Běhat na dráze a jen koukat na Jeseníky se nedá moc dlouho
Od dráhy ke krosům či trailům, to je asi takový klasický vývoj, viď? Proč tě naplňují víc? Jaké byly tvé první zkušenosti s traily?
Popravdě moc nevím. Nevím, jak to měli ostatní. Od mala se rád pohybuji v přírodě. Často jsme jezdili na výlety do Jeseníku, což je moje srdcová záležitost. Tam si třeba pamatuji, jak jsem poprvé jako malý sbíhal ze Ztracených kamenů a rozbil si koleno, táta mě pak se smíchem sbíral. Když už jsem měl to krvavé koleno, tak jsem doufal, že mě táta posadí za krk a já se ponesu. To mi ale nevyšlo. 😀 Uničov je kousek od Jeseníku, takže trénovat na dráze a u toho sledovat nedaleké Jeseníky nešlo dlouho.
V té době jsem vůbec nevěděl o nějakém ultra. Začal jsem s krosy, později přišel první horský půlmaraton. To pro mě bylo moc dlouhé, ale ten pocit běhu v přírodě a v horách je k nezaplacení. Byl to pro mě nový svět, kde jsem věděl, že chci zůstat. Náhodou jsem v Jeseníkách našel reklamu na Horskou výzvu a chtěl jsem to jít za každou cenu. Problém byl, že jsem nevěděl, do čeho jdu a nemohl jsem sehnat parťáka. Když jsem našel parťáka, tak byl problém, že jsem neměl ani občanku a že mě tedy nepustí na start. Ale povedlo se. Vůbec jsem nevěděl, co mám čekat. Nebyla žádná speciální příprava a vybavení už vůbec ne. Měl jsem jen věci, v kterých jsem běhal dráhu a batoh do školy. Start a atmosféra byla skvělá, ale bylo to v dubnu a na hřebenech bylo kolem -10 stupňů a dost sněhu. Dostali jsme se na Červenohorské sedlo a tam jsme odstoupili. To jsem v životě nezažil. Neměl jsem rukavice ani bundu. Byl jsem tak zmrzlý, že jsem si nedokázal rozvázat boty. Vůbec jsem nevěděl, co se to se mnou děje. A to jsem ještě netušil, co přijde potom, až se přestanu hýbat. Další den jsem moc nechodil a hekal u každého kroku. Ale to byl přesně ten impuls, kdy jsem věděl, že jiná cesta není a budu na tom pracovat. Zkušeností není nikdy dost, na každém závodu nebo výběhu sbírám nové a další zkušenosti a furt se něco učím.
Od odchodu z oddílu nemáš trenéra, jsi tedy běžcem samorostem. Kde sbíráš zkušenosti a různé rady? Jak sháníš sponzory?
Každým výběhem, pohybem nebo bytím v horách či v přírodě získávám nové zkušenosti. V dnešní době je hodně možností na internetu, spousta skvělých běžců dává různé rady a tréninkové tipy. Sem tam se mi podaří potrénovat s opravdu kvalitním běžcem jako je třeba Tomáš Petreček. Nejvíc mě ale vystihuje ten „samorost“. Zkouším různé metody a sám pak cítím, jestli mi to vyhovuje nebo sedí. Když ne, snažím se hledat další způsob. Snažím se u toho nezapomínat na zábavu a dělat to s chutí a s potěšením. Co se týče sponzorů, tak nevím, jestli je nějaký recept jak je sehnat. Já se do toho opravdu ponořil a zkoušel jsem vše. Dělal jsem prezentace a podobné věci. Věděl jsem, že musím přijít já a podařilo se mi to. Dostal jsem se k Salomonu a Suunto, což pro mě byl, je a bude opravdu sen. Také je to pro mě neskutečná motivace, která neutichá. Podporuje mě i brněnský Alpsport, kde jsme taková skvělá sportovní rodinka.
Po maturitě jsem pracoval v elektrárně a teď se chcisutředit jen na výkon
Jak kombinuješ pracovní a sportovní život? Čím se vlastně živíš?
