Adéla je členkou Kilpi Racing Teamu a všestranná sportovkyně. Můžeš ji potkat při jízdě na koni, při běhu po horském hřebenu nebo houpajíce se na kruzích nad obrovskou kaluží bahna při překážkových závodech. V rozhovoru jsme si povídali o tom, jak se na tolik druhů disciplín připravuje, kterou má nejraději, anebo, co dělá, když zrovna neběhá.
Naši nás vždycky vedli k všestrannosti, nejenom té sportovní
Adél, v úvodu jsem použil výraz „sportovkyně“, což může být trochu zavádějící. Jak vlastně vidíš sebe samu?
Sebe vidím jako usměvavou obyčejnou holku, která se ráda hýbe.
Pocházíš ze sportovní rodiny? Myslím tím, měla jsi při začátcích zázemí a podporu, nebo sis tenhle „koníček“ musela doma prosadit? Jaké tvoje sportovní začátky vlastně byly?
Táta v mládí sportoval, občas nějaký ten závod (kanoistika, lyžování, běžky). Rodiče nás, mě a sestru, vedli všestranně. Od útlého dětství jsme měly vždy po školce/škole plno různých kroužků. Od pohybových – balet, gymnastika, tanečky přes hudební – klavír, flétna, kytara až po umělecké – keramika, výtvarka. Víkendy jsme trávily v Beskydech nějakými malými cyklovýlety či pěší turistikou – to jsem bývala ukňouraná. 😀
Vše se změnilo, když jsem v 10 letech mohla začít oficiálně navštěvovat jezdecký oddíl, tam jsem trávila 2 dny týdně + víkendy, prázdniny, zkrátka kus života.
Záběr máš opravdu velký, souvisí nebo doplňují se nějak jednotlivé sporty?
Myslím, že se nějakým způsobem doplňují všechny sporty. Kůň a vše okolo mě naučili a stále učí disciplíně, práci, odhodlání, porozumění, soustředění, oddanosti a pokory. Běh – atletická průprava mi dala vytrvalost, chtíč, bojovnost, motivaci a atletika je zkrátka elegantní královnou pohybu. Nyní víc běhám v lese, což mi dává možnost shlédnout více krás během kratší doby. Je to už jakýsi pohyb, který když nějaký den chybí, tak mám pocit, že jsem lenivá :D.
A nynější moje sranda domácí posilování určitě prospěje obecně všemu, protože můj názor je, že když nemůžou nohy, tak běží ruce :D. Do přípravy zařazuji i plavání, kolo – silnici i terén a snažím se občas dostat i na lezeckou stěnu. Důležité je být zkrátka pohybově všestranný!
Cítím, že spousta lidí dělá překážkové závody pro obdiv ostatních a ne pro sebe
Kde se v tobě vzala myšlenka „zkusím se mordovat v bahně, tahat pytle cementu a proplétat se ostnatými dráty“? Dočetl jsem se totiž, že kariéru princezny jsi zavrhla až v 16 letech…
V 16 jsem začala s atletikou, takže střevíce a solárko jsem vyměnila za tenisky a upocené věci. 😀 Vzal si mě hned pod křídla trenér Augustýn Šulc a mohla začít má atletická éra, téměř hned jsem se začala specializovat na 3000 m př., které za extraligový tým SSK Vítkovice budu doufám opět letos běhat (po roční pauze).
Myšlenka už byla delší dobu, ale gladiatorské heroické fotky lidí z akcí mě celkem vždy odradili. Ale po bakalářských státnicích, kdy mi konečně upadla největší kovadlina z nohy, mě na jeden takový závod vytáhl kamarád David M. Bez formy, s x tresty a slečinskými řečmi, jsem se dostala do cíle v top 5, takže hned začalo sebelinčování – když bych potrénovala a trochu víc se snažila než komentovala, tak bych mohla být třeba na bedně :D. Hned jsem si zkusila o 2 měsíce start v elitní kategorii na Spartan Race Sprint 2017 a bylo z toho hned 2. místo a to i s řádnou dávkou angličáků (trestů). A pak už byly další závody, se kterými přišlo i poznávání světa.
