Kamila není na české běžecké scéně žádným nováčkem. Letos vybojovala týmový bronz na MS v běhu do vrchu nebo vítězné mistrovství štafet v běhu do vrchu s Pavlou Schornou a stala se vítězkou Českého trailového poháru. Vyzpovídali jsme jí o jejím tréninku, o tom, jakou běžeckou disciplínu má nejraději i o tréninku dětí.
V loňském roce jsem bojovala s nedostatkem železa, snaha být hlavně zdravá přinesla ovoce
Máš za sebou rok, kdy jsi zvítězila v Českém trailovém poháru. Přihlašovala ses na závody cíleně nebo je to vítězství spíše náhoda?
Skutečně je to náhoda. O trailovém poháru jsem se totiž dozvěděla až ke konci sezóny. Na závody v poháru jsem jezdila, protože se mi líbily a byly pro mne dobře dostupné.
Loňská sezóna 2017 se ti celkově vydařila, jak jí hodnotíš? Splnily se ti tvé cíle a očekávání?
Ano, s loňskou sezónou jsem spokojená. Poté, co jsem v roce 2016 bojovala s nedostatkem železa a s nemocemi, chtěla jsem hlavně zůstat celou sezónu zdravá. A to přineslo ovoce; v červnu jsem si zaběhla osobák na 3000 m na dráze, kvalifikovala jsem se na MS v běhu do vrchu a s holkami jsme vybojovaly týmovou bronzovou medaili. Podzim patřil trailům a krosům. Společně s Pavlou Schornou jsme vyhrály italské mistrovství štafet v běhu do vrchu a obhájila jsem i vítězství na Velká Kunratické. Takže podařená sezóna s parádním koncem.
Prohlédněte si i další fotografie k článku…
Orienťák je moje číslo 1, není to jen běh, je hlavně o hlavě a o různorodosti
Přešla jsi od orientačního běhu k trailům a běháš i do vrchu. Proč právě přírodní terén oproti asfaltu?
Mám ráda přírodu a hory, proto běhám orientační běh a traily. Při tréninku se nevyhýbám asfaltu a dráze, naopak, ale závody si raději vychutnávám v přírodě.
V čem máš naopak raději orientační běh oproti trailům?
Orientačnímu běhu se věnuji už od dětských let. Není jen běh, člověk musí přemýšlet, rychle se rozhodovat, a to mě na něm baví. Každý závod se běží v jiném terénu i ta různorodost mne přitahuje. Navíc mezi orienťáky mám spoustu přátel; byl, je a bude pro mě vždy srdeční záležitost a sport číslo jedna.
Hodně poslouchám své tělo, přemáháním se ničeho nedosáhne
Jsi velmi všestrannou běžkyní, což je nepochybně v mnohém výhoda. V čem je podle tebe hlavní výhoda všestrannosti oproti specializaci na jednu disciplínu?
Určitě je pak mnohem snazší najít motivaci a mít pestřejší sezóny. Navíc mé disciplíny se k sobě dobře hodí a není až takový problém – alespoň na mé úrovni – přecházet mezi dráhou, krosy, běhy v horách a orienťáky. Na druhé straně, pokud chce někdo podávat skutečně špičkové výkony, musí se specializovat a musí tomu obětovat všechno. Vždycky jsem cítila, že tahle cesta ale není pro mne.
V jednom z rozhovorů jsi uvedla, že dříve jsi běhala prakticky každý den a trénink sis sestavovala sama, a to i podle pocitu. V současné době běháš se skupinou Kerteam 2x týdně a pak o víkendech. Cítíš nějaký rozdíl? Myslíš, že je lepší běhat každý den nebo ti naopak prospělo více odpočinku?
Ano, běhám v zásadě dva kvalitní tréninky týdně a pak o víkendu. Běhání ve skupině mi hodně pomáhá, jde o tréninky, které bych bez sparingpartnera neodběhala. Snažím se v týdnu držet hesla, že méně je lépe. Také hodně poslouchám své tělo. Když se cítím, že to není ono, tak trénink vynechám, nelámu to za každou cenu, odpočinu si, zacvičím si a jdu třeba druhý nebo třetí den. Už jsem se naučila, že přemáháním únavy nic nezískám, ba naopak. Tenhle koncept mi vyhovuje, v mém věku a s mými povinnostmi je to pro mne maximum toho, co zvládnu.
Děti mají hlavně všestranně sportovat a pohyb si užít, úspěch je až na druhé koleji
Máš za sebou spoustu skvělých výsledků a také máš doma tři děti. Je pro tebe náročné najít si čas na trénink?
Naučila jsem se perfektně si zorganizovat čas a každou minutu využít, asi jako každá máma. A velký díky patří mému manželovi, který mě v běhání podporuje.
Věnujete se běhu jako celá rodina? Jaký je tvůj názor na dnešní trend dávat děti od malička na sportovní kroužky a tlačit na výkony pod domněnkou, že to v dnešní době často bývá jediná cesta k úspěchu?
Ano, sportujeme celá rodina. Jezdíme společně na víkendové závody, když děti chtějí, běží závod, když ne, nemusí. Hlavně naše nejstarší dcera běhá pravidelně sama orientační běh a je z něho nadšená.
Zastáváme doma názor, že děti do svých 13-14 let mají všestranně sportovat, rozvíjet se, vyzkoušet si všechno, a hlavně poznat kamarády, mít partu a někam patřit. A úspěch je někde až na druhé koleji. Děti si samy přijdou na to, co je baví a čemu se budou věnovat. I moje rodiče mne do žádného sportu nikdy nenutili, dělala jsem všechno možné – atletiku, orientační běh, triatlon, v létě túry na horách, lezení ve skalách, v zimě běžky, bruslení. A díky tomu můžu říct, že mně běhání a vůbec sport pořád baví.
Děkujeme za rozhovor, ať se i další sezóna vydaří!
/fotografie: Trofeo Vanoni – pořadatel, Aleš Stránský, Buboš O-News a archiv Kamily Gregorové/
