Dnes už je čím dál běžnější, že i rekreační běžci sáhnou po službách běžeckých trenérů. Co člověk může a má očekávat jako benefity spolupráce s trenérem oproti samotréninku? A co by měl mít na zřeteli běžec, který se rozhodne trénovat sám, aby se vyhnul rizikům?
Výhody a nevýhody samotréninku oproti vedené přípravě
Ať se to někomu líbí nebo ne, člověk je tvor zvyků, symbolů, gest a rituálů. Proto mě nijak nepřekvapuje, že s příchodem nového roku řada z nás činí předsevzetí s cílem se změnit, zlepšit, zkusit něco nového… Někteří z vás se rozhodli, že rozšíří naši běžeckou rodinu. A řada již aktivních běžců si dává za cíl svůj trénink a výkon posunout na další úroveň. S tím se samozřejmě pojí otázka: Jak na to? Mám si svůj trénink sestavovat sám/sama? A pokud ano, budu se řídit pouze svým úsudkem nebo se nechám inspirovat radami z knih či internetu? Nebo svůj výkon (potažmo zdraví) svěřím softwaru chytrých hodinek a aplikací? Nebo si najdu běžeckého trenéra?
( Jak by mě jistě upozornili kolegové z FTVS, „trénink“ je definován jako proces systematické a cílené přípravy za účelem podání maximálního výkonu v konkrétním závodě. Pokud si tedy někdo z nás – zejména začínající běžec – jde „prostě zaběhat“ aniž by měl na mysli jakýkoliv (natožpak konkrétní) závod, není to striktně vzato trénink… Jsme ale lidé, ne stroje, a proto se v tomto kontextu neostýchám každý fyzický stimul nazývat tréninkem.)
Během patnácti let, co běhám, jsem zkusil všechny tyto cesty a vnímám jejich výhody i úskalí. Nyní, jakožto běžecký trenér, jsem pochopitelně zaujatý. Ale právě to považuji za jeden z přínosů trenéra: měl by pro svěřence pracovat se zaujetím! Pojďme si tedy rozebrat jednotlivé rozdíly zmíněných přístupů.
Chyby z neznalosti
Chtělo by se říct, že jde o samozřejmosti, ale tam, kde je ve hře lidský faktor, je samozřejmé máloco… V měsících po pandemii Covidu mi na běžecké diagnostice prošla pod rukama řada lidí, kteří z nouze začali běhat, a najednou je „něco někde bolelo“. Ale proč, když přece „běhali jenom tak trochu“? Určitě to spraví lepší boty, lepší vložky… Po pár chvílích ale z rozhovorů vyplynulo, že buď do té doby neběhali vůbec, že ono „běhání jenom trochu“ znamenalo výklus pět- i vícekrát týdně, nebo že se k běhu vrátili po dvaceti letech a chtěli navázat na výkony z mládežnické atletiky… Člověk vnímá běh jako cosi přirozeného, co umíme všichni – a to zároveň je i není pravda. A to zatím vůbec nemluvím o skutečnosti, že nezáleží jen na tom jak běhám,alejak své běhy poskládám. Proto by zejména (znovu)začínající běžci určitě měli nějaké rady vyhledat.
Chybné znalosti
Jenže tady vstupuje do hry úskalí, které je zároveň požehnáním dnešní doby: informací je víc než dost. Může být frustrující prokousávat se džunglí dostupné literatury bez pomoci dalšího člověka, který je současně zkušenějším běžcem a zároveň má na vašem zdraví a výkonu dostatečný zájem, aby do svých rad vložil příslušnou rozvahu a jen „nepálil moudra od boku“. Což bývá přesně případ toho, když se na radu zeptáte v prostředí online běžeckých skupin… Nikdy nevím, zda se mám smát nebo běsnit, když vidím, jak se ve facebookových skupinách stále rozebírá otázka správných tepových zón, přestože tepy jsou ten nejvíc individuální údaj, a navíc se jejich „poselství“ a vypovídací hodnota mění i u konkrétního jednotlivce na základě tuctu proměnných…!
Pokud se někdo rozhodne trénovat zcela sám, má v zásadě tři možnosti: vyhledat tréninkový plán na internetu (v lietratuře), sestavit si plán sám na základě (důkladně) prostudovaných teorií nebo naslouchat doporučením, která mu navrhne software jím používaného sporttesteru (/platformy). Jakkoliv to zní podezřele, software může být někdy tou nejlepší volbou, pokud se chcete vyhnout přetrénování. Tyto programy chodí cestou nejmenšího rizika a jejich technologie se v posledních letech neuvěřitelně posunula. Podmínkou je samozřejmě výběr vhodné platformy, správné zadání vstupních dat, dobrá práce s programem, a výsledky se zpravidla dostaví až po určité době, protože program se postupně učí sportovci porozumět a jeho schopnost správně odhadnout běžcovy možnosti stoupá s kvantitou dostupných dat (nejen „společně“ odběhané tréninky, ale ideálně i nošení hodinek 24/7). Problémem ovšem je, že program příliš nebere ohledy na to, na jaký trénink máte zrovna „chuť“ – anebo prostor. K tomu se ještě dostaneme.
Kdo se rozhodne skutečně zodpovědně věnovat studiu tréninkových metod a být pak svým vlastním trenérem, má ode mě větší souhlas než ten, kdo by zvolil kopírovat již „prefabrikované“ tréninkové plány jiných (byť i z pera renomovaných trenérů), dostupné volně na internetu či v knihách. Jestli už se takové plány rozhodnete následovat, jako ukazatel dobrých veřejně dostupných plánů vidím to, že jsou opatřené detailním úvodem, který co nejpečlivěji nastiňuje pro koho může takový plán být vhodný, a kdo by se jím naopak řídit neměl.
