Vytrvalostní běžci z Evropy a Asie se postavili na start, aby změřili síly v závodu Irontrail 2015, který se konal v malebném Švýcarsku. Závod nabízel několik tratí – nejdelší měla 201 km a celkové převýšení 11 440 m, nejkratší potom provedla závodníky trasou dlouhou 21 km s celkovým převýšením okolo 1 090 m.
Málokde jsou Alpy tak krásné jako právě ve Švýcarsku. Rozeklané vrcholy hor přechází v dramaticky zařezaná údolí protkaná průzračně čistými bystřinami. Jezera, v nichž se zrcadlí okolní skalnaté stěny. A horské vesničky, které byly v minulosti tak odlehlé, že se mezi sebou jejich obyvatelé nedomluví. To všechno nabízí Engadin – region ležící na jihovýchodě země poblíž hranice s Itálií. Hlavním turistickým i administrativním centrem je tu městečko Davos, které bylo zároveň také centrem závodu.
Únava z přehřátí byla namístě
Jako první startovala nejdelší trať na 201 km – ve čtvrtek 13. 8. v 8:00. Z centra Davosu vedla závodníky do údolí řeky Sertibach a první vesnice na cestě, Sertig-Dörfli. Začátek vypálili pěkně zostra a do vesnice dorazili s 20 min. předstihem. Kousek za ní odpadl první z favoritů – katalánský ultraběžec Eugeni Roselló Solé, který musel odstoupit kvůli dlouhodobým zdravotním komplikacím. V závěru údolí leží sedlo Serigpass a právě sem vedla další část trati. Ačkoliv leží v nadmořské výšce 2 739 m. n. m., trasa byla stále spíše běžecká než technická. Závodíci proběhli kolem Piz Forun a skrze údolí Val Tuors dosáhli další vesničky na trase – Bergünu. S postupujícím polednem stoupala teplota vzduchu a na řadě závodníků začaly být znát známky únavy z přehřátí. Všichni se nějkým způsobem snažili schladit. Nejdále v tomto směru zašel nejspíš český závodník Pavel Paloncý, který se smáčel ve všem, co bylo po ruce (viz foto v pozadí s mostem – 30 m před pořízením fotografie ležel v řece).
Za Bergünem následovalo táhlé stoupání údolím řeky Albula do sedla Fuorcia Crap Alv (2 466 m n.m.). S mediálním týmem jsme čelo závodu potkali v následném ostrém sestupu do vesnice Preda. Kousek za Predou trasa procházela vesnicí Samedan, která byla nejen depem, ale také prvním místem, kde bylo možné ze závodu odstoupit. Slunce pálilo neúprosně a řadě běžců způsobilo úpaly či celkové přehřátí. Proto tuto možnost někteří neradi využili. Ostatní pokračovali výstupem do Ponteresiny, obklopené třítisícovými vrcholy hor.
Závodníkům během noci pomáhaly v krizi padající Perseidy
První den závodu byl u konce a na švýcarské Alpy padla noc. Na závodníky, kteří se úspěšně poprali s celodenním vedrem a vysokým tempem vedoucí skupiny, čekala další výzva – udržet motivaci také během noci. Ze začátku jim s tím jistě pomáhaly padající Perseidy, ale nad ránem se zatáhlo a začalo pršet. V tuto chvíli již čelo závodu překonalo úsek skrze Val Roseg, přes průsmyk Fuorcla Surlej (2 755 m n.m.) a posléze kolem jezera Lej da Segl do vesničky Maloja, kde byla další občerstvovačka. Během noci se výrazně zvýšily také rozestupy mezi jednotlivými běžci a startovní pole se roztrhalo na zhruba čtyři skupiny. Vedoucí závodníci vybíhali z Maloji kolem půlnoci. Na fotografii níže je zachycen vítěz Ramon Casanovas, který na místo dobíhal jako třetí.
Za Malojou následovalo další stoupání do sedla Pass Lunghin (2 645 m) a sledovala stezku kolem Piz Grevasalva do Bivia, Marmonery a konečně Alp Flix. Počasí se dramaticky změnilo. Z kupovité oblačnosti se rozvinuly bouřky a z přeháněk se staly proudy vody. Vysoko položené části trasy kolem Alp Flix se tak staly ještě náročnější. V této fázi museli závodníci prokázat nejen vysokou motivaci jej dokončit, ale také schopnost se o sebe postarat a udržet se alespoň v základní tělesné pohodě. Důležitou roli jistě hrálo vybavení, které měli s sebou. Většina z nich se s tím poprala dobře, na některé tu ale čekalo záchytné depo v Savogninu. Zde musel kvůli horečce a úpalu odstoupit také český reprezentant Pavel Paloncý. V podstatě byl zadržen medikem.
Rekordy byly překonány a česká účast byla úspěšná!
Zbylou část trasy v dané chvíli nebylo možno sledovat. Podle původního plánu jsme se sem měli proletět helikoptérou, ale za daného počasí nebylo možné let zrealizovat. Vítězem závodu se stal Ramon Casanovas, který jej dokončil v úžasném čase 34:20.34,4. Pro srovnání – loňský vítěz Ernst Thomas by na něj ztrácel 4,5 hodiny. Jen půl hodiny po Ramonovi doběhla první žena, Andrea Huser. S časem 34:53.36,3 zároveň dosáhla na druhé místo v celkovém pořadí. A ještě u toho dokázala vypadat skvěle. Loňskou ženskou vítězku Denise Zimmermann v tomto roce porazila o více než 6 hodin. Pro mě je hrdinkou celého závodu!
Výborně si vedli také české ženy a borci! Václav Utínek dokončil trasu na 121 km celkově šestý, což je skvělý výkon! Stejnou trať dokončila Lada Zrzavecká jako první v kategorii. Petr Kučera vybojoval na 201 km dlouhé trati 3. místo v kategorii. Alena Vacková byla ve své kategorii na 21 km trati druhá.
Výsledky T 201 Muži:
1. Casanovas Ramon, 34:20.34,4 (162)
2. Rabensteiner Alexander, 35:53.14,9 (21)
3. Langgartner Rene, 37:24.35,2 (40)
Výsledky T 201 Ženy:
1. Huser Andrea, 34:53.36,3 (14)
2. Zimmermann Denise, 41:04.59,7 (11)
3. Dalcolmo Jeanette, 47:18.26,7 (12)
