ROZHOVOR s Pavlem Kubátem: „Moje zarputilost z fotbalu se přenesla do orienťáku.“

Víš, co se o tobě píše na Wikipedii?

No, koukal jsem se tam…kdysi. Ale myslím, že tam jsou základní informace o mě. Nic pikantního si tam nevybavuji.

První věta mimo jiné zní: „Pavel Kubát je českým reprezentantem a juniorským mistrem světa v orientačním běhu. Mezi jeho největší úspěchy patří právě zisk titulu z juniorského mistra světa z roku 2010 v Dánsku.“ Považuješ to stále za svůj největší úspěch?

Vzhledem k tomu, že to byl významný medailový úspěch, tak asi pořád to považuji za největší úspěch, i když už je to hodně dávno.

Prohlédněte si i další fotografie k článku…

I přes výsledky, které jsi letos získal? Zvlášť třeba kvalitní výsledky na Mistrovství světa dospělých? Výsledky okolo 20. místa v individuálních závodech a 5. místo ve štafetách. Na květnovém Mistrovství Evropy jsi navíc se štafetou mužů byl na 4. místě.

Možná ty štafety, ve kterých jsme byli letos 4. na Mistrovství Evropy a 5. teď na Mistrovství světa. Ale já hodně odděluji ty individuální a štafetové závody. Ve štafetách člověk tvoří jen třetinu toho týmu, takže to není stoprocentně jeho výsledek, takže je jednodušší dosáhnout lepšího umístění. Zlatá medaile z roku 2010 byla prostě super. Letos jsem s těmi výkony byl spokojen.

Letos jsi na Mistrovství světa poprvé běžel všechny lesní disciplíny, byl jsi s výkony v jednotlivých disciplínách spokojen? Analyzoval jsi nějaké drobnosti, které tě mohly posunout do TOP20?

Určitě tam byly nějaké chybky, které mě mohly posunout, obzvlášť na klasice, kde jsem špatně zvolil volbu v první třetině závodu. Tam jsem hodně ztratil a doběhli mě tam někteří závodníci. I na krátké trati se našly nějaké chybičky v závěru, kdy jsem po diváckém průběhu dělal nějaké drobné chyby. Celkově jsem určitě spokojený, i s tím, že jsem se dostal do štafety po nějakých šesti letech, co jsem mezi dospělými. Myslím, že to tak měl i Miloš Nykodým, který také běžel poprvé štafetu na mistrovství světa, takže to byla skoro nováčkovská štafeta. Tam jsme podali dobrý výkon, bylo to kousek od medaile, takže jsme byli lehce zklamaní. I tak to byl ale dobrý výkon.

Jak bys zhodnotil terén lesních disciplín v Lotyšsku?

Daly se vybrat i lépe běhatelné terény. Ale pořadatelé vybrali terény náročné, více zavřené s množstvím popadaných stromů a byly to pro nás opravdu těžké terény.

Připravovali jste se nějak speciálně na tyto, možná pro Čechy, neobvyklé terény?

Když jsme byli na tréninkovém kempu na začátku července, tak jsme se na to připravovali. Spíš nás na klasické trati překvapilo, že začátek byl v rovinaté pasáži, kde to bylo až takové skandinávské, bažinaté. Mohlo se zdát, že to bylo jednodušší, ale paradoxně se tam dělaly daleko větší chyby. Spousta lidí dělalo chyby na první 3 kontroly v plytkém terénu, na který jsme nebyli připraveni. V popisu terénu stálo, že to bude kopcovitý terén, ale první třetina byla opravdu téměř rovina. Jinak si myslím, že jsme se nachystali dobře.

V Lotyšsku se Mistrovství světa běželo poprvé. Bylo to poznat?

Myslím, že když je Mistrovství světa v nějaké menší zemi, která není „orienťácky“ tak zaběhlá, tak se pořadatelé snaží odvést maximum. Předtím tam uspořádali Světový pohár, takže si organizačně vše vyzkoušeli a vychytali chyby. Po organizační stránce bylo Mistrovství světa dobře zvládnuté.

Ty jsi běžel jen lesní disciplíny, takže jsi do dějiště šampionátu přiletěl později a na rozdíl od zbytku týmu tvá zavazadla dorazila na místo v pořádku. Ostatní měli velké problémy a třeba až do konce šampionátu neviděli své věci. Říkal sis, že jsi udělal dobře a přiletěl až později?

Vyšlo to pro mě dobře, i když jsem taky letěl se stejnou leteckou společností, ale má zavazadla dorazila v pořádku. Zbytku týmu jsem dovezl reprezentační dresy a výbavu, kterou by na místě nekoupili. Já jsem se s trenérem domlouval, že nechci před svým startem „sedět“ několik dní na hotelu, když se běžely sprinty, takže letět později pro mě bylo ideální.

Od příštího roku se rozděluje Mistrovství světa na lesní a sprintové. Příští rok je v Norsku lesní, o rok později v Dánsku sprintové. Co to pro tebe znamená? Budeš se snažit více specializovat na sprint nebo spíš toto Mistrovství světa vynecháš? Nebo nad tím ještě nepřemýšlíš?

Zatím jsem nad tím do hloubky nepřemýšlel, samozřejmě vím o tom, že to takto bude vypadat. Ve stejný rok jako je sprintové MS je i lesní Mistrovství Evropy, takže se budu soustředit spíš na něj. Tak to vidím teď, jestli se víc pustím do sprintů, to teď nevím. Mě sprinty baví, rád si je zaběhnu, ale v lese dosahuji lepších výsledků.

Vrátím se trochu do tvého mládí, koukal jsem na tvé první výsledky z MČR – rok 2005 42. místo na krátké trati, 2006 diskvalifikace na krátké trati a 2006 1. místo na klasické trati. Jak se ti podařilo se takto vytáhnout až na mistra republiky v kategorii dorostu?

Asi to byla trochu náhoda. Já jsem do roku 2006 hrál fotbal a začal jsem se naplno věnovat orienťáku. Ten úspěch na podzim na klasické trati byl náhodný, nikdo nečekal, že se mi takto zadaří. Bylo to na Supí hoře ve skalách, v kopcích, hodně náročná trať, kde spousta lidí chybovalo. Já jsem trať oběhl stabilně a největší favorit, Miloš Nykodým, tam dělal opravdu obrovské chyby.

Brzy ses poté stal i juniorským mistrem světa, když ses poměrně rychle prosadil v české i světové špičce. Co bylo tím impulsem, který tě vytáhl na vrchol?

Já jsem dělal orienťák doplňkově i předtím, když jsem hrál fotbal, protože můj starší bratr ho dělal od malička. Já jsem na závody jezdil, občas i na trénink, takže základy orienťáku jsem měl. Těžko říct, co mě dostalo na vrchol. Fyzičku jsem z fotbalu nějakou měl, takže možná moje zarputilost z fotbalu se přenesla do orienťáku. Asi se projevil i nějaký talent ve čtení mapy.

Na začátku října se v Praze koná Světový pohár v orientačním běhu, bohužel pro tebe se běží tři sprintové disciplíny a jedna krátká trať. Chceš se na tento SP nominovat a zaběhnout nějaký dobrý výsledek?

Určitě chci, důraz kladu na krátkou trať, jediný lesní závod. Ale nebráním se ani těm sprintům a zkusím to. Paradoxní je, že jsem sprintovou štafetu běžel zatím jen jednou na SP v Norsku, ale v Česku na MČR jsem ji neběžel nikdy a ani letos ji pravděpodobně nepoběžím.

/fotografie: Jan Picek a Touho Häkkinen/