Nikdo vás ale nezná tak dobře, jak se znáte vy sami, proto u “vysoce kvalifikovaného samotréninku” tolik nehrozí riziko, že budete slepě následovat plán, který nezohlední vaši aktuální formu, zdraví a inklinace. (Výjimku by tvořili jedinci s opravdu buldočí povahou, kteří sami sobě předepsali náročný plán a pak z něj odmítají slevit, přestože po pár týdnech prodělali např. chřipku. A raději ponechme stranou fakt, že buldočích povah je mezi běžci celkem dost…) Dvě hlavní úskalí tohoto přístupu jsou pak následující: Zaprvé, vyžaduje to z vaší strany o to více času a pečlivosti. Člověk, který právě (znovu)začíná běhat, tak musí investovat čas nejen do tréninku, ale i do studia jeho teorie. A zadruhé, i sebelepší plán, který není podroben kritickému pohledu někoho dalšího, může ve svých základech skrývat chybu, kterou by právě pohled druhé osoby odhalil.
Svědomitost
Jak jsem psal, člověk je tvorem zvyků a zvyk je železná košile. Proto začít běhat (nebo začít běhat intenzivněji a systematičtěji) je věc jedna, ale vydržet u toho je věc zcela jiná… A – ruku na srdce – kdo z nás necítí větší motivaci u něčeho vydržet, když ho u dané snahy sledují ještě jiní? Nemluvíme zdaleka jen o novoročních předsevzetích, ale o jakékoliv aktivitě. Proto probírat své tréninky s někým dalším (kompetentním) je stejnou měrou symbolické gesto i reálný počin, který vede ke zlepšení šancí, že z dobrého předsevzetí vzejdou i dobré výsledky – a z nich pak okruhem pozitivní naladění činit další pokroky v životě. Běžecká komunita je naštěstí – alespoň z mých zkušeností – plná skvělých lidí. Takže i dobrá skupina rekreačních běžců trénujících spolu může být krok správným směrem, byť skupinové tréninky komplikují možnost optimalizace tréninku na míru, protože je při nich složitější zohlednit individuální cíle jednotlivých běžců.
Cena
Tady je rozdíl evidentní: Pokud se rozhodnete svěřit do rukou trenéra, bude vám onen trenér věnovat svou energii a čas (alespoň by měl!) a to bude stát něco jeho i vás. Je jasné, že práce trenéra bude dražší než všechny knihy či software, snad krom nejdražších online předpřipravených tréninkových plánů, které jsou k zakoupení např. na platformě Training Peaks. Takové plány ale už stojí na hraně individuální práce s trenérem, obzvlášť pokud ponechávají dostatečný prostor pro personalizaci.
Individuálnost a lidský faktor
Mluvili jsme o tom, že kvalitní tréninkový plán musí být naprosto personalizovaný, ušitý danému člověku na míru. A o tom, že sportovní software nemusí zohledňovat, na jaký trénink máte zrovna „chuť“. Někdo by mohl namítnout, že „chuť“ nemá nic společného s tím, jaký trénink by právě měl být zvolen. Podle mě to však jde ruku v ruce. Dobrý trenér, než vůbec začne připravovat strukturu tréninků, by se měl ze všech sil pokusit nahlédnout svému svěřenci do hlavy i do srdce, naslouchat mu, pochopit ho: Proč vůbec chce trénovat? Proč zrovna běh? Co chce při běhu cítit? Jak se chce cítit při tréninku a jak při (a po) závodě? Jde mu vůbec o závody nebo o jiný prožitek z běhu? Kde ho baví běhat? A jak moc má chuť své preference upravit s ohledem na svůj cíl? Jaké má časové možnosti, aby mu běh byl obohacením celkového života a ne překážkou, která z trenéra učiní nepřítele běžcovy rodiny…? Tyto a tisíc dalších otázek člověku žádný software nepoloží. A i kdyby položil, jejich odpovědím neporozumí.
Dalším důležitým aspektem dobré spolupráce s trenérem je, stejně jako jinde, čas. Přestože dobrý trenér si o člověku udělá představu rychleji a “lidštěji” než software, pokud už si vyberete specialistu, ze kterého máte dobrý pocit, mějte na paměti, že výsledky se ani zde nedostaví ihned. Vlastně bych to doporučil použít jako prubířský kámen pro potenciální spolupráci: jen málokdy vám zodpovědný trenér přislíbí, že na nejbližší závod za dva měsíce vás připraví na 100% a splníte si své cíle do puntíku. Spíš očekávejte, že vám – pokud možno taktně – naznačí řadu překážek a vaše cíle navrhne poupravit, časově posunout, nebo změnit alespoň očekávání.
Jsme lidé, nikoliv stroje. A život nám mnohdy do cesty našich zájmů hodí nejeden klacek. Proto práce trenéra zdaleka nekončí tím, že vám předloží dlouhodobý, střednědobý a týdenní plán, ale měl by být připraven vám – v rozumném časovém horizontu – radit jak trénink upravovat na základě aktuálních možností a nemožností. Osobně bych řekl, že v tom spočívá značná část jeho činnosti. Onemocnělo vám dítě? Přesunula se dovolená nebo klíčový projekt v práci? Nebo jste prostě jenom unavení? Říkáte si: To doženu příští týden! Ale právě zde by trenér měl zakročit, usměrnit svého svěřence a hlavně ho uklidnit. Jedním slabším týdnem dobře postavený trénink nepadá, zatímco jeden týden přehnaného vyčerpávání může člověka vrátit o měsíce dozadu. V tréninku i v životě.
