Psychika, soustředění, motivace

Ultramaraton je disciplínou mnoha nej. V současnosti jeden z nejrychleji rostoucích sportů, protože lidská povaha je jednoznačná a po dokončení městského maratonu chtějí zdatní běžci zažít něco dalšího. Zároveň je asi nejdostupnější a nejbezpečnější z takzvaně extrémních sportů.

„Prohrál jsem si to v hlavě.“ Kolikrát jste variaci na tento výrok od sportovců slyšeli a kolikrát jste ji sami řekli? Případně samozřejmě i optimističtější: „Srovnal jsem si to v hlavě a najednou to šlo.“ Posviťme si tedy spolu na následující paradox: Na jednu stranu většina z nás podvědomě uznává, že ona „hlava“ má na sportovní výkon značný vliv, a to nejen u motoricky náročných sportů, ale i u vytrvalostních disciplín, kde rozhoduje „hrubá galejničina“ (běh, cyklistika,…). Ovšem když potom máme shrnout tréninkové cíle a postupy, vypadne z nás následující: zlepšit efektivitu běhu, zvýšit VO2max, zvýšit laktátové prahy. Jako by tělo bylo zase jen predikovatelný stroj. Kde je tedy pravda? Jak moc hlava rozhoduje?

Běháte jen tak pro radost? A to včetně závodů? Držte se toho, mám chuť říct, má to své výhody! S jídlem ale roste chuť, takže po fázi “chci to dokončit” zpravidla přichází fáze “nejde o to JESTLI VŮBEC, ale ZA KOLIK”… Samo sebou, že skutečný člověk není literární postavička a mívá mnohem víc než jeden rozměr a jednu motivaci. Ale jejich těžiště se zpravidla posouvá od těch původních k novějším. Následujících pár řádek osobních zkušeností má posloužit jako připomínka, že stojí za to si těch motivací zachovat co nejvíc, a to včetně těch nejpůvodnějších.

Dlouhé měsíce se připravujete na svůj nejdůležitější závod roku a něco se nepodaří. Místo vysněného vítězství, osobáku, finišerské medaile přijde jen hořké zklamání a chuť se na všechno vykašlat. Hořká pilulka, kterou není snadné spolknout. Ale i to ke sportu patří.

Jako běžci máme nejméně dva zásadní důvody vrhnout se na pravidelné otužování. Tím prvním – obecně platným – je vybudování silné imunity a odolnosti proti sezonním onemocněním. Tím druhým a neméně důležitým je zvýšení odolnosti proti nepříznivému počasí při běhu samotném a nezanedbatelný přínos pro zlepšení výkonnosti. Při vhodném načasování můžete také urychlit regeneraci. S otužováním samozřejmě souvisí i nezanedbatelný přínos v oblasti psychické (odhodlanost, pevná vůle, vytrvalost…).

Vyvážená strava, dostatek pohybu, co nejméně stresu a kvalitní spánek. To jsou některé ze zásad zdravého životního stylu. Právě s posledním zmíněným bodem má podle Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) problémy až 40 % populace. Někteří spí málo, jiní nekvalitně. Jak tedy jít dobrému spánku naproti, abyste byli odpočatí a plní energie?

Už zase Vás pobolívá v krku? Cítíte se unavení, ale zas nic tak závažného Vám není? V hlavě se Vám stále točí otázka, zda Vás trénink položí nebo ne, a tak ho radši odkládáte na neurčito, až se budete cítit lépe? Jenomže lépe Vám není a s virózou se to nekonečně dlouho táhne… Máme pro Vás tip. Obohaťte svůj trénink o zimní plavání!

Stres. Pro mnohé pověstný strašák, kterému se snažíme vyhýbat jako čert kříži a pro jiné každodenní náročná realita. Naše hektická doba bohužel stresu velmi nahrává.

Všichni dobře víme, že běh je zdraví prospěšný a po vydařeném běhu máme vždy dobrý pocit. Tento pocit se ale obvykle dostavuje až v průběhu tréninku a hlavně po něm. Naopak ve chvíli, kdy je potřeba vybojovat ve svém programu čas právě pro běh, nebo ve chvíli, kdy se nám opravdu vyběhnout nechce, to nebývá vždy jednoduché… Jak sebe nebo své bližní tedy motivovat k pravidelnému běhání?

Potká se bojovník číslo dva s mrtvolou, kobrou a tanečníkem a …ne, to není začátek vtipu. Ale toto shledání může nastat, když si několik lidí zacvičí jógu a použije tyto pozice (nebo-li ásany). I já měl možnost okusit tuto na první pohled ladnou, zároveň ale i chvílemi bolestivou sportovně-pohybovou činnost a uvědomil jsem si, jak mi pomáhá při zlepšování se v běhu

Říká se, že není umění chlastat, když vám chutná. Je jedno, jestli mluvíme o sportu nebo životu obecně, obojí čas od času přináší těžké chvíle. Také proto zde nebudu psát jen o běhu. Tento článek se dá vztáhnout na takřka všechny druhy výkonu, kterými mohou být například zásadní zkouška při studiích, prezentace vaší práce před kolegy nebo třeba pracovní pohovor. Projdeme si tedy několik tipů, jak se o sebe postarat před a po daném výkonu.

Je maraton (chcete-li ultra maraton) závislý více na psychice nebo na fyzické zdatnosti? Existuje celá řada názorů a pohledů. Někdo tvrdí, že je to 50/50. Jíní zase, že pokud má běžec natrénováno, hlavu přece vůbec nemusí řešit. A určitě jste se setkali i s názory typu: „Maraton je přece jen o hlavě. Nemáš hlavu, nemáš nic.“ Tak jak to tedy je?
V tomto případě je dobré si uvědomit, že mentální a fyzická kapacita jsou faktory, které se navzájem násobí. Jedno bez druhého nefunguje. Přestože může běžec velmi dobře snášet bolest a být vysoce odolný vůči závodnímu stresu, maraton za 2:20h zaběhne bez systematického tréninku jen těžko. My si rozebereme opačný případ. Trénink šel podle plánu. V závodě ale hlava nepracuje tak, jak má a musíme bojovat s trudomyslností, nudou, se svými démony. Zde je několik tipů, jak se vypořádat s negativními myšlenkami při závodě.

Říká se, že není umění chlastat, když vám chutná. Je jedno, jestli mluvíme o sportu nebo životu obecně, obojí čas od času přináší těžké chvíle. Také proto zde nebudu psát jen o běhu. Tento článek se dá vztáhnout na takřka všechny druhy výkonu, kterými mohou být například zásadní zkouška při studiích, prezentace vaší práce před kolegy nebo třeba pracovní pohovor. Projdeme si tedy několik tipů, jak se o sebe postarat před a po daném výkonu.

Hned v první větě bych rád zmínil, že tento článek rozhodně nebudu psát nestranně. Sám jsem vyznavač ultramaratonských distancí a také jsem přesvědčen o blahodárném účinku pohybu na psychické zdraví. Pro podporu tohoto tvrzení volně cituji:

Jak na to? Jak, jak, jak? Copak se asi skrývá v myslích těch nejlepších? Copak to ve svých sluchátkách poslouchá před závodem neporazitelný Francouz Thierry Gueorgiou? Za a) nářez, který ho nabudí jako třeba Linkin Park; za b) Moravskou cimbálovku, dar od přítele Dlabaji; za c) relaxační hudbu na vyčištění mysli; nebo za d) letní taneční hity ve stylu We No Speak Americano? Dozvíte se na konci pořadu.