Start závěrečné série Světového poháru jako z říše snů. Vojta Král vyhrál před domácím publikem Knock out sprint!

KNOCK OUT SPRINT

Že jste dosud o této disciplíně neslyšeli? Není divu, byla to totiž její premiéra na mezinárodní scéně, přičemž u nás se dosud vůbec neběžela. O co tedy jde? Představte si sprint u klasického lyžování. Kvalifikace s intervalovým startem, postup do vyřazovacích fázích (čtvrtfinále, semifinále, finále), kde se po šesticích startuje hromadně. Všichni jistě známe. Tento systém je tedy zcela stejný. Ale teď pozor, teď si to zkomplikujeme. Tam, kde je orienťák a hromadný start, přichází vždy komplikace. Na jedné straně to musí být maximálně férový závod, ale na druhé straně závodníci, kteří běží spolu v kontaktu, nemůžou mít všichni úplně stejnou trať. Kdyby totiž měli všichni stejnou trať, tak by se jednalo o ryzí atletiku, možná ještě lépe – o cyklistiku s jízdou v háku. Tedy první mapuje (a je tak z principu pomalejší) a ti za ním se vezou a šetří energii. Proto se do závodů s hromadným startem vkládají takzvané dělící metody.

Prohlédněte si i další fotografie k článku…

Většina trati je pro všechny stejná, ale na několika místech mají závodníci prostě jiné kontroly. Je to po celou dobu kontaktní, ale všichni závodníci musí být nestále ve střehu a nemůžou se jen tak v klidu vézt. Toto funguje ve štafetových závodech. Na jednotlivých úsecích se tratě liší, ale na konci závodu se to všechno vyrovná a dá se říct, že všechny štafety měly stejně dlouhou trať. U hromadného startu jednotlivců toto ovšem nemůže fungovat, protože by závodníci neměli všichni stejnou trať, někteří by byli zvýhodněni a někteří naopak znevýhodněni. Jak to tedy řešil tento závod? Ve finále byl použit tzv. „motýlek„, kdy je v určitém místě kontrola, po které se část trati větví do dvou částí. První skupina závodníků běží nejdřív jednu větev a pak druhou, ti druzí zase naopak. Ve čtvrtfinále a semifinále bylo použito něco jiného. V určité části měly tratě tři verze (tedy jako při štafetách), ale závodníci si sami na startu během 20 vteřin volili tu, která se jim zdála nejvýhodnější.

A nyní již do samotného závodu. Z kvalifikace, která se odehrála v západní části Stromovky s centrem na Olympu, postoupili čtyři ženy (Horčičková, Janošíková, Knapová, Kosová) a čtyři muži (Glonek, Král, Křivda, Minář), tedy přesně 50% početné domácí reprezentace. Na stejném místě proběhlo i čtvrtfinále a opět s 50% úspěšností. Postoupili Knapová, Kosová, Král, Minář. Velmi těsně postup unikl mocně finišující Janošíkové.

V ženách se dařilo méně, překvapivě nepostoupili ani Švýcaři

Na vyvrcholení se dění přesunulo na opačnou stranu Stromovky, do areálu Výstaviště. Již tři ženské a tři mužské semifinálové rozběhy byly mimořádně zajímavé a volba tratě na startu se ukázala jako naprosto klíčová. Tratě byly velmi zajímavé a pestré, když kombinovaly značně technické pasáže u Křižíkovy fontány, spletité chodníčky u Planetária, záludnou volbu při návratu do areálu a běžecký závěr. Naše obě ženy (Jana Knapová a Denisa Kosová) se potkali v prostředním běhu a obě si také nezávisle na sobě, ale shodně, vybraly variantu, která se ukázala jako nejméně výhodná a z rozběhu bohužel nepostoupily.

První mužské semifinále svedlo dohromady dva Švédy a hned čtyři Švýcary, z nichž nepostoupil velmi překvapivě ani jeden (první dvě postupová místa zabrali Švédové). Zvlášť na nejlepším z nich (M. Kyburz) bylo názorně vidět, co s jeho závodem udělala nevýhodná volba na startu. Ve druhém rozběhu běžel Marek Minář a dopadl úplně stejně jako zmíněný Švýcar. Do dělící metody vběhl s přehledem s nejlepšími a opouštěl ji s beznadějnou ztrátou. V tom posledním běhu startoval Vojta Král a na rozdíl od svých kolegů zvolil o mnoho lépe. Tratí proletěl s přehledem a postoupil do finále.

Finále se běželo již pouze v těsné blízkosti Křižíkovy fontány a využívalo hojně i střešní partie kolem ní. Již se zde také na startu nevolilo, ale byl použit tzv. motýlek. Vše má svoje pro a proti – běžcům ubyl stres na startu a bylo jasné, že nikdo nebude znevýhodněn, ale část motýlku vždy tento úsek závodu do jisté míry divácky znepřehlední. V úvodu ženského finále hodně chybovala favoritka Tove Alexandersson (SWE), což otevřelo cestu za vítězstvím Judith Wyder (SUI). Za ní doběhla Karolin Ohlsson (SWE), Alexandersson byla nakonec třetí. Famózní představení Vojty Krále přišlo následně, hned na první kontrole se dostal do vedení, běžel dokonale plynule, perfektně ustál i postupy ze střechy na střechu v motýlku, a nedal až do cíle svým soupeřům šanci a již podruhé vyhrál závod Světového poháru. I zde byly další místa na stupních švédské – druhý byl Jonas Leandersson a třetí Gustav Bergmann.

A jaké dojmy závod ve Vojtovi zanechal?
„Je to skvělý pocit, nikdy jsem lepší pocit po doběhu nezažil. Slyšel jsem lidi, jak na mě při závodě volali a hecovali mě, samozřejmě jsem se podvědomě snažil přidat, takže asi mi to pomohlo, vyhecovalo mě to. Sice jsem nevnímal fanoušky jako jednotlivce, ale cítil jsem, že je tam ta energie. 1 z 5 závodníků pochválí pořadatele za úspěšně zorganizovaný závod a já jsem dnes právě jeden z nich!  Nemohu ani hodnotit jinak, protože pořadatelé odvedli skvělou práci a stavitel Jan Flašar využil potenciál terénu na maximum. Mé působení v závodě se s každým kolem zlepšovalo a ve finále už jsem běžel v dokonalém flow a nedal soupeřům šanci. Udržel jsem nervy na uzdě a podařilo se mi podat robustní a autonomní výkon, tak jak nás to Radek Novotný (pozn. trenér české reprezentace) učí, to byl klíč k úspěchu. Nebylo tam žádné zaváhání, měl jsem to všechno připravené dopředu, tak jak to má být.„

Výsledky muži:

Výsledky ženy:

A my se již nyní těšíme na další závod, kterým budou sprintové štafety na Petříně.

/fotografie: Ondřej Deml, ČTK, Petr Kadeřávek, organizační tým/