Rozhovor: Ultramaratonkyně Lenka Vacvalová – “Jsem takový bláznivý hobík”

Označujete se za „profesionálního dobrodruha“. Jak si to můžu přeložit a co mám udělat pro to, abych se jím stal také? Zní to hrozně lákavě.
Pokud byste se chtěl stát profesionálním dobrodruhem, tak bych doporučila si vymýšlet svoje dobrodružné projekty a udělat všechno pro to, aby se realizovaly. Jednak je musíte zvládnout, ale současně si musíte pohlídat organizační i finanční stránku.

V knize Mezi světy od moderátorky Lucie Výborné se dočteme, že ji často nadřízený v rozhlasu vytýkal časté úprky z tzv. “normálního světa” s tím, že by se měla rozhodnout, zda bude profesionální horolezkyní či právě možná dobrodruhem a nebo profesionální moderátorkou. Byla jste také v podobné situaci?
Nikdy jsem nebyla zaměstnanec. Poté, co jsem dokončila školu, tak jsem se stala OSVČ, tím jsem tedy nebyla úplně svázaná s nějakou institucí. Měla jsem kdysi jakýsi milník, kdy jsem se rozhodla, že odejdu z natáčení nekonečného seriálu. Nebylo to ale o tom, že by mě někdo tlačil, ať se rozhodnu. Cítila jsem sama, že to musím udělat.

Na druhé straně o sobě říkáte, že se do řady věcí vrháte bezhlavě. Není to zase někdy až nebezpečné?
Myslím, že hodně (smích – pozn. red.). Ale jsem hrozně vděčná za mého partnera, který je v tomto racionální a dává mi správné podněty, proč bych to či ono měla nebo neměla udělat. Je v mém životě ten racionální element. Ale když do něčeho bezhlavě vyrazím, jsem si vědoma, že může přijít nějaké riziko, které rozhodně nepodceňuji.  

Uvádíte, že 14 let žijete v Praze, ale kolik měsíců nebo možná dní či týdnů opravdu za rok strávíte v Praze a pak na různých výpravách?
Život v Praze mám určen jen na přebalování věcí (smích – pozn. red.). Když si promítám, kde všude jsme loni byli, pak mi to vychází rok 2021 zhruba na měsíc.

Foto: Jan Poláček

Při té souvislosti mě napadá: máte svého trenéra, který by vám psal každodenní plán a konzultoval veškerý trénink?
Měla jsem zhruba rok a půl trenéra, kde jsme měla od něho připravený jasný plán na každý den. Pak jsem ale začala více trávit času v horách a pociťovala jsem odlišnost tréninku v jiných podmínkách, hodně jsme lyžovali a také nešlo vždy splnit to, co bylo sepsáno trenérem, který s námi přímo na místě nebyl. Bylo velmi špatné počasí, nevhodné lavinové podmínky, projevila se nadmořská výška… Začala jsem tak trénink víc přizpůsobovat svým pocitům a podmínkám přírody a strašně mě to sedělo. Aktuálně jsem ve fázi, kdy nevím, jakým směrem se uberu. Nechám to otevřené, správné řešení si mě najde. Mě o nic nejde, jsem přece takový bláznivý hobík.

Z různých rozhovorů i po této chvilce s Vámi jsem vycítil, že jedno z vašich hesel je: Vítej překážky. Jak moc velká výzva v porovnání s ostatními projekty bylo vylézt loni v létě na Matterhorn?
To bylo něco úplně extrémního a zcela odlišného, než co jsem do té doby absolvovala. Na dlouhých trasách tak už člověk trochu tuší, co ho čeká a jaké překážky se mohou objevit. Toto byla úplně jiná disciplína. Už jen proto, že nás čekaly naprosto zimní podmínky v červenci – celý den teplota -16 °C, spousta sněhu… Byla to pro mě nakonec mnohem větší výzva než později Colorado Trail.

Zažívala jste stejné pocity, když lezete na čtyřtisícovku nebo když běžíte 100 km v kuse?
Je to úplně jiné. I když běžíte velmi dlouho v horách, máte daleko auto či ubytování, jste zcela vyčerpaný, vždycky se tam nějak “doplazíte”. Ale na hoře si člověk mnohem víc uvědomuje pomíjivost života. Hned na začátku jsem ztratila mobil. Honzovi se to na jedné skále trochu smeklo. Vyděsila jsem se. Kdyby se mu něco stalo v ten moment, nemůžu zavolat pomoc.

