Vojta Král orienťák tělem i duší a jedním z našich nejlepších reprezentantů. Jen pro představu, Vojta vyhrál například MS juniorů z roku 2007 ve sprintu, byl bronzový na Světových hrách 2017, a na seniorském MS několikrát dokončil v TOP10. Přečtěte si rozhovor o tom, ve kterém rozebíráme, jak mu „koronakrize“ nabourala program, co pro něj znamená Mistrovství světa v České republice v roce 2021 nebo, kde se vidí po skončení orienťácké kariéry.
S motivací mi pomohla atletika, sezónu jsem startoval na dráze
Ahoj Vojto, první věc, na kterou se chci zeptat, jak moc ti ty podivné události posledních měsíců ovlivnily život? Musel jsi nějak trénink upravit nebo jsi stále běhal, akorát s tunelem na krku?
Ahoj. Trénink orientačního běžce probíhá často mimo davy lidí, sportovní centra nebo posilovny, takže zásadní vliv na přípravu koronavirus neměl. Co ale ovlivnil velmi, je závodní sezóna. Obvykle začínáme závodit v dubnu a velké mezinárodní akce jsou na řadě často už v květnu/červnu. Nyní to vypadá na začátek domácí sezóny v září a mezinárodní kalendář je omezen pouze na jediný závodní víkend na přelomu října a listopadu. O letošní vrcholné závody typu MS jsme přišli, ale už se zaměřujeme na další sezónu, která bude velmi zajímavá.
Na jaké akce ses těšil a připravoval nejvíce?
Letos se mělo konat první Mistrovství Světa ve sprintových disciplínách v Dánsku. Tyhle rychlé a krátké disciplíny mi jdou a tak jsem samozřejmě mířil vysoko a určitě chtěl bojovat o medaile. Chybí mi ale i všechny ostatní závody, hlavně ty týmové…
Udělalo to něco s tvou motivací, měl jsi třeba méně chuti do tréninku nebo jsi to vnímal jako čas navíc se do toho pořádně ponořit?
Asi můžu napsat, že jsem byl velmi trpělivý a motivaci k tréninku jsem neztrácel. Přece jenom vidina MS na domácí půdě příští rok je velmi silný důvod, proč neupadnout do apatie. S motivací mi trochu pomáhala atletika, ta totiž odstartovala svou sezónu mnohem dříve a tak jsem se částečně upnul k závodům na oválu, abych mohl svou tréninkovou píli alespoň někde zúročit.
Dráha pro tebe znamená jen trojka nebo to i doplňuješ o další distance? Padl nějaký osobák?
Je pravda, že v rámci reprezentace OB běháme každoročně 3000 m jako test běžecké kapacity, ale není při něm nutné jít úplně na hranu, takže je to pro mě jen formalita. Letos mi právě díky posunutí naší sezóny zbyl čas na atletiku a využil jsem šance zaběhnout si slušný osobák. Začátkem června jsem běžel 3000 m za 8:12,77 a 1000 m za 2:29,56. Oba časy jsou osobáky. Nebýt boreliózy, zkoušel bych i MČR na 10000 m. V létě pak budu chtít vylepšit svůj docela slabý osobák na 5000 m. Závody na dráze mě baví, nedostávám se k nim často a tak mi ještě kroužení po ovále nezevšednilo.
Chybělo ti závodní nasazení v lese?
Ta závodní rutina mi samozřejmě chybí a bude náročné se do ní vrátit. Není to ale žádná tragédie, navíc si tělo i hlava mohou řádně odpočinout.
Koronakrize prodloužila přípravnou fázi o několik měsíců, které se dají zužitkovat
Může člověk taky „zakrnět“ v mapování?
Jistě, na navigačních schopnostech se musí pravidelně pracovat. Člověk snadno vypadne ze zažité rutiny, ale zpět bývá cesta malinko delší, proto je nasnadě, aby se mapové fáze objevovaly v tréninkovém plánu průběžně.
A co lidský kontakt, chyběly ti noci prosezené u škopku s kamarády v hospodě? Nebo sis užíval mnišský život plný tréninku a spánku?