Letos jsem odmaturoval na Gymnáziu v Uničově, ale poslední rok jsem pracoval skoro tři měsíce v Anglii. Dostal jsem se do firmy, kde jsem pracoval na uhelných, plynových a jaderných elektrárnách. To jsou zkušenosti k nezaplacení. Jednak jsem potkal skvělé lidi a taky jsem poznal to, co jsem vždy bral tak trochu jako nereálné, být uvnitř jaderné elektrárny. Testů, kterými jsem musel projít, bylo opravdu hodně a opakovat už bych je nechtěl. Ale to se se sportem moc kombinovat nedalo, nebyl pak čas na trénink. Stálo mě to zranění, protože jsem nebyl dostatečně připraven na závod. Každopádně teď se na žádnou školu nehlásím. Řekl jsem si, že chci zkusit, co ve mně je. Strašně rád bych, aby mě živilo to, co dělám rád. Řekl jsem si, že zkusím udělat úplně vše, co bude v mých silách, abych se posunul.
Snažím se najít rytmus hory, do kterého bych zapadnul
Pojďme k tvému současnému projektu, zdolání Mont Blancu nalehko v rekordním čase. Kde se u Tebe tato myšlenka zrodila?
Nejde mi tolik o výsledný čas a překonání rekordu. Vím, jak je dobrý stávající rekord a teď na jeho překonání nemám. Ale chci být blízko a mít čas, na který můžu být hrdý. Když jdu na lehko nebo jen sám, tak mám pocit, že jsem víc spjat s prostředím, že nepůsobím jako rušivý element. Snažím se najít „rytmus“ hory, do kterého bych zapadnul. Na Mont Blanc jsem se chtěl podívat už dlouho, a tak jsem si říkal, že bych si tam rád vyběhnul a zkusil, co to obnáší. Pak bych čas postupně stlačoval dolů a dolů. Libí se mi laborovat doma co vzít a naopak co považuji za „zbytečnost“. Zase když nevezmu, co potřebuji, tak se to někdy krutě vrátí. Ale o to líp si to pamatuji pro příště.
V současné době jsi v plném tréninku. Jak takový trénink probíhá?
Mám to dost rozdílné. Ale většinou se snažím trénovat ráno a později odpoledne. Ráno běhám tak 3-4 hodiny a odpoledne ještě aspoň dvě hodiny. Záleží na plánech, co chci běžet. Jsou dny, kdy je jenom jeden trénink, ale zase dlouhý. Když cítím, že tělo je už unavené, jdu se vyplavat na bazén, sednu na kolo, nebo si jdu zalozit. Snažím se zapojit i jógu a protahovací cviky, které jsou velmi důležité.
Trénuji na čas skoro každý den
Jaké jsou tvé tréninkové plány, kolik týdně naběháš?
Popravdě si plán dělat dopředu neumím. Vím, že to je chyba, ale snažím se to dělat co nejvíc zodpovědně . Vím, že zrovna na tohle by se trenér hodil. Ale tak snad to zvládnu. Kilometry nepočítám téměř vůbec, spíše trénuji na čas. Je velký rozdíl pokud běžíš 50km po rovině nebo v horách a časově zcela nesrovnatelné. Snažím se každý den trénovat. Někdy se jen protahuji a regeneruji. Týdně mám kolem 30 hodin tréninku.
Bez trenéra, na vlastní pěst. Máš nějaké speciální tréninkové metody, o které by ses chtěl podělit?
Někdy rád běhám s těžším batohem, je to příjemný pocit, když mám pak naostro ehčí. Mám rád seběhy, dá se tam hodně nahnat, ale taky ztratit. Snažím se vždy dívat aspoň dva tři kroky před sebe. Pomůže mi to zrychlit. V kopcích se snažím dělat menší a rychlejší kroky, ale to jsou asi všeobecně známé věci. Hlavně každý je trochu jiný a každému sedí něco jiného. Proto je nejcennější, když si najdete metodu, která vám sedne.
Motivací jsem si sám za pár let
Co tě žene kupředu?
Já sám za pár let. Moc rád bych to dokázal, tak se pro to snažím dělat maximum. Budoucnost je velká motivace. Snažím se hledat furt nějaké výzvy, být na něco zaměřený. Nemusí to být velké cíle, ale pěkně postupně a jistě ukrajovat. Strašně moc dělá okolí kolem vás. Mám kolem sebe lidi, kteří mě dávají opravdu hodně motivace a taky důvěru! Důvěra je to nejvíc, co můžu dostat a snažím se nezklamat.
Jak tu jsi dlouho?
Odjel jsem týden po maturitě, od konce května bydlím v Chamonix.
Jak se zde žije? Kde spíš, jíš, jakou máš materiální podporu?
