Rozhovor s triatletem Petrem Soukupem: Jsem blázen, co má svůj sen

Co tě vlastně přivedlo k triatlonu? Od kolika let se mu věnuješ a co tě na triatlonu nejvíc baví?

Od útlého věku jsem běhal a jezdil na kole. Postupem času jsem přidal i plavání a bylo otázkou času, kdy začnu s triatlonem. Největším impulsem bylo seznámení s Rudolfem Coganem, který se na Jičínsku věnoval triatlonu. První triatlonové závody jsem absolvoval v roce 2004. Na triatlonu mě baví fyzická, ale i psychická náročnost tohoto sportu, která vás zocelí ve všech směrech.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Pocházíš z Jičínska, jaké tam jsou podmínky k trénování? Předpokládám, že tam jsi započal svou triatlonovou kariéru, kam jsi zamířil dál?

S triatlonem jsem opravdu začínal v městě Jičín a jeho blízkém okolí. Máme tu vše, co je potřeba. Bazén i otevřené vodní plochy pro plavání. Na kole je pestrý výběr terénů od kopcovitých Krkonoš až po roviny v okolí Poděbrad. Na běh po asfaltu málo frekventované silnice případně zvlněné terény po měkkém povrchu v Českém ráji. Velice rád se sem vracím a užívám si všudypřítomného klidu.

Z Jičína jsem pokračoval na Sportovní gymnázium do Pardubic, kde jsem byl veden tehdejším reprezentačním trenérem Jiřím Seidlem a měl k tréninku ideální podmínky. Od nástupu na VŠ jsem v Praze.

Nyní jsi člen prestižního Zoot týmu, který se specializuje na vytrvalostní sporty. Co pro tebe členství v tomto týmu znamená?

Se značkou Zoot jsem navázal spolupráci od jara 2016. České zastoupení jsem oslovil, jako „neznámý“ sportovec a pro první sezónu dostal nad očekávání přívětivé podmínky. Jednalo se především o materiální vybavení, s kterým jsem byl a jsem nad míru spokojen. Členství mi umožnilo vyzkoušet novou značku specializující se na triatlon, dostat se na zajímavé závody a sblížit se s kolektivem okolo značky Zoot.

Ironman na Hawai má neopakovatelnou atmosféru

Loni jsi vybojoval na Kanárských ostrovech na Ironman Lanzarote (3,8 km plavání, 180 km kolo, 42 km běh), což je jeden z nejnáročnějších evropských závodů, slot na havajský šampionát druhým místem. Jaký to byl závod?

IM Lanzarote byl můj druhý Ironman a cílem byla nominace na říjnové MS na Hawaii. V kategorii 25-29 let byla pouze 2 místa, takže se nedalo moc taktizovat. Závod je proslaven především náročnou cyklistickou částí, která v kombinaci silný vítr a velké převýšení činí závod velice náročným. Od začátku jsem se pohyboval v popředí, ale na postupové 2. místo jsem se dostal až na 38 km maratonu a urputně si jej musel vybojovat s britským závodníkem Reecem Barclaym. Rozdíly v cíli byly nepatrné a dle mého hodnocení to byl (bohužel) nejkvalitnější závod sezóny 2016. Nominaci jsem získal především díky Rudolfu Coganovi, který mě po celý závod informoval o průběhu předem mnou i za mnou a motivoval k boji.

Netajil si se, že chceš z Kony přivést medaili. To se díky technické závadě loni nepovedlo, chystáš se na reparát, případně kdy? A jak celkově hodnotíš havajský šampionát?

Hlavní cíl závodní sezóny 2016 měla být medaile z IM Hawaii. Technické problémy mě bohužel vyřadili z bojů o přední pozice. Na reparát se chystám již letos, takže v říjnu 2017 opět na Hawaii. Celá tato akce má neopakovatelnou atmosféru, která se těžko popisuje, pokud jste ji na vlastní kůži nezažili. Já si krom cenných zkušeností ze závodu odvážím i vědomí, že jsem schopen závodit se světovou age-group špičkou a jsem schopen v těchto pekelných podmínkách (přes 40°C na sluníčku, 90% vlhkost, vítr) kvalitně zazávodit.

Mám tu možnost věnovat se i pracovně tomu, co mě baví – fyzioterapii

Vystudoval si FTVS obor fyzioterapie a momentálně pracuješ jako oficiální fyzioterapeut české triatlonové reprezentace. Jak dokážeš skloubit práci a studium s časově náročným tréninkem?

Práce je opravdu dost, za to jsem rád. Primárně mě živí trenérství a fyzioterapie. Tyto dva obory se snažím zkombinovat a pomoci lidem, co mají zájem něco změnit či udělat efektivněji. Triatlon není pouze sport, pokud se mu chcete věnovat na 100%, musíte jím i žít. Já mám tu výhodu a štěstí, že mohu dělat práci, ve které je pohyb na prvním místě. Se svými klienty i pacienty se stále hýbu a do značné míry kompenzuji i sebe.

