Jan Weber, aktivní sportovec, podnikatel a organizátor, který za hranicemi Moravskoslezského kraje možná není nejznámější, stojí však za úspěchem velkých jmen skyrunningu a byl u zrodu velkých akcí. Kolik času této činnosti obětuje a jak se k běhání v horách dostal?
Honzo, tvé jméno a prodejna je minimálně na severu Moravy spjatá se začátkem velkého nárůstu popularity horského běhu a jsi znám svým velkým zápalem pro skyrunning, ultratrail i adventure race. Jak to vlastně začalo a z technického inženýra se stal po padesátce majitel trailové speciálky Salomon-run?
Nejdříve se z technického inženýra revolucí v r. 1989-90 stal služebník státu. Poté, co v druhé polovině 90. let byly myšlenky listopadu zlikvidovány, jsem hledal něco, kde se budu moci zase nezávisle nadechnout. Na čistém vzduchu a mezi slušnými lidmi.
Prohlédněte si další fotografie k článku…
Možná už mnoho lidí zapomnělo, ale stál jsi u zrodu prvního ročníku Beskydské sedmičky. Jak na tu dobu vzpomínáš a byl to pozitivní zlom i v podnikání?
Hlavně vzpomínám na setkání s Liborem Uhrem. Také on měl vliv na to, že jsem to se značkou SALOMON zkusil. On a kluci z ČAES – Tomáš Petreček, Marek Navrátil měli Salomon produkty mezi vyvolenými a já jim je začal dodávat. Pak přišel nápad s B7, a tak jsme to společně zkusili. Zájem naprosto předčil všechny představy. Troufám si tvrdit, že mnohým jsme převrátili život – z gauče na hory. Pozitivní to bylo a je – nejen pro mé podnikání.
Slezský maraton jako final test před Beskydskou sedmičkou
V dalších letech se B7 spojila s jiným partnerem a ty jsi energii vrhl směrem k Slezskému maratonu. Ten je od počátku hodnocen velmi pozitivně pro svou pohodovou atmosféru a přitom se zde každoročně sejde mnoho velmi kvalitních běžců. Je pořádání vlastního závodu spíše radostí nebo starostí?
Ano, horské běhání má být o pohodě. Jsem rád, pokud ji na Slezském maratonu lidé cítí a sami také tvoří. K pořádání SM mne vyzvalo nemálo účastníků prvních dvou B7. Já se nejdříve bránil, ale pak jsem si řekl, že cca 3 týdny před B7 by nebyl špatný FINAL TEST . Vedro, 42 km, cca +2000 m, vlastní výbava sebou, úžasné údolí Lomné a kopce nad ním na Těšínsku. Hodně těžké, běhavé, rychlé a pohoda. Organizování je určitě zábava, jinak bych to nedělal.
Letos se uskuteční už 5. ročník. Na jaké novinky se můžeme těšit? Kdo z rychlých běžců už přislíbil účast?
Mnozí ví, že jsem díky CHKO Beskydy musel před 2 lety trať zásadně změnit. Dva roky jsme pak měli cca 40 km. Byly hlasy, co je to za maratón – 40 km? Nyní přibylo 2,5 km na jistých 42,5 km a převýšení je 2 150 m. V srpnu to dá zabrat i těm nejlepším.
Další změny budou v BC závodu. Na účast se těší hlavně Honza Zemaník…
Mezi partnery figuruje i obecně prospěšná společnost MOST. Je podpora Tibetu také tvým osobním názorem? Jak se partnerství projeví na závodě?
Ano, mimo komerční partnery jsem získal partnera, kterého si vážím pro jeho činnost – pomoc lidem trpícím tím, čím jsme trpěli my 42 let. Neberu to tak, že já podporuji Tibet, my se s MOSTem podporujeme vzájemně. Vážím si toho, že mne/ nás podporují právě oni. Doufám také, že účastníci najdou cestu do jejich stánku s produkty vyrobenými mimo Čínu – Made in Tibet.
Salomon-run jako podpora místním běžcům
Už řadu let podporuješ sportovce i vyhledáváš Salomonu talenty a jména jako Jan Zemaník, Tomáš Lichý, Vít Otevřel nebo Tomáš Petreček u nás patří ve svých disciplínách k elitě. Asi ti jejich výsledky dělají radost. Jak sis užil poslední závod, Perun SkyMarathon, kde se hned tři jmenovaní vešli do TOP6.
Jsem rád, že se jim daří. Příběhy těchto lidí jsou různé. Měl jsem štěstí, že jsme se potkali. Pokud jsem jim pomohl, pak lze říci, že oni mi také. Je to vzájemné a bavíme se . Tři „běžci“ mají 21 – 26 let, a tak si té zábavy i s Tomášem ještě doufám užijeme!
Sám jsi ve svém věku hodně aktivní. Ať už v zimě spěcháš víkend co víkend fandit na Lysa Cup na vrchol nejvyšší hory Beskyd nebo běžkuješ s vnukem v Dolomitech. Máš ještě nějaké vlastní sportovní sny nebo místa/treky, který bys chtěl aktivně navštívit?
V jakém věku? Co to je hodně aktivní? Podívej se třeba na prof. Pirka… Je to tak, že bez pohybu není život, a to platí bez věkového omezení, pokud je člověk zdravý. Ano, z vnoučat mám radost a ten sen, který si míním splnit, není zrovna o horách. Chci vidět Golden Gate a San Francisco, město hippies, ke kterému jsem před 45 lety vzhlížel.
Vysiluji se „bez výsledků“, ale rád
Daří se ti vedle podnikání, organizování závodu a rodiny najít volný čas na vlastní běhání?
Bez běhání by to nešlo! Jak říkala paní Zátopková, která to měla asi od manžela – „běhání je životní styl“. Pokud možno každý den, kdekoliv – nyní jen cca 250 – 300 km/měsíc.
Kam případně nejraději vyrážíš a neuvažuješ i o nějaké účasti v některém závodě?
Během pracovního týdne jsem rád, když se dostanu do Beskyd, kde jinde. Lysou nám zničily chodníky, a tak vyběhnu, kde nás CHKO Beskydy a LČR se závody nepustí, kde je to nejpěknější – Ropice, Gutské peklo, Kyčmol, Polomy – okolo Lomné. Jinde v ČR – Krkonoše, také blízko – Tatry. Dále pak miluji Dolomity – nepřekonatelná architektura a atmosféra. Co se týká mého závodění, tady mám po těžkém úraze před 5 ledy problémy s tělem. Nazval bych to „Rosického syndrom“ – tělo po větší zátěži začne haprovat. O seriózní, delší přípravě se mi jen zdá. A tak se vysiluji „bez výsledků“, ale rád…
