Rozhovor s Radkem Brunnerem: když na Spartathlonu všechno vychází, je to snadný

Když jsem rozhovor připravovala, mrazilo mě při tom, stejně jako Radka při položení první otázky. Jsem ráda, že se s našimi čtenáři mohu podělit o rozhovor s panem Běžcem.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Ahoj Radku, předně moc gratuluji k nádhernému výsledku, jakým je 3. místo na jednom z nejdelších (a asi i nějtěžších) běžeckých závodů světa, Spartathlonu. Jaký to byl/ je pocit?
Mám pocit, že na tuhle otázku jsem za poslední dny odpověděl asi tisíckrát. A přesto mě při ní vždy mrazí. Takže pocit je to velmi emotivní, mrazivý, krásný. Asi mi to všechno ještě pořád nedochází.

Když všechno vychází, běží se snadno

Závod jsem sledovala a docela velký kus ses držel na čele závodu. Jak se vlastně závod vyvíjel?
Prostě jsem vyběhnul a běžel:) Je to vlastně docela snadný, když všechno vychází. Běžel jsem na pocit, bez stresu z předem daného tempa, prostě jsem nechal tělo, ať si to všechno řídí samo. Na začátku mě lidi předbíhali, pak jsem předbíhal já je. Bylo to fajn. Po 10km mi utekla i Katalin, pozdější vítězka žen. Šla hodně ostře, až jsem si říkal, jestli to trochu nepřehání. Když jsem se pak dostal na první pozici, zbývalo už jen běžet a nezdržovat se. Jsem zvyklý běhat závody na hraně vlastních možností. 100km rozbíhám také vždy na hraně svého limitu, dost možná i za ním. Loni jsem Spartathlon rozběhl podobně, chvíli jsem se pohyboval i na 3. místě. To ale bylo někde okolo 50km a to ještě nic neznamená. Letos jsem měl natrénováno, naladěno, zbývalo se jen přesvědčit jestli to bude stačit.

Předpokládám, že občerstvování je na takovém závodě alfou omegou celého výkonu. Musíš si dopředu přesně naplánovat, co si kdy dáš a dodržet to nebo to je spíše o aktuálních pocitech a chutích?
Na trati je celkem 74 checkpointů. Já to vyřešil tak, že jsem si na každý pátý poslal láhev s ionťákem a Enervit koncentrát nebo energy tyčku. Ale ne všechno jsem do sebe dostal. Nicméně přes polovinu závodu jsem byl schopný normálně jíst, pít a energii doplňovat, a to se samozřejmě na výsledku projeví. Několikrát jsem si dal rýži co byla na občerstvení a dvě polévky. Nahoře na nejvyšším kopci jsem si dopřál malý kafíčko do kelímku na cestu dolů.

Vím, že ses na začátku roku potýkal se zdravotními problémy s kolenem, je/ bylo při závodě už všechno v pořádku?
Měl jsem potrhaný meniskus. Zdálo se mi, že problém zvaný koleno jsem vyřešil, nicméně v létě se znovu ozvalo. Takže s ním laboruju ještě teď, k tomu bolavé paty… no nejsem už nejmladší, nohy už taky něco odběhaly, takže s tím musím počítat.

Chtěl jsem, ať to ještě chvíli trvá, ať to nekončí

Co vlastně prožíváš v posledních fázích závodu? Čím se motivuješ k překonání bolesti a vyčerpání?
Záleží v jaké jsi situaci. Pokud se trápíš, je to očistec ty poslední kilometry. Pokud ale běžíš podle představ, tak je to vlastně docela hezké trápení. Skoro si až říkám: ať tohle neskončí, ať si to můžu ještě chvilku užívat. Ono doběhneš a je to. Je po všem. Ale to mrazení při závodě, kdy už cítíš, že to asi dopadne…to je prostě NĚCO!

Být 24 hodin v kuse v běhu musí být pro tělo neuvěřitelná zátěž, jak řešíš regeneraci?
Jím hodně a rád. Regeneraci dávám velmi málo prostoru, ale sám sobě jsem si dal závazek, že to zlepším. Pravidelně chodím do sauny, našel jsem si dobrého fyzioterapeuta, maséra. Po náročných trénincích piju regenerační nápoj Enervit R2. Nicméně mám ještě velký prostor pro zlepšení. Ozývá se hodně bolístek, mám hodně zkrácené svaly. Je na čem pracovat.

Letos mě ještě čeká Mistrovství světa na 100 km

Předpokládám, že to pro Tebe byl vrchol sezony nebo Tě ještě letos uvidíme na nějakých závodech?
27. 11. 2016 ještě běžím Mistrovství světa na 100km. Je to hodně blízko, doufám ale, že se stihnu připravit tak, abych mohl odběhnout na maximu svých možností. Tedy přešně na té hraně svého limitu.

Spartathlon si neběžel poprvé, pro většinu smrtelníků je to nepředstavitelná věc. Co pro Tebe Spartathlon znamená?
Co pro mě znamená? Po loňském závodě to byla velká výzva. Po letošku je to pro mě splněný sen. Důkaz, že všechny ty kilometry běhání stáli za to. Důkaz, že když člověk za něčím chce jít, tak tam prostě může dojít. I přes překážky.

Radku, díky moc za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů!

Rozhovor připravila Michaela Kofrová.