Je to dost rozdílné. Lidé jsou dost odlišní oproti Česku, ale každé má svoje. Každopádně bych si dovedl zvyknout. Jenom ten jazyk je dost těžký. Mám tu takový malý byteček. Je tu postel a to je vlastně všechno 😀 ale stačí mi to. Vařím si sám, snažím se žít zdravě. Řešil jsem něco s výživovým poradcem, a to mi hodně pomohlo. Jsem ambasadorem Salomonu, takže tady té podpory si nesmírně vážím a zároveň vím, že se na ty věci můžu spolehnout za každé situace. Co se týče technických věcí jako lyže, lezecké věci apod. Alpsport je senzační. Těším se na každou komunikaci.
Mixované ovoce v tubách od pasty je moje specialita
Co používáš za vybavení? Máš nějakou speciální výbavu?
Nevím, jestli je speciální, ale je pravda, že je vše specializované přesně na dané odvětví. Ať už to jsou boty, batohy, lyže nebo oblečení. Salomon mi sedí výborně a nemusím řešit nic jiného. Mám rád vlastní vychytávky. Při dlouhých závodech, kde nejsou občerstvovací stanice, jsem si dělal takovou tekutou stravu. Základem je mixované ovoce. Aby to bylo skladné, tak jsem to dával do prázdných tub od pasty. Dobře se to skladuje a když je to prázdné, nezabere to žádné místo.
Až se ti podaří zdolat Mont Blanc v rekordním čase, kam se chystáš potom? Máš podobné cíle i jinde po světě?
Zatím nevím, jestli se to podaří. Cílů a projektů je opravdu hodně, jenom o tom nerad mluvím, dokud to není jisté. Mont Blanc jenom tak dobře zní, protože je známý, ale pokud budou finance, tak bych rád přeběhl zimní Island a největší náhorní plošinu Evropy v Norsku. To jsou takové nejbližší cíle. Ale musí být finance.
Dáš si nějakou pauzu, nebo začneš s přípravami na další projekt hned?
Pauzu bych nerad. Určitě bude nějaká regenerační, ale nerad bych to, co tady naberu, zase ztratil. Takže bych rád pozvolna přešel na další. Ale to záleží i na financích.
Co tě ještě baví za jiné sporty?
Určitě cyklistika, divoká voda, lezení a lyžování.
Běhám i v zimě, je to náročnější, ale baví mě to!
Jak odpočíváš a regeneruješ?
Snažím se dělat protahovací cviky, plavání, masáže, slack line. Udělat si tu chvíli příjemnou a zároveň prospěšnou pro tělo.
Jak se připravuješ v zimě?
V zimě když je sníh, tak se stejně snažím běhat, připadne mě to dobré. Sice je to těžší, ale mám to rád. Samozřejmě skialpy , je to opravdová volnost v zimním terénu. Mám to strašně rád.
Máš v plánu absolvovat i nějaké velké závody nebo série nebo od toho už jsi úplně upustil?
Určitě chci na závody. Jenom chci počkat na velké závody, až si budu jistější, že budu schopný zaběhnou dobrý výkon. Chci se chvíli soustředit spíš na hory, ale závody snad nikdy neopustím.
Máš nějaké vzory, kterým by ses chtěl přiblížit nebo dokonce překonat? Nebo se chceš stát sám vzorem pro další generace?
Vzory určitě jsou, ať už to jsou Češi nebo zahraniční. Myslím, že je dobré se někým motivovat. Pomáhá mi to. Rád bych se dostal vysoko, to ano, ale nerad bych byl jako stín nebo odraz někoho dalšího. Rád bych byl vedle nich, ale ne za nima. Rád bych byl sám sebou. Jestli ve mně někdo najde vzor, budu rád. Rád poradím nebo pomůžu. Myslím, že to nemůžu dělat kvůli motivaci pro ostatní, myslím, že bych ztratil sám sebe.
Co pro tebe znamená běh?
Přirozenost, volnost. Nikdy jsem nebyl v Beskydech. Jednou jsem běžel závod a najednou jsem proběhl celé Beskydy. Běhám téměř každý den ale pokaždé je to jiné. Někdy to bolí nebo nebaví, ale vždy je to něco, o co se nechci nechat připravit. Dobře se u běhu čistí hlava, přemýšlí.
Jakube díky z rozhovor a přejeme hodně úspěchů v tvých projektech!