POSLEDNÍ LENKY PROJEKTY

NÁJDEM ODVAHU
– květen 2019 | 16 dní
– 770 km po Cestě hrdinů SNP
– z Dukly na Děvín | cesta mapující příběhy žen v SNP
– charitativní sbírka pro Bátor Tábor: Zážitková terapie pro onkologicky nemocné děti | vybraná částka 8 448 EUR
– z cesty vznikl dokument Nájdem odvahu (aktuálně jde i na festival do Buenos Aires)
– kniha NAJDU ODVAHU vyšla v ČR v říjnu 2020, na Slovensku v květnu 2021

VIAC ODVAHY
– červen 2020 | 9 dní
– 500 km bez supportu (sama) s batohem přes české hory: Severní stezka (z Děčína na Praděd)
– charitativní sbírka pro Bátor Tábor: Zážitková terapie pro onkologicky nemocné děti | vybraná částka 17 590 EUR

VIAC NAPLNO
– září 2020 | 20 dní
– 880 km a 41 000 výškových metrů na GR11
– GR11 je dálková trasa přes španělské Pyreneje vedoucí od oceánu k moři
– charitativní sbírka pro Bátor Tábor: Zážitková terapie pro onkologicky nemocné děti | vybraná částka 32 312 EUR
– na podzim o GR11 vyjde kniha Viac Odvahy/Viac Naplno

NAPLNO DO NEZNÁMA
– září 2021 | 18 dní
– 1020 km v nadmořské výšce mezi 3000 – 4000 m n. m.
– po trase Colorado Trail a dále přes Rocky Mountains do Never Summer Mountains
– charitativní sbírka pro kliniku dětské plastické chirurgie FN Královské Vinohrady | vybraná částka 3 100 000 Kč

Loni v září jste odjela za oceán, kde jste absolvovala projekt nazvaný Naplno do Neznáma, který byl po trase Colorado Trail a dál přes Rocky Mountains až do Never Summer Mountains. Za 18 dní jste uběhla úctyhodných 1020 km. Mně by na začátku ale zajímalo, jak jste se aklimatizovala na podmínky. Kromě spousty kilometrů musím dodat, že vše probíhalo v nadmořské výšce 3000 – 4000 m, to už není úplná sranda…
Chválabohu, že netrpím nějakou výškovou nemocí. Ale pokud bych příště měla něco na projektu změnit, pak by to byla právě aklimatizace. Potřebovala jsem vyrazit, co nejdříve po příletu, protože na čtyřtisícovkách už byla dost zima. Bohužel se nedostatek aklimatizace projevil – krvácelo mi z nosu, tělo neregenerovalo, protože jsem stále zůstávala dost vysoko. Stále velmi živě si vzpomínám na příběh, kdy jsem vystoupala do nejvyššího bodu trasy, což bylo přes 4000 m n. m., a následoval v této výšce dlouhý přeběh.  Připadala jsem si, jako bych se chtěla rozběhnout s obrovským nákladem na sobě. Bylo to hrozně náročné.

Jak probíhala komunikace s vaším přítelem Honzou, který vám po celou dobu dělal support?
V průběhu dne jsme se vůbec nepotkávali. Vždy jsme se ráno domluvili, kde se večer setkáme a kam Honza se pokusí dostat autem. Často ale sám nevěděl, zda se tam opravdu dostane. Někdy musel bojovat i s cowboyi, aby ho pustili na jejich pozemek, jindy tam byla závora. A já mezitím čekala zabalená v alufólii. Paradoxně ve vyšších nadmořských výškách bylo pěkně a signál byl relativně dobrý. Naproti tomu v dolních partiích to se signálem bylo horší a horší. Měla jsem k dispozici nouzovku Garmin Spot, abych měla o Honzovi zprávu, jak na tom je. Jinak jsme doufali, že ranní domluva bude večer platit. Dařilo se tak z 50 % (smích – pozn. red.).

