Nedalo mi to a zajel jsem za hlavním organizátorem. Peter Matisko připravuje závody již od roku 2016 a mě zajímalo, jak připravuje trasy nebo jaké má problémy při pořádání. Letošní ročník se už velmi blíží, koná se 9. dubna.
Co byla úplně první myšlenka v roce 2016 uspořádat závod Pyšelský kopeček? Co byl ten hnací motor?
Myšlenka byla už dříve, zhruba dva roky před tím. Byl to takový sen vytvořit něco pro ostatní. Do té doby jsem se účastnil celé řady akcí jako běžec. Dva roky jsem se snažil „rozhýbat“ a hlavně vymyslet trasu. Nechtěl jsem jen udělat to, že naklikám trasu do Mapy.cz a mám hotovo. Takže jsem běhal po lese, ladil a kreslil do mapy.
Takže než jsi vypublikoval první verzi trasy, tak už si ji měl celou proběhanou skrz naskrz?
Snad stokrát (smích – pozn. red.). Při prvním ročníku jsme měli pouze trasy 10 a 20 km s tím, že na té delší se šel dvakrát ten samý okruh. Bylo to jednoduché i pro dobrovolníky, stačily jen 2 občerstvovačky. Nicméně dál jsem vymýšlel, jak to zlepšit. Samotnému se mi úplně nelíbí, když mám běhat dvakrát to samé. Přes zimu jsem tak naběhal další část tratě a od 2. ročníku už byla dvacítka samostatný okruh…
…a jak pak probíhala další fáze? Ta nejdelší trasa měří 77 km.
Začal jsem běhat ultra a chtěl jsem postupně vytvořit něco obdobného. Zase to bylo asi o roce a půl, kdy jsem hledal trasu. Natočit trasu 77 km okolo Pyšel rozhodně není vůbec jednoduché. Principem jsou tak tři okruhy, kdy závodníci nejdelší trasy běží vlastně vše – desítku jdou úplně všichni, pak se odbočí na daný okruh a znovu spojí.
Po kolikáté letos se poběží 77 km?
Letos potřetí. Doufám, že to tentokrát bude v normálním režimu, tedy bez covidu. Oba ročníky byly v přeloženém termínu, někteří přihlášení závodníci ani nedorazili, protože se v srpnovém termínu báli teploty.
Na letošní ročník jste trasy nějak upravovali?
Ano. Od závodníků jsem se dozvěděl, že dva úseky tam nejsou úplně záživné. Úplně to chápu. Bohužel se zde krajina velmi proměnila.
Kůrovec?
Ano, bohužel. 80 % lesů okolo Pyšel zmizelo. Takže i původní desítka už tolik v lese není, ale doufejme, že se to postupně zalesní.
Ale abych se vrátil k otázce: v zimní období jsem na těchto úsecích hledal nové varianty tras. Uprostřed prostoru se totiž nacházejí moc pěkné skalní útvary, o kterých mnoho lidí ani netuší. Proto jsem trasu nasměroval sem.
Jak řešíš povolení?
Většina trasy patří Lesům ČR, se kterými mám schválenou celou trasu 77 km. Zbytek řeším se soukromými vlastníky. A současně komunikuji se všemi obcemi, kterými se probíhá v jejich katastru. Mám s nimi velmi dobré vztahy. Začínám s tím zhruba půl roku dopředu. De facto skončí jeden závod a začíná druhý. Naštěstí mám skvělý tým, co po 7 letech už trochu ví, co a jak.
Tým máš poskládaný z kamarádů nebo místních lidí?
Jsou to v podstatě všichni místňáci.
Takže už jsi do toho zapojil celou obec?
Je v tom namočeno zhruba 30 lidí. Ať už se jedná o hasiče, starostku nebo třeba Danu Drábovou, která nám každý rok chodí startovat a náš závod trochu zpopularizuje. Vedle toho celá řada kamarádů. Začali jsme s jedním kamarádem, se kterým jsme běhali. Před dvěma lety přišel s tím, že už z časových důvodů nemá prostor se tomu věnovat, ale zase se do toho ponořili další dva. Pomáhají mi hlavně v zázemí závodu a se značením. Když jsem poprvé značil 77 km sám, tak to bylo dost náročné.
Ježiš, jak jsi ji dlouho značil?
Dva a půl dne. Měl jsem dost (úsměv – pozn. red.).
Nicméně v propozicích uvádíš, že je v podstatě povinnost každého závodníka mít nahranou trasu v hodinkách nebo běžet s mapou.
Všechny trasy jsou označené fáborky. Trasy 10 a 20 km jsou víc pro hobíky, takže tam je to hustší značení. Ta 77 km trasa je značena méně, protože vede i více po turistických značkách. Dnes už každý běhá s chytrými hodinkami nebo aspoň s mobilem, takže není problém s nahráním trasy. Navíc každý dostává papírovou mapu s vyznačenými barevnými úseky a kontrolními body v místech, kde by mohlo dojít ke zkrácení trasy. Bohužel hned při prvním ročníku této trasy chtělo pár lidí si to zkrátit, tak nás tento systém zachránil.
Jak takové kontrolní body vypadají v terénu?
Při prvním ročníku jsme tam měli knihy, každý si musel vytrhnout stránku se svým startovním číslem a v cíli odevzdal 10 stránek. Když jim chyběla nějaká stránka, dostal penalizaci 30 minut. Když chybělo více než dvě, pak byl závodník diskvalifikovaný. Nyní máme čipy, kde si lidé odpípnou kontrolu. Ale dostáváme dotazy, kdy zase budou knihy, že je to docela bavilo.
Pojďme se ještě vrátit na začátek. Proč se závod jmenuje Pyšelský kopeček? Vždyť těch kopečků jsou tam desítky.
Byl to takový spontánní nápad. Máme na Pyšely takový kopeček s kapličkou a hřbitovem, který je de facto dominantou pro okolí. Na něj se musí při závodě 2 km stoupat a pak se 200 metrů dobíhá do cíle. Takže všichni účastníci moc dobře vědí, co je Pyšelský kopeček zač.
Co pro Tebe znamená vítězství v anketě Běžecká perla Středočeského kraje a třetí místo republikově?
Nebudeme si nic nalhávat, potěší to. I z toho důvodu, že jsem o tom v první fázi nevěděl, takže jsem nemohl nějak naše podporovatele více oslovit. O to víc mě to překvapilo. Je to asi i nějaký náznak, že se to ubírá dobrým směrem. Snažím se účastníkům závodu nabídnout pohodlí, které bych já sám očekával na závodech. Snažím se na vše nahlížet očima běžce. Jsou na prvním místě, pak až třeba zájem sponzora. Máme afterparty po závodě, startovné relativně nízké, dobrovolníci pracují zadarmo.
Žiješ tím tedy po celý rok?
Určitě. Stále se něco děje. Navíc zhruba před 4 lety jsme si sedli s kamarádem a řešili, co s dalšími závody okolo Pyšel. Nechtěli jsme jít proti sobě, ale naopak si pomoci, nekonkurovat si s termíny a spolupracovat. Tak jsme vymysleli Pohár Ladova kraje. Letos tedy pořádáme 5. ročník, do kterého je zařazeno 9 závodů. Motivujeme běžce, aby se zúčastnili co nejvíce závodů speciálním hodnocením.
Díky moc za rozhovor!
Pyšelský kopeček
Závod, který probíhá od roku 2016, byl čtenáři Světa běhu oceněn jako Běžecká perla Středočeského kraje a v hlasování v rámci celé ČR pak závod skončil na bronzovém stupínku.
