Letos jsme u Beskydské 7 svědky rozhodně nejvýraznější změny za celou její jedenáctiletou historii. V roce 2020 se tento 101 km dlouhý závod poběží jako časovka. To znamená, že každý jednotlivec nebo dvojice odstartují zvlášť, a to už od pátečních 12:30 až do 22:30. Tato změna je provedena kvůli zhoršené situaci v Moravskoslezském kraji ve spojení s šířením nového koronaviru. Kvůli stejných důvodů se taky přesouvá ceremoniál a vyhlášení vítězů na podzim (pokud to opatření umožní)
Máme zhruba dva týdny do startu B7 a tak není od věci si trochu připomenout, na co bychom v posledním přípravném bloku neměli zapomenout a čemu se naopak vyhnout velkým obloukem. V první části našeho průvodce se koukneme pod pokličku tréninku, ukážeme si nástrahy a změny trati a začneme testovat závodní vybavení.
Přečtěte si také II. díl průvodce
Trénink
Do startu zbývají 2 týdny. Největší část práce už by měla být za námi, nicméně je zde ještě pár drobností, díky kterým si můžete den D (nebo den B?) a celý závod více užít, stlačit cílový čas nebo si naopak toto martýrium pěkně znepříjemnit.
V první řadě je dobré si uvědomit, že se nejedná o klasický běžecký závod. Převýšení skoro 5300 metrů dává tušit, že ať už se řadíte do kterékoli výkonnostní kategorie, naprostou většinu stoupání zdoláte chůzí. A tu je třeba trénovat. Navíc, u toho závodu bych silně doporučil hůlky (ale každý podle svého gusta :)) Je třeba si tedy minimálně vyzkoušet v lepším případě natrénovat chůzi s trekovými nebo běžeckými holemi.
Dalším důležitým aspektem je cílový čas, respektive závodní tempo, kterým chcete Beskydskou 7 absolvovat a tomu následně přizpůsobit i trénink. Útočíte na čas 15, 14, 12 hodin? Nebo dokonce traťový rekord? V tom případě byste měli mít na vysoké úrovni všechny tři složky – výstupy/výběhy, seběhy i rovinky (moc jich není, přesto se nějaké najdou). Obecně je potřeba mít za sebou poměrně velké objemy. Čím vyšší ambice, tím více intenzity a silově rychlostních tréninků je třeba zařadit. Nejde vyloženě o nějaké specifické tempo, v takovém závodě závodník zažívá různé stavy a i hodinová krize a zpomalení nic neznamenají. Jen je dobré mít na paměti, že sice tempo pod 4min/km moc nevyužijete, když ale zvládnete tuto rychlost, tempo 5min/km bude pro vás jako procházka. A jak říká Standa Najvert, čtyřnásobný vítěž B7: „Časy, kdy stačilo chodit, jsou dávno pryč, kamaráde…“
Pokud máte v závodě ambice spíše dokončit, je důležitý pro vás strávený čas na nohách, v sedle kola atd. Soustřeďte se proto na dlouhé víkendové treky a výškové metry. Intervaly a vyloženě rychlostní tréninky zařaďte spíše pro zpestření – je dobré, aby tělo neupadlo do fyzického stereotypu. A pokud se chcete posouvat, je důležité organismu dávat nové podněty. Kolem hlavního základu v podobě rozvoje obecné vytrvalosti a síly (a že je ji na zdolání všech sedmi kopců potřeba…) můžete právě v posledním měsíci zařadit něco nového, netradičního. Třeba trénink na dráze. Dejte si ale pozor, abyste dali tělu čas na zotavení a vstřebání všeho toho tréninku. Poslední cca 1 týden věnujte odpočinku a ladění formy.
Trasa
Pokud se kouknete na profil závodu, asi první co zaregistrujete je, že profil je rozdělen do zhruba 8 sobě velmi podobných stoupání. Všechny vrcholy se pohybují mezi 1000 a 1324 m n. m. Až na výjimky zde tedy nenajdeme běhavé pasáže po hřebenu, členité houpavé úseky, ani pozvolné seběhy. Co nás čeká je 8 prudkých stoupání a 8 prudkých klesání.
