Tělesné a funkční ukazatele v rámci sportovních prohlídek

TĚLESNÉ (SOMATICKÉ) UKAZATELE SPORTOVCE

Tělesné (somatické) ukazatele jsou důležité zejména u sportů, kde jsou důležitým předpokladem pro realizovaný sportovní výkon také odpovídající velikost, tvar i složení těla. Známe řadu tělesných ukazatelů, které zjišťujeme obvykle jednoduchými, ale i složitými metodami.

Jednoduché metody využívají měření sportovce a jeho hodnocení pohledem

Všichni známe důležitost měřené tělesné výšky a tělesné hmotnosti a jejich vliv na sportovní výkon. Ale potřebné mohou být i některé další základní údaje, jako jsou délka končetin, velikost hrudníku, těžiště těla či množství aktivní tělesné hmoty i tukové tkáně. Zejména při sledování rizika obezity lze využít řadu jednoduchých metod sledování, od hodnocení prostých objemů určitých části těla a jejich podílů, využití některých indexů (např. BMI) či přímo konkrétní měření množství tukové tkáně, kdy nejčastější metodou je bioimpedance a kaliperace (měření tloušťky kožních řas).
Při hodnocení pohledem sledujeme nejen velikost či složení těla, ale zejména jeho odchylky od dokonalého držení. Nejvíce využívané metody vycházení z hodnocení Jaroše (další modifikace např. podle Jaroše a Lomíčka atd.). Zde sledujeme celé tělo nebo jeho jednotlivé komponenty s ohledem na kvalitu držení a postavení. Zejména u dětí lze následně odpovídající intervencí tento stav často upravit či případně zlepšit.

Mezi základní somatické ukazatele můžeme řadit i řadu dalších, někdy využívaných ukazatelů. Nejčastěji využíváme hodnocení:

1. Maximální kontrakční síly svalové skupiny hodnocení dynamometrem. Nejčastěji se sleduje u síly svalů potřebných pro „stisk pěsti“ a zádových svalů, ale některá pracoviště jsou schopna vyšetřit svalové skupiny celého těla.
2. Vitální kapacity plic, objem plic, zjištěný spirometrem po usilovném výdechu.  Tento ukazatel je často nevhodně interpretován. Vhodnějším ukazatelem je procento náležité hodnoty vitální kapacity plic. Zjištěný objem plic, tj. vitální kapacita plic, totiž současně záleží na váze, výšce, věku i pohlaví jedince a pro každého jedince lze tuto konkrétní hodnotu zjistit. A následná procenta tohoto ukazatele již vhodněji vyjadřují tento ukazatel. Čím více procent, tím lepší ukazatel.

