Orientační běh – to nejsou jen závodníci, trenéři nebo organizátoři závody. Jsou to i mapaři. Tedy tvůrci map, které jsou naprosto nezbytní pro fungování tohoto sportu. Jak taková mapa vzniká, jaké pomůcky jsou potřeba nebo jak vypadá klasický den mapaře? O tom všem jsme si povídali s jedním z nejlepších českých mapařů Alešem Hejnou, který nás pustil do mapařské kuchyně.
Dovedl bys krátce popsat, kdo je mapař?
Mapař je slangové označení pro tvůrce orientačních map. Mapař mapuje, čili vytváří mapu pro orientační běh. Tvorba mapy má tři hlavní fáze: přípravu podkladů, mapování v terénu a zpracování sesbíraných dat.
Jaké pomůcky používáš v lese? Bez čeho nemůžeš pracovat?
To se v posledních letech hodně posunulo. Ještě před třemi lety jsem byl při mapování ověšený jako vánoční stromeček. Kolem krku jsem měl laserový dálkoměr, tlakový výškoměr, průhledovou buzolu. Od pasu mi trčelo deset různě barevných mikrotužek. A v ruce jsem třímal destičku s kreslící fólií.
Dnes už mi víceméně stačí jen tablet. Navíc mám buzolu jen pro okamžiky nejvyšší nouze. V tabletu mám nahrané všechny dostupné podklady – laserový 3D model povrchu, letecké snímky, staré orientační mapy, gis. V tabletu mám i gps, která určuje polohu.
Jak dlouho trvá zmapování takové jedné mapy pro orientační běh?
To je různé podle složitosti terénu. Jiné to bude v pískovcových skalách a jiné v placatém čistém lese. V nejrychlejších terénech může být jeden kilometr čtvereční hotový za týden. Skalní města můžou trvat i trojnásobek času.
Prohlédněte si další fotografie k článku…
Jak ses k mapování dostal? Lze tento obor vystudovat?
Táta měl doma “půjčovnu map”. V 80. letech byly mapy vzácnost, a táta je sbíral. Vždy když někdo někam jel, stavil se u nás, a táta mu mapu, třeba rumunských hor, půjčil. A on na oplátku dovézl nějakou novou mapu.
Táta měl a má mapování jako koníček. Býval Západočeským kartografem. Mapoval, i mapy kreslil tehdy na astralon (Průhledná popisovací fólie.). Ty role snad stále ještě máme ve sklepě. Takže odtud byl jen krůček, abych s mapováním taky začal, což bylo v mých šestnácti letech na mapě Poděs u Horního Slavkova.
Takže mapovat se lze naučit od zkušeného mapaře, možná i samostudiem, ale hlavně studovat mapování lze na každoročním školení Českého svazu orientačních sportů. Bývá v listopadu na Zderazi.
Láká tě pak se proběhnout na tvé mapě nebo spíše to necháváš jiným?
Láká, ale bojím se o kolena, a tak radši neběhám. Ale možná je to chyba, a běhání by kolenům mohlo svědčit. Zkusím to, díky za ponouknutí.
Ty jsi to už trochu naznačil, ale jaké podklady využíváš? Liší se místem, kde právě pracuješ? Jak jsme na tom v Česku oproti světu – máme dostatečně kvalitní podklady pro mapy OB?
Kvalita podkladů zásadně ovlivňuje rychlost mapování. Proto je důležité sehnat co nejlepší. V Česku máme to štěstí, že existuje Digitální model reliéfu České republiky od Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního. Ten vznikl snímkováním povrchu Česka laserovými paprsky, a je velice přesný. Jsou v něm třeba vidět i třicet centimetrů hluboké rýhy!
V Česku musíme za data od ČÚZaKu platit, podobně je to třeba v Německu. Ale například ve Španělsku, Norsku, Finsku, Švýcarsku jsou laserová data zdarma a mnohdy i kvalitnější.
Jak vypadá běžný den mapaře? A týden? Kolik denně trávíš v terénu?
Pracuju pět dní v týdnu, osm hodin denně. Kdysi jsem zvládal víc, ale tělu chyběl odpočinek. A dalo mi to najevo.
Ono i tak strávit 8 hodin v lese není jen tak. Jak nabíráš sílu na další den, abys byl dostatečně odpočatý?
Každý den cvičím před i po mapování jógu, a teď už rok i cvičení Ido Portal. A snažím se, abych to, co dělám, bylo pestré. Mám i dost dobrovolnických aktivit, s kamarády mapujeme drobné umění v Plzni s projektem Křížky a vetřelci. Hodně se věnuju svým třem dětem. Minulý rok jsem sepsal knihu pohádek Z chlupaté deky. Těším se, že tenhle rok vyjde.
Co to je cvičení Ido Portal?
Ido Portal je izraelský chlapík, který vyvinul osobitý systém celostního cvičení. U nás se cvičení jmenuje Pohyb je život. Není jednoduché ho popsat. Z legrace ho přirovnávám ke zdravotnímu cvičení na steroidech nebo k sokolskému cvičení v zenu. Je to systém neustálého zdokonalování, učení se novým věcem. Není to jen pohyb, ale i mentální zabíračka. Skrze žonglování se naučíte mít postřeh, pomocí cvičení stojky, budete mít silná zápěstí, díky vlnění páteře vás nebudou bolet záda, díky dřepění vám nehrozí zvrknutí kotníku. Je toho hodně moc, to, co jsem zmínil, je jen také škrábání po povrchu.
Mně to pomáhá lépe poznávat své tělo a odbourávat svoje špatné pohybové návyky. On si leckdo řekne, mapař, to jsi pořád v přírodě, procházíš se. Ale ono třeba chůze deset hodin denně je pořádná a jednostranná zátěž. A ta je třeba nějak kompenzovat.