Krizová omezení byla na jednu stranu nepříjemná, ale na druhou zase nebyl důvod propadat negativním myšlenkám. Často trénujeme dlouho, sami, mimo civilizaci. Zkrátka se nám prodloužila přípravná fáze o pár měsíců a na ty zasloužené odměny si rádi počkáme.
Jak to máš s prací, živí tě orienťák nebo to kombinuješ?
Aktuálně jsem profesionál zaměstnaný na svazu orientačních sportů. Nevydělám si ale žádné miliony na důchod, takže se věnuji se i oboru, který jsem vystudoval – Kartografie a geoinformatika. Je to jen okrajová činnost, většinu své energie věnuji orientačnímu běhu.
Je něco, co ti toto období přineslo, v čem ti pomohlo?
V mém věku už je každý ztracený rok zásadní. Spíš než aby mi toto období něco dalo, tak jsem přišel o možnost zužitkovat kvalitní zimní přípravu. Pozitivní je snad jen to, že MS je příští rok v ČR a tak máme v porovnání s ostatními státy velkou výhodu v tréninkových možnostech. Brousili jsme relevantní terény hodně poctivě. V normální sezóně by na to moc času nezbylo.
Ze znalosti pískovců na Kokořínsku můžeme na MS hodně těžit
Co pro tebe MS v Česku znamená? Cítíš větší tlak, máš větší motivaci?
Za dobu svého působení v reprezentaci už jsem se naučil vyrovnávat se s tlakem po svém. Cítím spíš velkou výzvu než tlak. Bude to jistě vrchol mé kariéry a přípravě podřídím úplně všechno.
V čem se bude MS lišit technicky, máme tady terény, které ve zbytku Evropy nenajdeme?
Na MS budou 2 typy lesních terénů – jizerský horský les, který se místy podobá skandinávii a pískovcové skály na Kokořínsku, což je typicky česká záležitost. Právě tyto skalní terény jsou tak specifické, že výhoda „domácího hřiště“ je nezanedbatelná. Jde tam hlavně o volby postupů, které mohou vypadat např. v očích skandinávských závodníků, jako netradiční až šílené.
Jak vypadá tvůj aktuální program? Běžecké závody se pomalu vrací do normálu, jak jsou na to ty orienťácké?
Už jsem zmínil, že česká OB sezóna začíná v září, ale není to úplně přesné, protože přes léto budou probíhat vícedenní závody, kde ale nejde o žádné body nebo medaile. Můj program se teď skládá hlavně z tréninkových kempů s reprezentací. Aktuálně proběhl jeden v jižních Čechách a další 3 nás čekají do konce srpna. Mezi těmito kempy bych se rád kvalitně připravil na 5000m na dráze. Plány mám, ale nejdřív musím dobrat antibiotika a doléčit boreliózu, pak bude čas na seberealizaci.
U orienťáku může být vyšší věk a zkušenosti výhoda
Jaké máš mimosportovní zájmy? „Co maratonec dělá, když neběhá?“
Aktuálně jsem ponořený do orientačního běhu celým svým srdcem, takže mnoho času na jiné aktivity nezbývá. Když už, tak rád jezdím na silničce nebo hraji deskové hry.
V orienťáku hraje rozměr zkušenosti opravdu velkou roli, do kolika let se dá běhat na top úrovni?
Existují medailisté z MS, kteří mají okolo 40 let. Pokud drží zdraví, tak se dá určitě běhat dlouho. Orientační běh je zkušenostní sport.
Kde se vidíš po skončení aktivní kariéry? Co bys rád dělal? Myslím tím profesně i z hlediska koníčků, na které teď není tolik času.
Na tuto otázku jsem si už zkoušel mnohokrát sám sobě odpovědět, ale nikdy jsem se nedobral ničeho konkrétního, co by převážilo všechny ostatní možnosti… Baví mě sport, orientační běh zvlášť a dostat se na nějakou trenérskou pozici by mě jistě naplňovalo, nicméně i tvorba map je pěkná práce, takže se nechám překvapit, kam mě osud zavede.
Děkujeme za rozhovor a především v příštím roce přejeme hodně sil!
/foto: archiv Vojty Krále/
