemy (letos mám naběháno 3 200 km) a více se zaměřil na tempovou vytrvalost. V této souvislosti jsem vlastně i jeden tréninkový blok věnoval silničnímu půlmaratonu, což se vzhledem k charakteru trati (kdy jsem více než čtvrtinu závodu běžel tempem pod 4 min/km) vyplatilo. Oproti jiným sezónám jsem toho tedy moc neměnil, pouze jsem se doposud vyhýbal závodění, resp. jsem na závody neladil a bral je jako součást tréninku.
Kdy jsi vlastně začal běhat, nebo ses v dětství věnoval nějakému jinému sportu?
Začal jsem běhat v maturitním ročníku, když jsme se s tátou dohodli, že zaběhneme Jizerskou 50 (já tedy poloviční trať). Sice jsem nějak zapomněl trénovat, ale týden předem už se mi to nechtělo přiznávat. Tak jsem to odběhl. A chytlo mě to. O měsíc později už jsme běželi další závod, kupovali knížky o běhání a plánovali, jak jednou těch sto mil kolem Mont Blancu také odběhneme. Od mala jsem byl ale veden ke sportu, ať už se jednalo o turistiku, běžky, sjezdování, ale třeba i fotbal nebo tenis. Nic z toho jsem sice nedělal na nějak vysoké úrovni. Nicméně pohyb, zejména pohyb v horách, je mi přirozený už od dětství, a to mi rozhodně na trailech dost pomáhá. Na druhou stranu absence atletického základu je dost znát, jelikož dnes už většina ultratrailové špičky dokáže zaběhnout kompetitivní časy i na silnici.
Už několik let spolupracuješ s trenérem Zdendou Křížem, jak spolupráce probíhá a díky čemu myslíš, že ses dostal až na takovou úroveň?
Pod Zdendou Křížem jsem už šestým rokem a spolupráce s ním si opravdu moc vážím. Reálně fungujeme tak, že na začátku sezóny si stanovím priority. Zdenda podle toho vytvoří plán, podle kterého mi přes platformu TrainingPeaks vždy napíše konkrétní trénink na druhý den. V závislosti na tom, jak daný trénink odběhám, potom upraví ten následující atd. A co se týče mé úrovně, určitě za hodně vděčím právě Zdendovi. Ostatně mu pod rukou prošla velká část aktuální české ultratrailové špičky (lze jmenovat např. Tomáše Macečka nebo Máru Causidise), takže o jeho tréninkových metodách nemohou být pochybnosti. Ve výsledku to ale bude hlavně o důsledném dodržování zadaných tréninků a kumulativním efektu tisíců odběhaných kilometrů a výškových metrů.
Jak to běhalo Zdendovi Křížovi se dočtete zde
Většinu tréninků odběháš ráno před prací, a to i včetně těch dlouhých a intenzivních. Jak to tělo zvládá?
Nemělo na výběr, tak si muselo zvyknout. Ranní běhy mi naštěstí nikdy nijak extrémně nevadily, takže to nebyl až takový problém. Je ale pravda, že když mám o víkendu možnost jít běhat normálně po snídani a v nějakou rozumnou hodinu, jdou mi zvláště intenzivnější úseky o poznání lépe.
Jak zvládáš při náročném tréninku a práci na plný pracovní úvazek regenerovat? A co je Tvoje nejoblíbenější forma regenerace?
Upřímně nevím, jak moc to zvládám. Rád bych odpověděl, jak chodím na masáže, věnuji se protahování, fyzioterapii apod. Reálně ale takřka veškerý čas dělím mezi práci a trénink, na wellness pobyty už jej pak moc nezbývá (maximálně si při psaní smluv nebo podání lehnu na postel a připojím na nohy Compex). Pozitivně hodnotím snad jen to, že se mi v poslední době podařilo zapojením kola či v zimě skialpů zpestřit poněkud jednotvárný běžecký trénink, jednou týdně chodím plavat a snažím se předcházet zraněním tím, že posiluju. Regenerace je tedy určitě oblast, které bych se do budoucna chtěl více věnovat, abych se mohl výkonnostně posunout zase dál.
Co Ty a strava, řešíš nějak zásadně stravu v tréninkovém období? A na co nejradši běháš?
Stravu řeším poměrně dost a to z jednoho prostého důvodu – většina mých závodů je z povahy věci v kopcích, kde je zásadní poměr Wattů (výkonu) na kilogram – nechci tedy těch kilogramů s sebou tahat zbytečně více, než musím. Jinak samozřejmě jím v rámci možností zdravě tak, abych podpořil regeneraci a maximalizoval výkon (ale croissant ve Francii nebo tortu di gran saraceno v Itálii nevynechám).
Pocházíš z Bechyně, bydlíš v Praze a poměrně často běháš různě po horách po Evropě. Kde běháš nejraději a máš nějakou oblíbenou trasu doma?
Rád mám jakékoli hory, ale pokud bych si měl vybrat, přestěhoval bych se asi nejraději do Jižního Tyrolska. Doma pak nejraději běhám údolím řeky Lužnice.
Co rád děláš ve volném čase, pokud Ti po práci a tréninku nějaký zbude?
Upřímně, strašně rád bych povídal o tom, jaké čtu ve volném čase knížky nebo které zrovna studuji jazyky. Realita je ale taková, že volný čas více méně také věnuji práci (už si reálně nevybavuji víkend, kdy bych aspoň na chvíli k práci nesedl). Loni v srpnu jsem si pořídil PlayStation 5, ale jestli jsem u něj do dneška strávil celkem 30 hodin, tak je to moc.
Jaké máš další cíle do této sezony?
Jelikož jsem byl nominován na základě loňských výsledků, směřoval jsem veškerou přípravu právě k ME, a co bude dále, jsem nijak neřešil. Určitě bych chtěl zaběhnout co nejlépe Marathon du Mont Blanc. Jinak se už ale spíše chystám jen na závody, ke kterým mám nějaký vztah (Matterhorn Ultraks), popř. na místech, kam bych se rád podíval (Bernina Ultraks).
A máš nějaký dlouhodobý běžecký sen, kterého bys chtěl dosáhnout?
Jelikož jsem vyrůstal v Coloradu, moc rád bych se do Ameriky zase vrátil a zaběhl si tam třeba Hardrock 100. Jinak se určitě chci vrátit na Lavaredo Ultra Trail a ideálně tam doběhnout v rámci první desítky. V italských Dolomitech je mi dobře a zaběhnout si tam kvalitní výsledek by pro mě znamenalo opravdu hodně.