„Letos se poprvé nepůjde na vrchol Ropice, z důvodu ochrany přírody. Taky je poprvé trasa pro jednotlivce i dvojice stejná, to znamená, že jdou všichni z Krásné na vrchol Kykulka, poté do Malenovic a teprve odtud na vrchol Lysé hory. „
Popisují hlavní změny trasy organizátoři závodu.
Mnozí mi dají za pravdu, že za nejtěžší část závodu se dá považovat duo kopců Lysá hora, Smrk. Tato stoupání patří k těm nejdelším a seběhy k nejnáročnějším. Jedná se o střední část, kdy máte v nohách Javorový a Ropici a část Travného. Je ale třeba si nechat velkou fyzickou i psychickou rezervu zejména na útrpný Smrk, kde na vás ve stoupání čeká asi nejprudší a nejtechničtější úsek celého závodu. Přestože vzdálenostně není tato část delší než kilometr, bude se vám zdát opravdu nekonečná.
Na této velké dvojce si moc neodpočinete ani v seběhu. Terén je opravdu technický. Některé kameny jsou vratké, jiné pevné, nedá se na ně spolehnout. Spoléhejte se na svou ostražitost a soustředění. Kořeny jsou kluzké a brzdící svaly zažívají středověk. Najdeme zde ale i krátké pasáže po šotolině, kde můžete dát odpočinout aspoň hlavě.
Jakmile za sebou necháte Smrk a seběhnete do údolí na Čeladné, je na řadě dlouhý a relativně pozvolný výstup na Čertův mlýn. Pokud víte, že budete během závodu bojovat spíše sami se sebou a chcete hlavně dokončit, dá se tato pasáž označit za odpočinkovou. Pokud závodíte s ostatními vlčáky, nečekají vás žádné lázně. Roztočit nohy do mírného stoupání v rozumném tempu je po 60 km opravdu náročné. Pořád byste měli mít v určitou rezervu. Po přehoupnutí přes Pustevny je na řadě ještě mytický Radhošť. Při jeho zdolávání překonáte sice jen 5 km, nicméně hned na začátku dalšího seběhu vás čeká příkrá sjezdovka, za kterou vás vaše úpějící stehna budou nenávidět.
No a nesmíme zapomenout na Velký Javorník. Poslední, 8., vrchol, který se do oficiální sedmičky už nepočítá (těsně totiž nedosahuje výšky 1000 m n. m.). Každoročně je pro mnoho závodníků nečekaným překvapením a posledním hřebíčkem do rakve.
Zajímají vás další tipy k závodu?
Vybavení
Materiál. Trochu ošemetná část výkonu. Ani ty nejlepší boty za vás totiž neodběhnou jediný metr trasy. Na druhou stranu puchýře, otlaky nebo jen škrábající štítek u trenýrek už rozplakaly hodně drsnejch chlapů. Jak už jste určitě slyšeli, četli a viděli tolikrát, je třeba mít vše odzkoušené. Od ponožek, přes triko až po kšiltovku, čelovku, hůlky… zkrátka vše. Jsou zde sice i případy, jako Radek Chrobák, dvojnásobný vítěz LH24 a vítěz Malofatranské180, který oba zmíněné závody běžel v čerstvých, nevyzkoušených botách. Nicméně si stojím za doporučením věci nejdříve testovat. Zastavil bych se u několika položek výbavy, které jsou podle mě přece jen podstatnější než jiné.
Boty. Ano, nic překvapivého. Pokud nejste vyloženě zastánce minimalismu, doporučil bych tlumenou, tréninkovou obuv. Ideálně se vzorkem, který vás podrží i pokud bude deštivo. Zaměřte se taky na tvar vašeho chodidla. Máte široké chodidlo? Zvolte opravdu širokou botu s prostorem pro prsty, protože po 10 hodinách strávených chůzí a během bude ještě o poznání širší. Stejně tak ke své standardní velikosti civilních bot připočtěte aspoň půl čísla nadměrku.