Tak pojďme se zase vrátit k mapování. Máš nějaký rituál před každým dnem v lese?
Dřív jsem si recitoval před odchodem: Bude tuhá, jipí! Ale to s tabletem odpadlo. Byla to mnemotechnická pomůcka, abych nic nezapomněl: buzola, destička, tužky, hajzlák, jídlo, pití.
Během mapování v lese musíš zažít mnoho příhod. Byl jsi třeba v ohrožení života?
V Kanadě jsme mapovali v lesích, kde žili medvědi. A na to si našinec nemůže zvyknout. Pořád tak nějak cítí, že za dalším stromem číhá grizzly. Vím i o mapaři, který to psychicky nevydržel a mapovat v takovém lese odmítl. Ono to nebezpečí není příliš reálné, jde spíš o ten kontinuální pocit ohrožení. Za pasem jsme tehdy nosili obrovský pepřový sprej, klakson a stále jsme vyřvávali české a moravské lidovky. Nejlepší je totiž dát medvědovi vědět, že tam jste, a on se pak člověku vyhne. Nakonec jsme jich taky pár potkali. Ale nikdy jsme se neprali.
Mluvíš v množném čísle. Mapuješ ještě s někým?
Ono být sám v cizím lese třeba tři týdny v kuse leze na mozek. Dobře to vystihuje anglické slovo “braindead”. To pak mapař připomíná divého muže, neholeného, s šíleným leskem v očích. Když na vás takový rozcuchaný poustevník vybafne lese, pozor nemusí to být bezdomovec, možná to je mapař. Proto se většinou jezdí mapovat v týmech.
Ale jsou i ženy mapařky. Například moje žena, s kterou jsme projezdili Nový Zéland, Kanadu, Japonsko a další země. Mapováním jsme si tehdy přilepšovali, abychom mohli po dané zemi cestovat. Vendula už mapování pověsila na hřebík a nyní profesionálně účtuje. Ekonomie je mimochodem obor, který jsme oba na VŠE vystudovali.
Máš ještě nějaké cíle, kde bys rád mapoval?
Mám rád sever. A tam mě láká Island či Grónsko. Rád se na sever i vracím. Doufám, že se někdy ještě podívám do Yukonu. Z Česka nejraději objevuji terény kolem Plzně. Nejprve v takovém místě uspořádám Skrýše, což je čtyřhodinový navigační závod, kde lze naběhat až 40 kilometrů. A později zde často vznikne podrobná orientační mapa.
A jaký je tvůj oblíbený terén?
Nejradši mám borové lesy s kaolinovými lomy kolem Plzně. V roce 2020 se tu běží Mistrovství ČR v nočním orientačním běhu!
Orientační běh proniká i do parků nebo do center měst. Liší se nějak mapování ve městě a v lese?
Ve městě to jde pomaleji. A je v něm víc lidí, kteří se často bojí, co za novou silnici u nich vyměřuju.
Dlouhou dobu jsi byl i členem mezinárodní komise mapařů OB. Co má za úkol taková komise?
Mapová komise IOF dbá na standardy tvorby orientačních map. Hlavně aktualizuje klíče pro orientační mapy, a to pro všechny disciplíny, jako je klasika, sprint, lyžařský OB a MTBO (orientační závody na kolech – pozn. red.). Mapové klíče publikované MC IOF jsou závazné pro orientační federace po celém světě. Takže i když terén bude jiný, orientační mapě budete rozumět i u protinožců.
V červenci 2021 pořádá Česká republika Mistrovství světa. Ty jsi byl jmenovaný hlavním kartografem. Co tato funkce obnáší?
Mám na starosti koordinaci mapařů, přípravu podkladů, sjednocení mapařských stylů, dodržování termínů, komunikaci s mezinárodní federací. V jednom se to rozhodně nedá zvládnout, půjde o zmapování desítek kilometrů čtverečních, na kterém se bude podílet pět mapařů. Těším se, závody budou v parádních prostorech Kokořínska a Jizerek.
Tvoříš i jiné mapy, než je ty pro orientační běh?
Hlavním mým počinem na tomhle poli byla podrobná turistická speciálka Okolí Plzně v měřítku 1 : 25 000, která ukazuje nová turisticky zajímavá místa. Obsahuje v sobě třeba takové špeky, jako jámoviště po shozech bomb ve 2. světové válce nebo místa vypuštěných rybníků.
Bylo by super zase nějakou takovou mapu publikovat, protože objevování nových míst a lokální historie mě strašně baví. Bohužel se to neobejde bez obecní podpory. Protože všechny komerční projekty převálcovaly Mapy.cz.
Pokud by některý ze čtenářů si chtěl vytvořit mapu pro OB, co bys mu doporučil?
Začněte s bezvadným volně šiřitelným programem Open Orienteering Mapper. Nainstalujte si ho na desktop i tablet (telefon) a začněte mapovat. Tak jednoduché to je.
Zmínil jsi několik orienťáckých slangových slov. Jako mapař či hustník. Vzpomeneš si ještě na další?
Hustník označuje houští. Udělat kufr znamená ztratit se. Jet vláčkem/ autobusem označuje vezení se za jiným běžcem, který se orientuje za vás. Mapovat vlastně může označovat i zírání do mapy a hledání nejlepšího postupu. Jako lampion, orienťák se označuje orientační běžec. Rozrážečky jsou zpevněné podkolenky pro ochranu holení. Klacky jsou nohy v elasťákách. Kroutit volantem označuje hýbání mapníkem v lyžařském OB. A je toho mnohem více…
Moc díky za inspirativní rozhovor!
