Specifika maratonu

Vznik maratonu

Maraton měří 42,195 km a je nejdelší během na olympijských hrách. Název tohoto běhu vznikl již z 5. století př.n.l., kdy se konala bitva v blízkosti řeckého města Marathon mezi Atéňany a Peršany. Podle legendy musel posel Feidippides po řeckém vítězství co nejrychleji doběhnout s touto zprávou do Athén. Trasa měřila okolo 40 km. Při přípravě prvních moderních olympijských her, které se roku 1896 konaly v Aténách, hledali organizátoři nějaký závod, který by byl spjat s historií antického Řecka. Vznikl tak dlouhý běh maraton. K velké radosti Řeků první závod vyhrál právě Řek (Spyridon Louis) a stal se tak národním hrdinou. Teprve v Londýně, roku 1908, byla upřesněna délka na 42,195 km. Určitě už jste se někdy pozastavili nad tím, proč právě toto číslo. Tato vzdálenost odpovídá počtu kilometrů i metrů mezi královským palácem Windsor a olympijským stadionem. V následujících letech byla délka několikrát změněna, ale po dalších 12 letech se rozhodlo, že kvůli měřitelnosti světových rekordů musí zůstat původní vzdálenost.

Trend

V průběhu 20. století se maratonu zúčastňovali jen nejlepší světoví běžci a každoročně se konalo jen několik málo závodů. V 80. letech se ale konal boom, běžet maraton se stalo moderní pro běžce téměř všech výkonnostních kategorií. Prvním maratonem přizpůsobeným široké veřejnosti se stal New York City Marathon, který se těší stále velké popularitě. Proč ale ta oblíbenost?

Pro většinu běžců je maraton prostě výzva a start největším svátkem. Nejde jen o to uběhnout určitou vzdálenost. Je zde určité kouzlo, které mají téměř všechny velké maratony. Nejste zde sami se stopkami a se sluchátky v uších, naopak. Kdo se dívá z povzdálí, ne vždycky pochopí. Kdo stojí uprostřed všech těch běžců se cítí jinak. Nervózní přešlapování na startu, tady nejde většině o umístění, ale o překonání se, zvládnutí trasy či zlepšení se. Zde se projeví píle několika předchozích měsíců. Na okolní běžce se nedíváte jako na soupeře, ale prožíváte tento okamžik, vnímáte ty davy diváků, kteří přejí vám i ostatním běžcům, abyste doběhli co nejrychleji do cíle. Mnoho běžců bere závod i jako společenský zážitek.

Problémy

Maraton není specifický jen svým magickým dojmem, kterým působí na běžce, ale i náročností jak fyzickou, tak psychickou. Tím, jak člověk všude vidí a slyší, kolik lidí běhá maraton, se může zdát, že jde o něco docela jednoduchého, co lze bez problému zvládnout. Není tomu tak. Cílený, minimálně tříměsíční trénink rozhodně nesmíte vynechat. Ihned po startu je důležité nenechat se strhnout euforií a rychle běžícím davem. Pravidlo maratonu zní – snažte se první polovinu běžet pomaleji než tu druhou. V praxi je to snad téměř nemožné. Rozhodně se ale můžete řídit výrokem, že po 20. km byste ještě neměli cítit, že jste už něco uběhli (pokud máte dostatečně natrénováno, samozřejmě). Na rozdíl od jiných závodů, u maratonu často můžete využít přítomnosti výrazně označených běžců udávajících určité tempo na daný výsledný čas.
I když jste už v tréninku několikrát uběhli 30 km, nemáte ještě vyhráno. Okolo 30. kilometru jsou u většiny běžců spotřebovány všechny uložené cukry a tělo začíná získávat energii přeměnou tuků. Je to mnohem náročnější, stojí to mnohem více energie a je nutné dodat více kyslíku. Člověk zpomaluje, ale krizi je nutné překonat a soustředit se jen na to pozitivní. Už máte za sebou 30 či 35 km, buďte na sebe pyšní, jste maratonci, představte si sebe jak probíháte cílem, nezastavujte se a pokud je to váš první maraton nemyslete v tuto chvíli na čas.

Dokázali jste to?! Přes veškeré problémy na trase a únavu určitě neodoláte a vbrzku se znovu přihlásíte na další maraton.