ROZHOVOR s Pavlem Paloncým: Krokodýli mi nevadili, ale medvěd mi sežral boty

Na domluvenou schůzku dorazil den po svém návratu ze závodu Adventure race ve Švédsku. Unavený vzhled a pár šrámů na obličeji byly důkazem náročnosti vícedenního závodu. Naopak silná tělesná konstituce a klidný hlas působily, že tohoto borce jen tak něco nevykolejí. To je jistě také základním předpokladem k úspěšnému absolvování extrémně dlouhých vytrvalostních závodů – ne nadarmo si také Pavel vysloužil v zahraničí přezdívku Czech Machine.

Adventure race jsou závody 4 členných týmů, často zahrnují i packraft nebo swimrun

Odkud ses právě vrátil a jak jsi dopadl?

Byl to závod světového poháru Adventure race – Nordic Islands Expedition Race. A specifický byl v tom, že se startovalo ve švédském Stockholmu a cíl byl ve Finsku. Takže to bylo hodně mořské, hodně se pádlovalo – ať už na packraftu nebo na kajaku. A byla tam také disciplína swimrun, která je teď hodně populární. Jelo se vlastně přes souostroví Alandy, přes Baltské moře.

Můžeš ještě trochu více přiblížit, jak takový závod probíhá?

Adventure race je vlastně závod 4členných týmů, z nichž podle pravidel alespoň jeden člen musí být žena. A jedná se o kombinaci běhu, pádlování a jízdy na kole. Což jsou základní disciplíny, a navíc tam bývají další různé kombinace jako např. zmíněný packraft nebo swimrun.

Jakou pozici má v týmu žena – je to rovnocenný parťák nebo se o ni chlapi vlastně více starají?

No to hodně záleží v jakém týmu. Samozřejmě se jí většinou snažíme ulevit jako nejslabšímu článku, a pak taky záleží na tom, jak kdo je v krizi. Jsou ale týmy, jako třeba Rusové (neplatí paušálně, ale viděli jsme v minulosti na českém AR), kteří nejvíce naložili práv ženě, a pak ji uvařili, takže nedokončili.

Prohlédněte si i další fotografie k článku…

Co to je packraft?

To je lehký sbalitelný nafukovací kajak. Jeden takový kajak pro dva lidi váží 3 kila. Takže pak si tým může zvolit, zda bude pádlovat nebo kajak sbalí a půjde po souši.

A můžeš ještě přiblížit swimrun?

Je to v podstatě samostatný sport, který se rozvinul ve Švédsku v oblasti, kde jsou ostrovy. A tam jde o to, že kontroly jsou na ostrovech a je třeba se k nim co nejrychleji dostat. Takže máte pomůcky na plavání – neopren. Člověk přeplave nějakou úžinu, zátoku, běží na kontrolu, pak zase skočí do vody. A závod má třeba 60 km a z toho 15 % se plave. Tahle disciplína byla v Adventure race poprvé a plavání tam bylo málo – celkem asi 4 km s tím, že nejdelší úsek měl zhruba 500 metrů.

Navigaci si tým musí řešit sám

Takže disciplínu si po trase může tým volit?

To ne, schéma je tam dané, kde se má běžet, kde se má trekovat, kde se má jet na kole, kde pádlovat apod. s tím, že navigaci si každý tým řeší sám. Takže po cestě jsou třeba 3 kontroly, a kudy tým půjde, je zcela na něm. V depu má tým připravené věci dopředu a ví, kde co má – jaké věci: jídlo, další vybavení apod. Ty závody pak trvají 2 dny a více.

V závodě postupujete jako tým všichni najednou nebo formou štafety?

Všichni najednou a v tom je zajímavé, že i do cíle musí dorazit všichni společně. Kdyby jeden chyběl, nebude tým klasifikovaný. Tým si hodně pomáhá, protože každý má někdy krizi, každý má nějakou disciplínu slabší. Plus je nějaké společné týmové vybavení, které se mezi členy rozloží. Také máme různá vodítka, která se využívají, když někdo nemůže – třeba na kajacích.

Jak řešíte spánek?

No většinou je nějaký odhad a plán, kde bychom se mohli vyspat. A pak záleží na únavě. Více unavený dělá více chyb. A také záleží na prostředí, kde se spí. Když člověk spí někde, kde je zima a nepohodlí, tak se nevyspí pořádně a nemá to vlastně ani moc smysl. Ale když se člověk dobře vyspí někde v depu třeba 1-2 hodiny, je to obrovský rozdíl. Jet efektivně se zvládne bez jedné noci, ale další noc už je potřeba se vyspat.

AR jsou jak závod, tak dobrodružství

Jak se tým orientuje?

Orientace a mapování je asi nejtěžší, protože to stojí hodně energie navíc a ten kdo mapuje, má obrovskou zodpovědnost. Navíc tady byla jen jedna sada map a ve Skandinávii obecně je mapování asi nejtěžší na světě.

Jak byl celý závod dlouhý?

650 km a šli jsme to 106 hodin. Z toho jsme zhruba 7 nebo 8 hodin spali.

A jaký byl limit?

160 hodin.

Kdo byl s tebou v týmu?

Tomáš Matera, Jan Obuškevič, Barča Šimková, která s námi byla poprvé – klobouk dolů před ní! Protože šla vůbec poprvé AR, a navíc tento byl velmi atypický, protože se pořád pádlovalo. Normálně má totiž člověk rozbité nohy z treků přes hory a tady jsme byli pořád v mokrém, seděli a pádlovali. Navíc u mořského kajaku je hodně důležitá technika. Je to v podstatě tisíckrát opakovaný stejný záběr, kde se velmi projeví efektivita. A výhoda byla na straně Švédů, kteří byli v domácím prostředí a s pádlováním mají velké zkušenosti.