Na trase musely být velké výkyvy teplot. Jak jste to řešila s oblečením a vybavením během dne?
Ráno jsem většinou vybíhala na lehko a večer mě nacházel přítel navlečenou do všeho, co jsem měla. Mezitím mi bylo hrozné teplo. Výkyvy teplot bralo hrozně moc energie. Spali jsme ve stanu, takže večer se člověk oblékne do péřové bundy s čepicí a přes den běží klidně v podprsence a je dost spálený. Bohužel jsem neměla moc zkušeností v těchto klimatických podmínkách, teplo bylo až pouštního charakteru. Poušť to nebyla, ale prérie suchého typu. Na trase bylo hodně kaktusů, které nepotřebovaly ani moc vody. Postupně jsem zjišťovala, že budu potřebovat speciální klobouk s látkou okolo hlavy. To je velká podpultovka těchto oblastí a nedá se sehnat. Tak jsem si látku připla na kšilt, který jsem nespustila z hlavy. To mi výrazně pomáhalo s ochranou proti slunci.

Jak vlastně probíhá navigace na trase? Máte tištěnou mapu, orientujete se podle mobilu či máte vše nahrané na hodinkách, které vás vedou?
Colorado Trail je výborně značen, člověk to zvládne bez jakékoliv navigace. Byla jsem ale nejradši, když jsem měla úsek na daný den nahraný v hodinkách, protože jsem se podle toho občerstvovala. Zabloudit tam nebylo kde. Navíc v Coloradu mají úžasnou věc – aplikaci, kde byly vyznačené prameny s vodou. Párkrát jsem na to doplatila, protože některé byly jen sezónní a já běžela celá žíznivá část trasy bez vody. Ale většinou jsem vodu našla, což mi pomohlo v tom, že jsem nemusela tahat tolik s sebou vody.  

Odměňujete se nějak po tak dlouhém výkonu? Když to trochu zlehčím, třeba svíčkovou s deseti knedlíky?
Člověk má trochu zkreslené vnímání jídla. Pro výkon potřebujete dostatek jídla, ale jak bylo teplo, tak jsem měla problémy do sebe dostat tolik živin, kolik bych potřebovala. Navíc z té vody jsem měla dost rozhozený žaludek. Až posléze jsem se dočetla, že voda v okolí Coloradu je kontaminovaná. I když chuťově v pohodě (smích – pozn. red.). 
Ale ráda se odměňuji. Po absolvování jsme na doporučení jedné místní paní vyrazila na bison steak a bylo to úžasné.

Řada mladých dívek a žen a nejen ty vás sledují. Jaké rady byste jim dala do prvního dlouhého přechodu nebo přeběhu?
Často dostávám zprávy s řadou obav. A myslím, že zbytečných. Ať zkusí nejprve něco kratšího, na 4-5 dní, a pak mohou délku prodlužovat. Jednou mi moje mamka řekla, ať si sepíšu všechny své obavy a posléze se podívám, zda se opravdu naplnily. Sepsala jsem si to teď i před Amerikou. Nic z toho se nenaplnilo. I když některé se třeba staly, tak jsem s nimi byla konfrontována, tak to nebyla tak hrozné. A člověk se pak jen pousměje nad tím, co mu přišlo nebezpečné.  

Poslední otázku asi čekáte, pravděpodobně ji dostáváte často. Jaké máte sny, co byste chtěla zažít v blízké a delší budoucnosti? Jaký sport by vás dál lákal vyzkoušet?
Hrozně ráda bych se naučila snowkitovat. Minulou zimu jsem si to zkusila, ale doufám, že v tomto zlepším. V zimě máme v plánu lyžařský přechod v Itálii kousek od Matterhornu, protože mě absolutně baví skialpování s lehkým lezením po ledovci nebo na vrcholky hor.  Na letní sezónu jsme si dala také za cíl zlepšit se v horolezení a plavání.
Ale ještě k Vaší otázce, protože ji opravdu dostávám často. Člověk nemůže žít od jedné výzvy k druhé. Člověk musí žít dneškem. A co nejvíce. To je výzva pro každého z nás.

Lenka Vacvalová

Narodila se v roce 1989 na Slovensku. Působila jako herečka v několika seriálech a také jako moderátorka různých společenských akcí. Od roku 2018 běhá ultramaratony a věnuje se svým vlastním projektům. Lenka je ambasadorkou sportovní značky Dynafit.

Rozšířený článek vyšel v časopise Svět outdooru. Nezapomeňte si předplatit časopis na nový rok 2022!