Kateřina Kašparová je letošní mistryní ČR v ultramaratonu, s partnerem Ondřejem Veličkou se letos účastnili mnoha náročných závodů jako je ultra ve Winschotenu nebo v Číně. Jak Kačka trénuje a co plánuje do další sezóny?
Přechod na ultra byl bleskový – po pražském maratonu jsem se spontánně rozhodla zkusit Borák a vyhrála
Letos jsi zaběhla spoustu náročných závodů od MČR v ultratrailu přes Winschoten a zavítali jste s Ondrou i do Číny. Jak sezónu hodnotíš? Co považuješ za svůj největší úspěch a kde si myslíš, že byly naopak rezervy?
Sezónu hodnotím pozitivněji než pozitivně. 🙂 Opravdu to, co se letos vše povedlo, je neskutečný a já jsem za každý úspěch vděčná a šťastná zároveň. Šla jsem po hlavě do neznáma, opustila jistotu práce, přešla trvale na venkov a začala trénovat pod vedením trenéra a neplánovaně přešla od maratonu k ultra. Byl to rychlý přechod, hned po pražském maratonu volám Pavlovi: „Trenére, v sobotu se běží delší závod, Borák, já ho zkusím, jo?“ Reagoval: „Ale to je 86 km“ a já odpověděla jen: „Já vím, to zvládnu.“ A zvládla. Vyhrála jsem MČR v ultratrailu, a tak začalo mé ultra. V Čechách jsem letos vyhrála všechny ultra závody, do kterých jsem šla. Žiju svůj sen, ale tohle by mě ani ve snu nenapadlo. 🙂
Prohlédněte si i další fotografie k článku…
Začnu s rezervami – nikdy jsem neuměla jít na krev, v ultra to není nutné, v cíli stovky jsem byla poměrně hodně v pohodě, takže rezervy asi byly.
A největší úspěch? To je subjektivní a spojuje se tam nejen výsledek, ať čas nebo naběhané kilometry, ale také pocity, ať už radostné anebo bolestné. 🙂 Úspěch je určitě nový český rekord na 12 hodin, kde jsem zaběhla 127,6 km téměř bez přípravy na ultra. A pak zajisté mezinárodní úspěch Winschoten, 100 km, 8:09:45 a splněný limit na Spartathlon. Vrchol sezóny byla Čína, pozvání od IAU byla odměna za vyběhané výkony a konečný výsledek v silné konkurenci a těžkých podmínkách. 2. místo na 24 hod s 201,8 km byl krásný závěr sezóny. I když začátek ultra sezóny, MČR ultratratil Borák, od kterého jsme s Ondrou (ultramaratonec Ondřej Velička, pozn. redakce) spolu, to je asi ten největší běžecko-neběžecký životní úspěch. 🙂
Letos ses stala mistryní ČR v ultratrailu na 24 hodin, následně jsi ČR reprezentovala v Holandsku nebo Číně. Určitě jsi byla pod velkým tlakem, jak se s nervozitou a vysokým očekáváním vyrovnáváš?
Já obecně neočekávám, neplánuji, dopředu nechci znát trať, řeším si holčičí věci: barevnost oblečení, náušnice a snažím se připravovat hlavu, čistím ji a zklidňuji mysl… Mnohé závody jsem do poslední chvíle před veřejností tajila – jsem pověrčivá. 🙂 Ale s Čínou už to moc dobře nešlo tajit. 🙂 Nervozita byla, kor když jedeš na pozvání, ale jakmile se nohy rozběhnou, soustředím se jen na sebe a svůj běh. V ultra je největším soupeřem člověk sám sobě, bojuješ s hlavou, s tím, jaké signály vysílá a musíš to ustát. Negativní signály se musí poslat k šípku a běhat. 🙂
Za tenhle rok jsem naběhala 4 347 kilometrů
Jak dlouho ti po MČR trvala regenerace? Věnuješ se i jiným sportům nebo odpočíváš úplně?
Po 100 km a po 12 hod je člověk fit velmi brzy. Druhý den klusáš bez větších problémů. Tam není taková zátěž pro organismus a nohy to dávají. Po 24 hod je to náročnější, ale po Číně jsme druhý den s Ondrou klusli, teda byl to pokus o klus. 🙂 Další den jsme začali cestovat. Každý den jsme ušli 20 km. Chůze je pro mě těžší jak běh. 🙂
Věnuji. Minimálně 1x týdně kruháč, který u nás vedu, pak posiluji doma na TRX, plavu a snažím se každé ráno protahovat a cvičit jógu a občas si zopakuji abecedu. 🙂
Kolik závodů jsi za sezonu celkem absolvovala? Je nějaký, který ti skutečně utkvěl v paměti a doporučila bys ho i ostatním běžcům?
Za letošek asi 13. Z těch delších, nad 50 km, jich bylo 7 – jednou 100 km, jednou 12 hod a dvakrát 24 hod. Ano, utkví ten, kde jsou zážitky a silné pocity jako bolest a radost. 24 hod je mega zážitek, ale z kratších závodů byl moc pěkný Brněnský masakr.
Kolik tréninkových jednotek jsi v roce 2017 odtrénovala? Jak to hodnotíš?
Letos jsem začala trénovat více koncem ledna odkdy mám trenéra. K 10. 12. 2017 jsem běhala 375 krát, naběhala 4347 km, během strávila 393,5 hodiny a spálila 192,9 tisíc kCal. 🙂 V roce 2016 jsem pro srovnání naběhala 1891 km a vyběhla 260 krát.
Nově spolupracuji se zahraničním trenérem, určitě to bude posun kupředu…
Spolupracuješ s trenérem při přípravě tréninku?
Rozhodně. Já říkám, že běhat umím, nohy vědí, co mají dělat, ale na to, abych byla opravdu dobrá, potřebuji rady zkušenějších, a tím trenér určitě je. Nově spolupracuji se zahraničním trenérem a věřím, že to bude znamenat další posun kupředu.
Jak jsi na tom přes zimu? Uzpůsobuješ trénink, přesedláš na jiné sporty nebo trénink na nějaký čas vysadíš?
Přípravu na novou sezónu jsem začala 28. 11. Předtím jsem měla tři týdny volna – jeden týden jsme strávili s Ondrou v Číně cestováním a chozením, další dva týdny jsem chodila do fitka, plavat, visela jsem na TRX, občas klusla bez hodinek a užívala si u nás lesů a kopečků. 🙂
Co plánuješ na příští sezonu? Jaké budou vrcholy a na co se můžeme těšit?
Mistrovství Evropy na 24 hod v Rumunsku, Mistrovství světa na 100 km v Chorvatsku a Spartathlon. A ostatní plány? Určitě se plánuji objevit i na startu některých českých závodů. 🙂
Děkujeme za rozhovor, budeme držet palce i do další sezóny! 🙂
/fotografie: archiv Kateřiny Kašparové/