Časově se tedy snažím dostat do rovnováhy s prací a osobním tréninkem. Ne vždy to je ideální, ale rozhodně si nemohu stěžovat. Tím, že nejsem nikde fixně zaměstnaný, tak se dostávám k zajímavým nabídkám ze světa sportu a jsem za ně velice vděčný.

Nyní k tréninku. Kolikrát týdně trénuješ a jaké jsou tvoje měsíční, případně roční objemy?

Trénink je velice závislý na pracovním vytížení a konkrétním období. Pro představu jsem za loňský rok (prosinec 2015 – říjen 2016) odtrénoval přibližně 1000 hodin.

Plavání – 450km (150 hodin)
Cyklistika – 15 000km (550 hodin)
Běh –  2 600km (260 hodin)

Každou disciplínu trénuji se specialisty na daný sport

Trénuješ v nějaké tréninkové skupině nebo makáš sám?

80% tréninků absolvuji sám a nejsem členem žádné tréninkové skupiny. Proto jsem velice vděčný za reprezentační soustředění, kde krom fyzioterapeutických a masérských dovedností vypomáhám i jako sparing při cyklistice a běhu našim nejlepším triatlonistům. Tyto soustředění jsou vždy velkým přínosem pro obě strany. 20% tréninků se snažím trénovat se specialisty na dané sporty. Plavat s plavci, jezdit na kole s cyklisty a běhat s běžci. To je cesta, která vás nejvíce posune!

Jaká je tvoje nejsilnější disciplína a naopak nejslabší?

Jiné silové rozložení jednotlivých disciplín mám v krátkém a dlouhém triatlonu. Nyní se již naplno věnuji dlouhým triatlonům a zde to cítím následovně. Nejsilnější disciplínou je určitě běh. Jediná disciplína, kde jsem schopen konkurovat i profesionálům. Osobně se považuji za „neplavce“, ale v dlouhém triatlonu mi mé výkony bohatě stačí, a proto má plavání 2. místo. Paradoxně nejslabší disciplínou je cyklistika. Zde jsou oproti profesionálům největší rozdíly. Proto se také snažím tuto disciplínu co nejvíce posunout dopředu.

Důvody jsou prosté. Od útlého věku jsem se věnoval běhu (orientačnímu) a mám k této disciplíně nejblíže. Cyklistika je především o odježděných kilometrech a dlouholetých zkušenostech. Zde se mám ještě čemu učit.

Které závody tě nejvíc baví?

Moje příprava směřuje k dlouhým triatlonům. Těch však nejsem schopen absolvovat mnoho, a proto si průběh sezóny rád zpestřím kratšími triatlony, duatlony či běhy.

Spíše než o vzdálenost nebo typ závodu mi jde o kolektiv a atmosféru okolo celé akce. Z mých nejoblíbenějších závodů mohu jmenovat Krušnomana, Hostěnický triatlon, Říčkovského Golema a IM Lanzarote.

Prozraď, jaký je tvůj osobní rekord na 5 km, 10 km, půlmaraton či maraton?

Popravdě mnoho běžeckých závodů neabsolvuji a nikdy jsem na ně speciálně neladil, proto nejsou časy nijak oslnivé.

5km – 15:37 (2006)
10km – 33:50 (2015)
21km – 1:13:52 (2011) … letos plánuji 1:09:59
42km – 2:57 (2015, čas z prvního Ironmanu)

Na stravování musím ještě zapracovat

Co ty a stravovací návyky, respektive jaké používáš doplňky stravy či suplementy?

Ve svých stravovacích návycích cítím obrovské rezervy a budu na nich muset zapracovat.

Pokud se budeme bavit pouze o doplňcích stravy, tak v tréninku využívám BCAA, vitamín C, kloubní výživu, sacharidové a iontové nápoje. Na závod přidám gely a energetické tyčinky. Pro loňskou sezónu jsem měl jako partnera farmaceuticko-výživovou firmu Inkospor. S produkty jsem byl spokojen.

Jaké jsou tvoje sportovní cíle na rok 2017?

1. IM Hawaii, 2. IM Lanzarote, 3. Český pohár v dlouhém triatlonu, 4. MEGATLON

Co tě jiného baví kromě triatlonu?

Sport mě provází celoživotně, a proto i když neplavu, nejezdím na kole či neběhám, rád využívám volný čas aktivně s přítelkyní. Rádi si zalezeme na skalách, projdeme se po horách či zajedeme na lyže/běžky.

Samozřejmě jako každý triatlonista miluji spánek (kterého není nikdy dost), rád počtu dobrou knihu či zhlédnu kvalitní film.

Co ti sport dal a co ti přináší?

Sport a rodina jsou pro mě ty nejdůležitější hodnoty v mém životě. Dal mi toho opravdu mnoho: přátele na celý život, fyzickou i mentální odolnost, našel jsem zde seberealizaci, sebepoznání a v neposlední řadě i práci, která mě baví a dává smysl. Zjednodušeně a bez nadsázky mohu říci, že mě triatlon činí ŠŤASTNÝM.

Foto: Libor Soukup + archiv Petra Soukupa