Tip: pokud hledáte vybavení na B7, zkuste slevový kupón na Sportisimo.cz
Další z nejdůležitějších částí vybavení je běžecká vesta. V porovnání s batohem je běžecká vesta nesrovnatelně pohodlnější, a i méně kvalitní běžecká veta zanechá po běhu na vašich zádech menší stopy než kvalitní batůžek. A navíc jejich systém kapes a kapsiček vám umožní ji během závodu téměř nesundávat ze zad. A i v případě, že plánujete s sebou přibalit náhradní ponožky, triko, rezervní vrstvu oblečení, bundu a spoustu jídla, je nabídka na trhu tak velká, že lze pořídit i vesty o objemu 12, 15 a více litrů.
Každopádně bych věci a vybavení do vesty balil opravdu s rozvahou. Přebytečná váha vás v průběhu závodu bude pomalu stahovat a ve výsledku vám vezme více energie než kolik vám konkrétní kus navíc přinese užitku. Nechci diktovat, co je dobré a co ne. Jen je dobré se nad jednotlivými položkami zamyslet. Předpověď počasí hlásí vedra. Stačí mi jen větrovka nebo mám s sebou raději vzít těžkou „goráčovku“? Mám si s sebou vzít dvě velké čelovky nebo mi stačí jedna silná a jedna malá, záložní? Opravdu potřebuju všech 23 rohlíků se salámem?
Přečtěte si také rozhovor s loňskými vítězi
Těm, kteří se chystají závodit, dále doporučuji silnou čelovku. Pokud chcete být konkurence schopni ostatním závodníkům, potřebujete mimo jiné rychlé seběhy. A kdo někdy běžel z kopce v technickém terénu, dá mi za pravdu, že silná čelovka se světelným tokem aspoň 200 lumenů je základ.
Posledním tipem jsou trekové nebo běžecké hole. Když začneme od těch obyčejnějších, máme tady staré dobré šroubovací. Jejich skládání a rozkládání je trochu zdlouhavé a váha vyšší, nicméně rozhodně jsou cenově nejdostupnější. Pevné hole bych doporučil těm, kteří je plánují celou dobu nést v ruce. Otázka materiálu a váhy (hliník/karbon) je potom otázkou ceny. Typ, který bych osobně nejvíce doporučil (a který je vlastně i momentálně nejrozšířenější) jsou skládací hole. Lanko vedené středem hole umožňuje při povolení během několika sekund hole rozložit na (většinou) 3 části, respektive do 20 cm celkové délky.
TIP NA UCHYCENÍ HOLÍ: Pokud chcete mít v určitých fázích závodu ruce volné, abyste mohli třeba jíst nebo mávat fanouškům, možností je mnoho. Mimo oficiální systémy uchycení (které bývají často komplikované) nebo doplňky v podobě různých toulců za příplatek, se nabízí jednoduchý systém pomocí malých ok z běžné gumy, který zvládne každý středně šikovný závodník. Na úroveň boků si přímo do trenýrek nebo do opasku/ledvinky našijete malá oka z běžné gumy, kterou koupíte v každé galanterii. Složené hole potom navlečete do obou ok, které vám je díky své pružnosti přitisknou na bedra. Hole nikde neskáčou a vy tak máte ruce volné. Velikost ok je nutné vyzkoušet přímo s holemi. Aby vás neškrtily a zároveň pevně držely.
Všechny výše zmíněné rady jsou pouze doporučení na základě mých závodních a tréninkových zkušeností, zkušeností mých známých a znalostí získaných na FSpS. Naprosto respektuji odlišnost všech lidí a je mi jasné, že ne všechna doporučení pasují všem. Je v pořádku, že s některými poznatky nesouhlasíte. Pokud máte zkušenost jinou, prosím napište ji dolů do diskuze!
/foto: Lukáš Podolák/