A jak jste dopadli?

Skončili jsme na 8. místě z 23, což je výborný výsledek.

Na tvých stránkách jsem se dočetla, že jsi AR propadl. Že to je sport, při kterém člověk zažije věci, které si normálně nedovede ani představit – můžeš dát nějaký příklad?

No je to tak. Je to vlastně jak dobrodružství, tak závod. Pořád se tam něco děje, jsou tam občas takové bizarní situace. Těch situací je hrozně moc, často díky tomu, jak je člověk nevyspaný anebo také díky prostředí, kde se závodí. Asi největší zážitek byla Brazílie před 3 roky – to byla prostě obrovská zoo. Konalo se to v Pantanalu, což je zátopová oblast na hranici Brazílie s Paraguayí a Bolívií. A setkání se zvířaty jsou asi vždycky ty nejsilnější zážitky. Tam bylo úplně všechno.

Pavel si vysloužil přezdívku Czech Machine

Na Slovensku mi medvěd sežral botu

A s jakými zvířaty jste se tam setkali?

Krokodýli úplně pořád, ale ne velcí – tak cca do dvou metrů. Ryby všeho druhu, rejnoci, papoušci. Pak jsme potkali pásovce, hady. Ale většina těch zvířat nic nedělá a ví o nás dopředu mnohem dřív než my o nich. Tam jsme šli nějakou zátopovou oblastí třeba po pás ve vodě a teď tam krokodýli kolem – i v noci.

A pak mám teda jednu historku z hor na Slovensku, kde jsem potkal medvěda, který mi sežral cyklistické boty.

Odnesl, nebo opravdu sežral?

Ne, vážně je sežral. To bylo na závodě 1000 mile adventura (Trans Czecho-Slovakia) a to byly jediné boty, co jsem měl. A pro mě to byl velký problém, protože já normálně nemůžu sehnat na svoji nohu boty ani ve velkoměstě. Ráno jsem dojel naboso a nějaký místní bača mi dal rozbité topánky.

V tvém portfoliu jsem našla třeba závod 3 Peaks Yacht Race, který spojuje běh a jachting. To zní taky trochu jako bizár! 🙂

Je to v podstatě nejstarší AR na světě, letos to byl 40. ročník. Vznikl tak, že nějaký chlápek to měl jako dovolenou. Plul, přistál a vyběhl si na kopec. Ty 3 kopce jsou Snowden (nejvyšší vrchol Walesu), Scafell Pike (nejvyšší vrchol Anglie) a Ben Nevis (nejvyšší vrchol Skotska)

Na jachtě je pětičlenná posádka, která vypluje ze západního Walesu, přistane co nejblíže prvnímu kopci, část vyběhne na první vrchol a pak se zase plachtí dále k vrcholu Scafell Pike v Anglii, a pak na třetí vrchol – Ben Nevis. Jinak tam ti běžci pomáhají námořníkům a vezou se. A hodně velkou roli zde má příliv a odliv. Absolvoval jsem to dvakrát a bylo to moc fajn.

Sport je zábava, z něčeho je jistě potřeba tyto výjezdy financovat – co tě živí?

Sport a běhání mě neživí. Rád bych to dělal na plný úvazek, ale nikdo mě za to nechce platit. 🙂 Musím mít normální práci. Živím se jako překladatel a můžu pracovat odkudkoliv. Před nějakou dobou jsem ještě založil aplikaci Follow me, což je technologie GPS trackingu. Využívají to zejména závody, které potřebují sledovat závodníky v reálném čase.

Nový model Inov-8 s grafenem drží i na mokrých kamenech

Nedávno do ČR dorazila novinka, kterou distribuuje tvůj sponzor INOV-8 – technologie grafen, a ta má být zcela průlomovou v oblasti trialového běhání. Ty jsi jeden z prvních, kdo ji mohl otestovat. Jaké máš zkušenosti?

Boty mám měsíc. Mám model Terra Ultra, trailová bota s nulovým dropem. Je to agresivní bota, má hodně dobrý grip a překvapilo mě, jak drží. Poprvé jsem je testoval v Jeseníkách na dlouhé výběhy. Že bude držet v bahně, ve vodě, to jsem tak nějak čekal, to mě nepřekvapilo. Že bude držet tak dobře i na mokrých kamenech, to mě překvapilo hodně. Drží fakt dobře.

Další předností by měla být obrovská výdrž, což po měsíci ještě nemůžu úplně hodnotit, ale už i jiné modely Inov-8 vydrží skutečně hodně. Často mi vydrží na 1 300 – 1 400 km. A to nejsou kilometry zadarmo, ale třeba závody v Andoře, kde to je doopravdy pohřebiště bot.

Kolik jsi v nich už naběhal?

Teď mám nějakých 350 km. Tím, že mají nulový drop, je to hodně tvrdá bota a to není na úplně dlouhé běhy, ale doporučil bych je na jakékoliv výběhy do dvou hodin.

Na nulový drop si ale musí noha zvyknout, nebo tobě to nedělá problém?

Mám už nějaké modely Inov-8, které mají hodně malý drop, a ty si beru, když jdu nějaké rychlejší tréninky, nemám s tím problém. Ale určitě to není taková ta hlavní pracovní bota, kterou bych si vzal na stomílovku.

Pavle, díky za rozhovor a ať se daří v dalších závodech a projektech!