Osobně jsem překážkovými závody skoro nepolíben a ani u nás v redakci se jim nikdo moc nevěnuje. Nějaký základ sice máme, ale zajímá mě, jsou tyto závody spíše o síle nebo vytrvalosti? Je výhodnější být svalnatý buldozer nebo být rychlá a dynamická?
Převážně o vytrvalosti a horském běhu. A potom o přirozené síle, kterou když člověk nemá, je asi něco špatně. Každý by měl umět unést sám sebe (ručkování), umět přemístit těžší „nákup“ (břemeno) a umět zpevnit tělo (balanc). Když si chce být člověk v těchto věcech jistý a rychlý (protože přeci závodí), měl by trošku trénovat, já osobně se snažím 30-60 min denně dávat této přípravě.
Překážkových závodů je hodně typů. Který sedí nejvíc tobě?
Já jsem se nějak zaměřila na odvětí Spartan Race, jsou tam daná pravidla, typy překážek (netvrdím, že vždy to 100% funguje :D). Běhám tři základní úrovně (dle nového určeni) – 5 km, 10 km, 21,5 km a nejradši mám střední trasu 10 km.
Komunita kolem překážkových závodů je hodně specifická. Jak celé toto nastavení vnímáš? Sedí ti ostatní závodníci osobnostně?
Možná jsem trošku asociál, ale komunitu obecně moc nechápu. Je fajn, že mnoho lidí se díky této filozofii začalo hýbat a sportovat, méně se mi líbí, že to mnozí dělají hlavně pro tu heroickou fotku v bahně. Takže nějak víc pro obdiv ostatních než pro sebe…
Obecně se zajímám asi o 10 lidí z této komunity, z toho 3 jsou moji srdcoví parťáci na závody po světě a sdílení radostí, děkuji za vás!
Práce mě drží při zemi, kdybych jenom sportovala, byl by ze mě divočák
Aktuálně běháš za Kilpi Racing Team. Jak začala tvá spolupráce s Kilpi?
Spolupráce začala díky mé úžasné fenomenální kamarádce a občasné spoluběžkyni Petry Pastorové, která zrovna do nově vzniklého Kilpi Racing Teamu nastoupila a “prodala“ mě pak paní „ředitelce“ Anet.
Při závodech vlastně stačí triko a kraťasy… Kde využíváš techničtější kousky a které máš oblíbené?
Jelikož má Kilpi široké spektrum oblečení, tak ho využívám všude, kudy chodím, běhám, jezdím. Nemám asi den bez Kilpi oblečení. Je hlavně krásné a fajn na sportování – cyklistiku, běh, jízdu na koni, tak zároveň mají i velice příjemné volnočasové oblečení. Nejradši mám outdoorovou bundu Kilpi HURRICANE, protože je prostě boží! Nejlepší a nejkrásnější „pláštěnka“ s větrovkou v jednom, využívám jak v zimě, tak i v létě.
Jste s ostatními členy Kilpi Racing Teamu v kontaktu, hecujete se a podporujete navzájem?
S ostatními členy jsem já osobně na kontaktní FB úrovni, takže téměř žádné. Vidíme se převážně 2x ročně na hromadných srazech, jsou to milí lidé. Moc se mi líbí zaměření Tomáše Matery, tak doufám, že se někdy donutím a vyzkouším taky nějaký ten Adventure Race.
Co děláš v mimosportovním životě? Čím se živíš?
Pracuji jako zdravotní sestřička na neurologické JIP, každou směnu vidím, že pohyb není samozřejmostí a to, co je dnes možné, nemusí být zítra. Občas vezmu záskok za trenéra atletické přípravky.
Co zrovna děláš, když neběháš, jaké máš další zájmy?
Trávím čas s mým koníkem, psem, mým milým a sem tam s přáteli. Ráda spím a jím. 😀
Kdyby ses moha věnovat jenom sportu, šla bys do toho? Nebo potřebuješ rovnováhu mezi sportem a prací?
Myslím, že mě práce drží správně při zemi a s rozumem v hlavě. Kdybych mohla jen sportovat, stal by se ze mě divočák, co by hlavou lítal v oblacích.
Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně sil!
