Honza Brenk už více než dekádu působí jako diplomatický pracovník na českých ambasádách po celém světě. Před patnácti lety se vzdal kariéry manažera v soukromé firmě a začal pracovat pro ministerstvo zahraničních věcí nejdříve v Číně, následně v Japonsku a momentálně je jeho poslední zastávkou Anglie. Tím ale jeho diplomatické putování, jak doufá, nekončí. Diplomacie mu a celé jeho rodině změnila život – nejen ten pracovní, ale především ten soukromý.
Jde vůbec srovnat závodění na japonských a českých závodech?
Velmi obtížně. Když jsme odjížděli před 14 lety z Česka, žádný běžecký boom tady ještě nebyl. Až v Japonsku jsme pochopili, co pro zdejší obyvatele běhání znamená – regiony, ve kterých se dané závody konají, ten víkend ničím jiným nežijí. Rodiny dobrovolně pomáhají organizátorům, vypůjčují své dvorky pro stánky a prezentují na závodech své produkty – nudle, polévky, čaje. Když startuješ ve tři, čtyři hodiny ráno, podél trasy ti fandí místní s lucerničkami v pyžamech. Ale i české závody jsou krásné. Mám moc rád Baroko Maraton, Hostýnskou Osmu, Čertovskej Ultratrail nebo právě Krakonošovu stovku. Na Japoncích jde ale vidět, že běžecké závody berou jako společenskou a sportovní událost největšího kalibru.
Mimo to, že jsi diplomatický pracovník, tak ses poslední roky dal do dálkového studia Vysoké školy tělesné výchovy a sportu Palestra – co tě k tomu vedlo?
Od začátku běhání jsem se zajímal, jak se tréninkově posunout. Mám rád měření, vyhodnocování, tabulky, grafy. Hledal jsem si proto tipy na internetu, kupoval si nejrůznější knížky o tréninku a postupně se zlepšoval. V posledních letech jsem ale výkonnostně stagnoval a snažil se přijít na to, v čem to vězí. Na doporučení jsem v Čechách absolvoval zátěžový test včetně výživového poradenství ve sportovním centru CardioLab, kde jsem se nechal otestovat na vše, co by mohlo ovlivnit mé ultramaratonské cíle. Začal jsem se díky tomu zajímat nejen o samotný trénink, ale taky o regeneraci a s ní spojené stravování. Čím více jsem se o vytrvalostním sportu dozvídal, tím více jsem ho chtěl akademicky studovat – najít tu „pravdu“ v záplavě informací, které lze dnes, hlavně díky internetu, najít. Našli jsme si proto se ženou na škole Palestra odlišné obory a začali před dvěma roky studovat. Máme takový sen, že po zahraničních misích bychom si chtěli otevřít tréninkové studio s co nejširším záběrem.
….
ZAUJAL VÁS ROZHOVOR? Pokračování najdete v časopise Svět běhu, který vychází 25. března.
Předplatit nebo obnovit předplatné si můžete na eshop.svetbehu.cz
