Orientační běh

Máme zde opět vrchol orienťácké sezóny – Mistrovství světa (dospělých). Letos se konalo v Estonsku, s centrem ve městě Tartu. Na programu bylo 5 disciplín – sprint, sprintové štafety, klasická trať, krátká trať a štafety. Reportáže ze závodů jsme si rozdělili. Jako první jste si mohli přečíst o sprintové části, nyní to bude o individuálních lesních závodech – tedy o klasické a následně krátké trati. Zakončovat potom budeme štafetami a stručným závěrem.

Máme zde opět vrchol orienťácké sezóny – Mistrovství světa (dospělých). Letos se koná v Estonském Tartu. Na programu je 5 disciplín – sprint, sprintové štafety, klasická trať, krátká trať (middle) a štafety. Reportáže ze závodů si rozdělíme a jako první je zde článek o sprintové části. Z dramaturgického hlediska můžeme být spokojeni, protože sprintová část z českého pohledu gradovala. Jako první se přímo v Tartu odehrál ženský závod ve sprintu, poté následovali muži. O den později se o šedesát kilometrů západněji, ve Viljandi, uskutečnily sprintové štafety.

O víkendu 10. a 11. června se bojovalo o cenné placky na mistrovství České republiky na krátké trati v Lipnici nad Sázavou. Podívejte se na rozbor trati a výsledky, jak mistrovství proběhlo a kde se odehrávalo nějvětší drama.

Chcete si vyzkoušet orienťák blízko vašeho bydliště, na chalupě nebo na tuzemské dovolené? Jednou z možností je najít nejbližší závod nebo trénink. To je ale často nemožné. Od roku 2008 proto vznikají na celém území České republiky tzv. Areály pevných kontrol (APK).

Nástrahy číhají všude a orientační běh není výjimkou v následujícím článku jsem se snažil nashromáždit různé typy zajímavých katastrof, ať už zábavné nebo nešťastné(smutné). Je jasné, že na tyhle příhody hlavní aktér, nebo i přihlížející do smrti nezapomene.

Kde rádi orientační běžci trénují? Jaké mají oblíbené trasy? A jaké můžou doporučit ostatním? Zeptali jsme se několika našich nejlepších a sešla se nám následující přehlídka. Necháte se inspirovat?

Orientační běh má novou stránku, která pomůže všem začínajícím běžcům při hledání areálů pevných kontrol, závodů i klubů, kde by mohli trénovat.

Mapových chyb se během závodu udělá spousta. Od minimálních nejistot a zaváhání v řádu vteřin až po ty obří, které se mohou počítat i do desítek minut. A na ty druhé se právě zaměříme.

Orientační běh v loňském roce přinesl hodně zajímavých vrcholů a okamžiků sezony, které stojí za to si zopakovat. Jaký byl rok pro nejlepší orienťáky a jak ho samy hodnotí? Pojďme se společně podívat na takové malé ohlédnutí.

Orientační běh v zimně neodpočívá. Většina běžců poctivě trénuje a jednotlivé oblasti pořádají zimní ligy, kde si mohou běžci nejen zazávodit, ale také se sejít s ostatními běžci. Zkuste nějaký závod, zajímavostí jsou speciální noční závody.

Poslední letošní sérii závodů Světového poháru hostilo švýcarské město Aarau, ležící nedaleko Zurichu. Domácí reprezentace se se svými „hosty“ příliš nemazala a v pěti závodech (sprintové štafety, klasika Ž,M, sprint Ž, M) dovolila ostatním (Švédu Leanderssonovi) pouze jediné vítězství. Vládkyní víkendu byla Judith Wyder, která vyhrála vše, daleko k tomu neměl ani Matthias Kyburz, který ve sprintu skončil druhý.

O víkendu 1.-2. října se konalo Mistrovství ČR na klasické trati. Pardubičtí pořadatelé ho umístili do terénů Ždárských vrchů na Vysočině. Stavitel tratí Jan Kaplan připravil pro ženy trať o délce vzdušnou čarou 11,0 km s převýšením 280 metrů a sedmnácti kontrolami. Muži museli během 17,2 kilometrů s převýšením 480 metrů orazit 24 kontrol.

Reportáže z letošní vrcholné akce v orientačním běhu zakončujeme třetím dílem, kdy si popíšeme závod ženských a mužských štafet. Na tento závod nám zbylo nejvíc prostoru, bohužel pro české barvy to byla smutná tečka za vcelku solidním šampionátem. Ale takový je orienťák. Nelze čekat, že každý den bude posvícení, obzvlášť ve Skandinávii.

Ve druhé části reportáží z právě probíhajícího Mistrovství světa ve Švédsku se podíváme na dvě individuální lesní disciplíny. Nejprve na krátkou a poté na klasickou trať. V tomto článku máme relativně malý prostor pro rozbor, nicméně doporučujeme precizní analýzu Jana Kocbacha. Odkaz na ni naleznete na konci.