SPOLEČNÁ CESTA DVOU MAMINEK NA PRVNÍ ULTRA – GROSSGLOCKNER ULTRA TRAIL 50K

SPOLEČNÁ CESTA DVOU MAMINEK NA PRVNÍ ULTRA – GROSSGLOCKNER ULTRA TRAIL 50K

Magdu jsem potkala minulý rok na Halloween párty, kde nás představila společná kamarádka. Sedla si ke mně ke stolu a začala kojit svojí tehdy roční dcerku Sáru. Daly jsme se do řeči a zjistily, že jsme obě aktivní hobby běžkyně a máme stejný přístup k tréninkům a závodům. Po třech hodinách povídání jsme si vyměnily telefonní čísla a domluvily se na společném výběhu. Magda je zkušenější běžkyně, má za sebou tréninky s profesionálními trenéry a hlavně umí běhat hlavou. Já jsem od začátku běžec/samouk a po 5 km výbězích se psem v lese, jsem se během pár měsíců po narození syna vypracovala k dokončení svého prvního půlmaratonů až k momentálnímu zdolávání horských maratonů. Magda potřebovala po narození třetího dítěte malé popostrčení, aby se vrátila do závodního světa, já naopak rady, jak se do všeho nevrhat po hlavě. Zjistily jsme, že se doplňujeme a snad i díky tomu se nám v květnu podařil vyhrát náš první společný horský maraton v Beskydech.

Největší výzvou pro nás stále zůstává doma zavřít dveře, odevzdat děti a bez výčitek svědomí se na nějaký závod vůbec dostat. Samotný běh už je pak třešničkou na dortu. A právě proto se s Vámi chceme podělit o zážitky z Grossglockner Ulta trailu, aby ženy ve stejné situaci jako my, tedy s dětmi, s prací na plný úvazek a péči o domácnost neztrácely sebevědomí a nebály se věnovat tomu, co je opravdu baví.

GROSSGLOCKNER ULTRA TRAIL

Jako mumsontherun_cz jsme spolu teprve krátce, ale už se nám podařilo zaběhnout několik společných horských závodů a zúčastnit se našeho prvního Skymarathonu v Itálii. Jsme dvě mamky celkem 5 dětí, které nepatří mezi elitní či profesionální běžce a které jsou vděčné za každou volnou chvilku, kterou mohou věnovat tomu, co je baví nejvíc, tedy běhu v různých podmínkách a vzdálenostech.  Skyrunning nás uchvátil svou komunitou, respektujeme ty mladé závodníky, kteří vyskáčou kopce jako kamzíci, zatímco my se proti nim jen plazíme. Přistupujeme k závodu s respektem a ke svým výsledkům s nadhledem, když víme, že je pro nás zatím potřebná příprava nemožná.

I přesto, že se tréninku nemůžeme věnovat, tak jak bychom rády, rozhodly jsme se běžet náš první společný Ultramaraton. Konkrétně Grossglockner Ultra trail. Vybraly jsme si jednu z kratších tras – 50k. Magda se třemi dětmi přijela do Kaprunu až v pátek večer, aby se po třech hodinách spánku postavila na start.  Ve 4:30 ráno nastupujeme do přistaveného autobusu, který veze závodníky na start. Magdě se podařilo v autobuse na sebe vylít celou společnou kávu, bohužel bez ranní dávky kofeinu sotva držíme oči otevřené.  Čas startu byl díky předpovědi počasí posunut ze 7:00 na 6:00, takže máme čas pouze na velmi rychlou návštěvu toalety, odložení batohu a postavení se na startovní čáru. Nejsme vůbec nervózní, ambice na přední příčky tentokrát nemáme, jsme tady si to užít a zjistit, zda se skutečně jedná o jeden z nejhezčích ultra trailů v Evropě.

I když jsme neběžely jako tým a Magda mohla být v cíli alespoň o půl hodiny dříve, zůstala po mém boku a byla mi velkou oporou. Poprvé jsem totiž pocítila při závodě silnou nevolnost a bolest hlavy z velké nadmořské výšky. Musela jsem se při výstupu na nejvyšší bod trasy několikrát posadit, protože se mi motala hlava. Magda si sedla vedle mě, nasypala do mě dva pytlíčky magnézia a psychicky mě podpořila k dalšímu výstupu. Navíc jsem na trase podcenila doplnění vody a jídla, i zde mi Magda pomohla a nabídla své zásoby. Běžely jsme spolu několik horských maratonů a nikdy jsem neměla krizi, vždy jsem v batohu měla jen minimální zátěž. Tady se mi to nevyplatilo, ale protože jsem měla po svém boku svojí parťačku, nakonec jsme to zvládly a to v krásném čase 8 hodin, což nám stačilo na celkové umístění mezi ženami na 26. místo ze 142 žen. O několik příček jsme si polepšily ve finálním seběhu, kdy jsme předbíhaly desítky závodníků, kterým nohy už vypověděly síly. Magda je na seběhy expert a udržet s ní z kopce tempo není jednoduché.

Trasa byla neuvěřitelně krásná, myslím, že kdybychom se méně kochaly výhledy a více se věnovaly koukáním pod nohy, čas mohl být i o něco lepší. Náročné stoupání, technické seběhy, sjíždění sněhem po zadku, brody potoky a sprchy ve vodopádech, nádherná horská jezera, přeskoky z kamene na kámen, pády a odřená kolena, takový byl náš první ULTRA. Perfektní organizace, sympatičtí lidé, skvělé občerstvovačky, super závodníci a milí fanoušci. Líbí se nám, že je závod přizpůsoben i nám hobby běžcům a nabízí možnost výběru délky trasy podle fyzických možností a zkušeností závodníka. Děkujeme organizátorům za skvělý zážitek, na který nikdy nezapomeneme a všem běžcům, kteří přemýšlejí nad výběrem jednoho ze zahraničních závodů Grossglockner ultra Trail můžeme tento závod rozhodně doporučit.

A tímto to samozřejmě nekončí, do budoucna máme spoustu plánů a už teď spoustu nápadů! 🙂

Více fotek a videí na facebooku nebo instagramu mumsontherun_cz

Monika

/Foto: Sportograf.com/

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: