Jana Knapová je česká reprezentanta v orientačním běhu, která byla nejlepší Češkou na nedávném Mistrovství Evropy. Jak hodnotí své výsledky, jaké jsou její cíle a co by doporučila ostatním orienťákům?
Ve výsledku je potřeba pracovat víc na psychice
V první půlce května jsi spolu s reprezentačním družstvem absolvovala Mistrovství Evropy ve Švýcarsku. S jakými ambicemi jsi do Ticina odjížděla?
Cítila jsem se dobře, trénink šel víceméně podle představ, takže do Švýcarska jsem odjížděla s tím, že pokud se vše povede, tak tam může spadnout do TOP10 v individuálním závodě a ve štafetě by to mohlo cinknout.
Nakonec jsi absolvovala kompletní program šampionátu, tedy 7 závodů v osmi dnech. Jak pro tebe bylo takové vytížení náročné.
No popravdě to bylo celé pro mě náročné víc psychicky než fyzicky. Možná i to je nějaká indicie. Trénuju, abych na to měla fyzicky a ve výsledku je potřeba pracovat víc na psychice.
Kterého výsledku z ME si ceníš nejvíce a z jakého závodu si naopak vezmeš ponaučení?
Nejvíc si cením 16. místa na longu. Samozřejmě 4. místo sprintové štafety je skvělé! Ale už se na té pozici pohybujeme delší dobu, tak už spíš máme ambice konečně se prodrat do TOP3. Long mohl být ještě lepší, nebyl bez chyb a nezvolila jsem všechny postupy nejlépe, ale jsem ráda, že jsem to celkově ustála a ten závod se mi opravdu líbil.
Ponaučení je dost. Beru ten šampionát jako celek, co se povedlo a nepovedlo. A beru si z toho tedy ponaučení jako z celku. Ale určitě je to ta zmíněná práce s psychikou, zvládání tlaku tím, že bude téměř neustále přítomný, nehledě na úroveň závodu. Uvidíme, snad se mi podaří poučit a přetavit chyby ve zkušenosti.
Prohlédněte si i další fotografie k článku…
Na MČR v Táboře mi scházela lepší plynulost
Ihned po příjezdu Tě čekalo MČR ve sprintu a získala jsi stříbrnou medaili. Jak probíhal závod z tvého pohledu?
Byl to moc hezký závod v historickém centru Tábora – pěkná a orientačně zajímavá trať. Vím, že by takto závodník před závodem uvažovat neměl, ale věděla jsem, že charakterem města a rukopisem, kterým je známý staviteli trati (reprezentační trenér Radek Novotný) by ten závod měl perfektně sednout Vendě Horčičkové, která následně opravdu s přehledem získala titul. Mně se běželo dobře, nezvolila jsem ve všech případech optimální volbu, ale hlavně mi hodně chyběla plynulost. Možná to může v běžeckém závodě znít paradoxně, ale nezvládala jsem běžet dostatečně „pomalu“ a tím právě zajistit tu plynulost, která byla u tohoto závodu, kdy byla trať hodně klikatá a muselo se dost mapovat, zásadní a ve výsledku pak i nejrychlejší.
Tvým osobním trenérem je bývalý reprezentant Michal Smola. Jak funguje vaše spolupráce?
Skvěle! Jsem moc ráda, že před pár lety kývl na to, že mě bude trénovat. Rozumí tomu, má obrovské zkušenosti ze své kariéry a ze svého tréninku. I přesto se pořád vzdělává a baví ho to. Možná to navenek není vidět a není to běžné, ale je to obrovský kus práce, co odvádí. Jen pro příklad, postaví mi na mapě sprintový trénink, pak mi tam roznese fáborky před tím, než jde do práce, abych měla aspoň trochu nasimulované podmínky závodu. Podílí se na tom procesu od začátku do konce. Diskutujeme nad konceptem tréninku před sezónou, probereme cíle, sestavuje mi plán, připravuje mapové tréninky, jezdíme na ně velmi často spolu, rozebíráme mapu a pak mi je ještě na dálku radí před důležitými závody a je oporou. Navíc je samozřejmě důležité, že máme na trénování podobný náhled, bez toho by to nefungovalo. Chci mu tady veřejně moc poděkovat, za to, co pro mě a můj orienťák dělá!
Trénuješ spíše ve skupině, nebo dáváš přednost individuálním tréninkům?
To, že teď žiji a trénuji ve Zlíně, mě trochu nutí k tomu běhat sama. Mapové tréninky absolvujeme dost s trenérem společně. Ale většina tréninků je individuálních. Což je škoda, protože ve skupině je to vždycky psychicky jednodušší a často můžete dosahovat lepších časů nebo se víc zmáčknout. Tak kdyby měl někdo ve Zlíně podobný problém…
Důležitý je objem i absolvování závodů v mezinárodním prostředí
Co je podle tebe důležité pro rozvoj v orienťáku, ale zároveň je to často opomíjeno?
Těžká otázka. Záleží, o jakém věku se bavíme. Ale vyzdvihla bych asi dvě věci řekněme pro mladší juniory/ky. A to absolvování tréninků, ale hlavně závodů v mezinárodním prostředí a zahraničních terénech, nejlépe tam, kde se sejde co největší konkurence. Ale mám pocit, že zrovna toto se hodně lepší. Třeba letošní účast mlaďáků z mého klubu OK Lokomotiva Pardubice na švédské 10Mile, kde dokonce doběhli na skvělém třetím místě, ukazuje, že to jde dobrou cestou. A druhou věc, co bych vypíchla, je naběhání dostatečného objemu při přípravě před vstupem do dospělých, aby bylo poté na čem stavět.
Jaký je tvůj oblíbený trénink, který bys doporučila ostatním?
Dobrý trénink pro orienťáka, co teď praktikuju, jsou výběhy kopce a mapové seběhy. Vyběhnete kopec terénem (např. 5 – 10 min) a dolů seběhnete orienťák s mapou (např. 3 – 5 kontrol). Pro neorienťáky mám jeden tip na vyzkoušení si toho, jaké to je s mapou. Zkuste jít klasický trénink intervaly do kopce s přechodem na rovinu (např. 1 minuta do kopce a 1 minuta po rovině) pořád v tempu, a jakmile se přehoupnete na rovinu, držte jednu ruku dlaní nahoru a soustřeďte se na svoje prsty nebo čáry na dlani. A uvidíte, jak se cítí orienťák, a že to je dřina.
Sezóna 2018 se teprve rozbíhá, k jakým závodům se nyní upíná tvá příprava?
Vrcholem sezóny je teď Mistrovství světa, které se koná začátkem srpna v Lotyšsku. Dál domácí závody Světového poháru. Ale určitě se soustředím i na domácí závody v čele s republikovými mistrovstvími.
Na začátku října se v Česku poběží závody Světového poháru, jaká je tvá motivace uspět na domácí půdě?
Velká. To snad ani nejde jinak. Finále světového poháru se většinou konalo ve Švýcarsku a pro letošek se přesune do Česka a do Prahy, což je skvělé, a já se moc těším na tu atmosféru. Doufám, že i fanoušci si závody pořádně užijí.
Díky za rozhovor a hodně úspěchů nejen v orienťáku.
/fotografie: archiv Jany Knapové, Matěj Zemánek / Regenerační a rekondiční studio Zlín, Petr Nykodým a Rémy Steinegger/