Složité metody využívají měření sportovce a jeho hodnocení pohledem

Zejména u výkonnostních a vrcholových sportovců se využívají lepší, složité (komplexní) metody stavby a složení těla. Je logické, že např. vytrvalostní běžec, hráč ragby či diskař musejí mít specifické předpoklady pro realizovaný výkon, který souvisí s velikostí, tvarem a složením těla. V tomto případě můžeme využít speciální antropometrické, somatografické a typologické metody. Antropometrické měření detailně hodnotí všechny aspekty těla s ohledem na realizovaný výkon. Je logické, že ač jsou 2 jedinci např. stejně vysocí a stejně váží, mohou mít rozdílnou délku končetin a tím jiné předpoklady pro běh, který samozřejmě závisí také na délce kroku. Somatografické metody se spíše využívají k hodnocení některých zdravotních „problémů“ pohybového systému. Pokud u sportovce lékař nalezne určitou odchylku ve stavbě či složení těla, ať již celého těla nebo jeho částí (zejména hrudníku, páteře a nohy), uloží si tento stav. Provede fotografii, videosekvenci, otisk či popis této odchylky, kterou si zaznamená. Následuje cílená zdravotní intervence, která se snaží tyto změny odstranit či zlepšit a konkrétní záznam lékaři umožní porovnat hodnocený stav s předchozími změnami. Typologické metody se snaží hodnotit morfologické typy tělesné stavby jako předpoklad pro určitou sportovní aktivitu.
U dětí a dospívajících je někdy potřebné také zjistit jejich biologický věk. Zejména v období dospívání záleží na řadě nejen vrozených dispozic, které ovlivňují dospívání jedince. Velice často se tak stává, že ve stejné věkové kategorii se setkávají dvě děti či dospívající, kteří mají stejný kalendářní věk, ale věk biologický může být rozdílný o několik let. Tak se velice často stává, že v těchto věkových kategoriích se upřednostňují „biologicky starší“ jedinci s ohledem na okamžitý realizovaný výkon. Zapomíná se ale na to, že biologicky mladší jedinec může mít v budoucnu lepší předpoklady pro realizovaný výkon. Mezi možné postupy zjištění biologického věku řadíme několik jednoduchých metod. Růstový věk, kdy využíváme již stanovené tabulky či grafy, a zubní věk, kdy se znalostí erupce zubů využíváme dostupné tabulky. Nejčastěji je v terénu asi dostupné hodnocení sekundárních pohlavních znaků. Z hodnocení vývoje zevního genitálu, stupně ochlupení, u dívek růstu mléčné i nástupu pravidelné menstruace je totiž snadné určit stav dospívání hodnoceného jedince. Zejména v profesionálním sportu (zejména, kde je důležitá tělesná výška sportovce) se využívá určení kostního věku. Provede se rentgenový snímek zápěstí jedince a na základě porovnání či tabulek se podle stupně osifikace kostí a uzávěru růstových plotének určí biologický věk jedince.

FUNKČNÍ UKAZATELE SPORTOVCE

Podobně, jako je potřebné znát určité tělesné předpoklady jedince pro realizovaný výkon v konkrétním sportovním odvětví, stejně nebo ještě více důležité je hodnocení konkrétního výkonu, výkonnosti sportovce. Ty mohou být hodnoceny celou řadou testů. Nejčastěji je můžeme dělit na motorické a funkční. Motorické hodnotí konkrétní výkon při určitém pohybovém vzorci, funkční testy hodnotí funkci organizmu či jeho jednotlivých systémů. V průběhu sportovní lékařských prohlídek se využívají komplexní funkční testy, někdy také označované jako testy laboratorní či přístrojové, a jednoduché funkční testy.

Jednoduché funkční testy

Jsou zaměřené na hodnocení dýchacího a oběhového systému. U dýchacího systému hodnotíme konkrétní ukazatele dechového objemu. U testů oběhových hodnotíme změny základních ukazatelů (srdeční či tepovou frekvenci a tlak krve) v reakci na zátěž, kterou můžeme realizovat v libovolném prostředí. Zátěží zde mohou být například změna polohy těla, zvýšený tlak v plicích, výstupy na stupně, dřepy atd. 

Komplexní funkční testy

V diagnostice výkonnostních a vrcholových sportovců se používají spíše komplexní testy. Jde o hodnocení funkčního stavu (realizovaného výkonu) sportovce za pomoci speciální přístrojové techniky.
Pokud má být testování sportovce dobře provedeno, musí vycházet z těchto zásad:

1. Testovaný jedinec musí být „kvalitně připraven“, tj. nesmí být unavený, musí se vyvarovat ponocování, dlouhého cestování, konzumace alkoholu, drog, některých léků a zvýšeného příjmu bílkovin.
2. Test musí vždy probíhat za standardizovaných podmínek, tj. v prostředí kvalitně přístrojově vybavené laboratoře a s profesionálně školeným personálem.

U testů využíváme různé typy ergometrů, pro běžce je nejdůležitější běhátkový ergometr, u kterého můžeme měnit rychlost průtoku pásu i výšku jeho sklonu (silniční běžci spíše preferují narůstající rychlost, běžci v terénu také určitý nárůst jeho sklonu). Samozřejmě ale existují i další ergometry, pro sportovce s jinou lokomocí, jako jsou bicyklový, plavecký, veslařský a další ergometry.
Komplexní testy můžeme rozdělit na testy statické a dynamické. U statických testů jde o jednorázový pohyb, kdy lze v našich podmínkách někdy využít testování na výskokovém ergometru (odrazové plošině). V tomto případě můžeme zjistit vertikální rychlost a sílu odrazu. U dynamických testů sledujeme po delší čas realizovaný sportovní výkon, kdy kvalitní laboratoře nabízejí obvykle tři základní typy komplexních testů.

