Běžecké kuriozity

Myslíte si, že láska a běhání nejde dohromady? Zamilované románky jenom odvádějí pozornost od kvalitního výkonu? Tak se pletete. I na maratonské trase se můžete seznámit a ještě u toho padne rekord:-)

Mezinárodní maraton míru v Košicích, po Bostonu druhý nejstarší maratonský běh na světě, slaví letos 92. výročí svého založení. Na jeho trase bylo dosaženo nejen mnoha výborných kvalitních časů, ale závod se nevyhnul ani celé řadě kuriozit. Připomeňme si alespoň některé z nich:

Běhu v terénu se říká na různých místech světa odlišně. Ať už je to trail running, off-road, cross-country, fell running či mountain running, vždy se jedná především o běh v přírodě a terénu. Tradice fell runningu v Anglii se přece jen od jiných terénních běhů liší.

Začnu hezky od konce. Doslova. Zhruba v 19.44 vybíhám jako poslední z šesti tisíc závodníků na trať vyhrazenou pro 10 km dlouhý běžecký závod. Proč v 19.44 a proč s nejistým výrazem?

První maratonský běh u nás se konal 25. října 1908. Na trati Praha-Smíchov – Dobříš závodilo 6 vytrvalců a všichni náročnou trať zvládli. Prvenství si v čase 3:22:50 vybojoval a stříbrný pohár získal  nejlepší  český vytrvalec  té doby Arnošt Nejedlý, který dva  měsíci  předtím startoval v olympijském maratonu v Londýně.

Jak moc dostane organizmus běžce při maratónu zabrat? Lze vůbec v souvislosti s maratónem hovořit o zdravotní prospěšnosti? Za jak dlouho po samotném výkonu organizmus běžce zregeneruje?

Nedílnou součástí výzkumu bylo i sledování věku maratonců, v němž si vytvořili své nejlepší osobní výkony.

Kvalitní úroveň tempové rychlosti, tedy výkonnosti na kratších tratích, je jedním z rozhodujících faktorů pro dosažení odpovídajícího výkonu v maratonu. Podívejme se, jak na tom byli námi zkoumaní vytrvalci.

Rozhodně nechci srovnávat současnou úroveň českého vytrvalostního běhu se „starými zlatými časy“. Rád bych ale podal na základě rozsáhlého výzkumu provedeného před mnoha lety informaci, za jakých podmínek je možno dosáhnout určitého výkonu v maratonu. A to bez ohledu na dobu, protože „maratonská matematika“ je neúprosná, a platí v každé době.

První olympijský vítěz v maratonu Spyridon Luis se stal ihned po doběhu do cíle doslova národním hrdinou. Oba princové, kteří ho na posledních metrech jeho cesty doprovázeli, jej dovedli ke královské lóži, kde přijímal gratulace. Královna Olga ho objala, políbila na čelo a věnovala mu svůj prsten.

Krátce po startu prvního olympijského maratonu v Athénách v roce 1896 běželi všichni vytrvalci pohromadě, poté se však jejich pole značně roztáhlo. Na 10. kilometru byl v čele Australan Flack, který byl po dvou vítězstvích na středních tratí považován za favorita, těsně sledován Američanem Blakem a Francouzem Lermusiauxem.

Jaký byl skutečně vítězný čas prvního olympijského vítěze v maratonu Spyridona Luise? Ve většině publikací se uvádí 2:58:50, jen někde se objeví 2:55:20, výjimečně se píše, že zdolal trať dokonce za 2:58:50, nebo 2:55:20. Jaká je tedy pravda?

Velmi významnou postavou šestidenních závodů byl také Patrick Fitzgerald, který ve dnech 26.-31. prosince 1881 překonal výkonem 582 mil 55 yardů /936,107 km/ Westonův světový rekord.

Když v roce 490 př.n.l. zahájila mohutná perská říše tažení proti Řekům, cílem jejích dobyvačných snah se měly stát Athény. Peršané se vylodili nedaleko osady Marathónu, odkud pak chtěli díky své obrovské početní přesile zaútočit.

Když v roce 1890 vystavěli Řekové na počest památné vítězné bitvy u Marathónu mohylu 192 padlým hrdinům, hodně se při této příležitosti hovořilo o běžci, který zvěstoval radostnou zprávu. Místo bitvy tehdy navštívil i francouzský filolog Michel Bréal, živě se zajímal o legendu a byl jí doslova nadšen.