Stejně jako jsme se na jeho dojmy z Perun Skymarathonu zeptali mužského vítěze Tomáše Lichého, přinášíme vám tentokrát rozhovor z nejrychlejší ženou, legendou českého horského běhu Ankou Strakovou. Anka vedla od startu a cílem proběhla také v novém traťovém rekordu 5:00:52.
Svět běhu (Vojtěch Bořil): „Anko, gratulujeme k vítězství a k traťovému rekordu na Perunu. Jak hodnotíš svůj výkon? Věřila sis od začátku na takto rychlý čas?“
Anka Straková: „Já většinou při závodě moc čas neřeším. Prostě běžím, na co mám a co to jde. Před závodem jsem se necítila úplně optimálně, ale naštěstí se to nějak rozběhlo, první sjezdovku jsem přežila a byla na prvním místě. Většinou mívám lepší druhé půlky závodů, a tak jsem pak již věřila, že to dotáhnu na vítězství. Jinak jsem ani moc nemohla řešit čas nebo nějakou otázku, jestli rekord nebo ne. Sice mám nové hodinky Garmin 920XT, ale jednoduše jsem si je zapomněla na startu spustit.“
„Většinu závodu jsem si běžela vlastní závod, čas většinou neřeším“
Svět běhu: „Dle mezičasů a průběhu závodu to vypadalo v podstatě na suverénní vítězství. Měla jsi v průběhu závodu nějakou krizi? Držela ses ve skupině s muži nebo jsi šla sólo závod?“
Anka: „Nějakou větší krizi jsem neměla. Jen snad trochu problém v tom výstupu s lany, kde jsem se s holemi a lanem nějak zamotala, chvilku se nemohla moc hnout z místa a malinko to tam zablokovala. Naštěstí nějací galantní chlapi mi podali ruku a dostali mě do pohybu. Tak ještě dodatečně díky. Při závodě jsem se cíleně s nikým nedržela. Prostě jsem si běžela pořád to své, a většinu trasy jsem se tedy jen nahodile s různými běžci míjela. Možná jen v tom bahně na Šindelné jsem byla nějakou chvíli sama.“
Svět běhu: „Jako jedna z mála v ČR máš za svou bohatou kariéru možnost srovnání se všemi proslulými alpskými sky závody. Jak hodnotíš trasu Perunu a její obtížnost?“
Anka: „V podmínkách, které v Česku máme, z Perunu udělal Maky to nejtěžší, co může. Obtížností je Perun zcela srovnatelný i těm nejtěžším evropským skymarathonům. Převýšením mnohé i předčí. Jediný a podstatný rozdíl, s kterým však se v Česku nedá nic dělat je délka kopců. Tady se to převýšení a obtížnost může dosáhnout jen tím, že se trať vytyčí nahoru, dolů. Po kratších, ale strmých kopcích. Jednoduše tu nemáme ty délky kopců, co mají Alpy a Pyreneje, kde na jednom kopci překoná závodník 1500-2000m. A terén je také obtížný, i když jiný. Klouzající bahno, kameny, zarostlá sjezdovka. To není nic lehkého. Asi by se dalo říci, že kdo dobře zvládne Perun, zvládne bez problému i jakýkoli jiný SkyMarathon® ve vysokých horách.“
V ČR Anku potkáte na Lysohorském čtyřlístku, v zahraničí potom na mistrovstvích
Svět běhu: Na jakých dalších domácích závodech Tě mohou běžci letos potkat? Jaký bude hlavní vrchol sezóny? ME v ultrasky Ice-Trail Tarentaise (65 km) ve Francii?
Anka: „Pokud budu zdravá, asi mě budou moci vidět na Lysohorském čtyřlístku L4L. Ten závod se mi loni dost povedl a Luděk a Libor Bednarzovi jsou kamarádi, ke kterým se ráda vracím. Bohužel nevidím moc reálně účast na dalším asi pěkném závodě o týden později (Krkonošský Skymarathon®). Ze seběhů na L4L, které se dají běžet hodně naplno, budu mít zničené nohy tak, že za týden je do kupy nedám.
V tomto roce mám kromě dvou českých mistráků ještě v programu tři mistrovství další. Dvatýdny po Perunu je European Skyrunning Championship v SkyMarathon® na Zegama-Aizkorri Maratóia. Jsem na to hodně zvědavá, jen mám obavu, že to bude na mě hodně rychlé. Ty mladé holky ze špičky jsou zde fakt dobré. Za další dva týdny pak jedeme na Mistrovství světa v Ultratrailu do francouzského Annecy. Tam to bude hlavně o snaze dostat co nejvýš náš tým. Trať by snad neměla být příliš náročná, ten okruh vypadá hezky a bude to asi fajn závod. Ale pokud bych měla vybrat jen jeden vrchol, asi bych řekla ITT. Ice Trail Tarentaise je ME v Ultra SkyMarathon®, sejde se zde určitě ohromná konkurence a ten závod je dost specifický. Je to vlastně v Evropě závod s nejvyšší nadmořskou výškou, když start ve Val d’Isere je v asi 1750m a nejvyšší bod tratě je na Grande Motte ve výšce 3653m. Dalším specifikem té tratě je to, že zhruba 60 % vede po sněhu a ledovci. Bude to něco hodně jiného a moc se na to těším. Snad vyjde forma. Před ITT jsme skoro dva týdny v Andoře, tak se snad povede i rozumná aklimatizace na ty výšky.“
Svět běhu: „Anko, díky za rozhovor a do dalších závodů přejeme hodně síly a hlavně pevné zdraví!“
Anka: „Dík…“