Test W170

Jde o submaximální jednoduchý test, který je celosvětově nejčastěji užívaným testem pro zjištění zdatnosti. Umožňuje zjistit jakou má jedinec „pracovní kapacitu“, tj. jaký podává výkon, na hladině 170 tepů.
Základní ukazatel:
W170/kg – jaký podává jedinec výkon, přepočítaný na kilogram váhy, pokud má tepovou/srdeční frekvenci 170 tepů za minutu.

Wingate test

Jedná se test v maximálním zatížení, který pomáhá při diagnostice krátkodobého anaerobního výkonu trvajícího několik desítek vteřin. Je tak vhodný zejména pro běžce „na krátkých tratích“. Obvykle jedinec realizuje výkon s maximálním úsilím na speciálním bicyklovém ergometru po dobu 30 vteřin.

Základní ukazatele:
– P_max – maximální anaerobní výkon 
– IÚ – index únavy, tj. pokles výkonu v průběhu testu
– A – anaerobní kapacita, tj. celkově vykonaná práce či průměrný výkon

Spiroergometrie

Tento test do subjektivního maxima je nejčastěji využívaným testem pro hodnocení vytrvalostních schopností. Vedle stupňující se zátěže do maxima, u běžců realizované na běhátkovém ergometru, se současně sledující ukazatele dýchacího a oběhového systému. K hodnocení funkcí dýchacího systému nám pomáhá analyzátor výdechových plynů. Tento přístroj „zjednodušeně řečeno“ hodnotí jaké množství vzduchu jedinec vydechl a jaký je rozdíl v množství kyslíku ve vydechovaném vzduchu. Čím je kyslíku méně ve vydechnutém vzduchu, tím více si jej vzaly pracující svaly.

Základní ukazatele:
– VO2_max – maximální spotřeba kyslíku, tj. kolik si tělo (samozřejmě zejména pracující svaly) v maximu vzalo kyslíku, přepočítává se na kilogram hmotnosti – VO2max/kg
– V’E a maxV’E – minutová a maximální minutová ventilace
– VO2.SF-1 – tepový kyslík, opět zjednodušeně popsáno „kolik je kyslíku v množství krve vypuzené jedním srdečním stahem v maximu, je tak nepřímým ukazatelem velikosti srdce“
– SF a maxSF – srdeční frekvence a maximální srdeční frekvence
– BF – dechová frekvence
– VT – dechový objem
– „prahy“ – určité zóny intenzity zátěže, často nazývané prahy (obvykle aerobní či oxidační a anaerobní či laktátový). Dříve se počítaly z hodnot kumulace kyseliny mléčné v krvi (laktátový práh). V současnosti pracují moderní přístroje s dalšími ukazateli (obvykle bodem zlomu u srdeční frekvence, bodem zlomu u ventilační křivky a ventilačním ekvivalentem pro kyslík), kterými se mohou tyto prahy také poměrně snadno určit.

Více se také můžete dozvědět v článku Tajemství hodnoty VO2 max

Někdy lze využít pro stanovení tréninkových zón speciální snímače, které jsou aplikovatelné na jakoukoliv svalovou skupinu. Jejich funkce vychází z principu spektroskopie (např. Moxy monitoring), který hodnotí průběžně realizovanou zátěž na základě okysličení svalů (svalové saturace). Centrum sportovní medicíny EUC Kliniky v Ústí nad Labem tímto vybavením také disponuje, ale téměř je nevyužívá, protože má k dispozici komplexnější přístrojové vybavení. Ale nelze popřít, že v terénních podmínkách může být tato metoda velice dobře využitelná.