Nedávno jsme vám na našich stránkách přinesli reportáž z prvního významného světového ultratrailu sezóny – TNF Transgrancanaria 128 km. Na Kanáry se vydalo i několik ultramaratonců z České republiky, z nichž suverénně nejlepší výkon předvedl „beskydský“ Petr Míl (Adidas Outdoor Team).
Petr Míl, přezdívaný „Pepr“ se ještě v polovině závodu nacházel kolem 35. místa, nicméně od té doby stoupal pořadím už jen vzhůru a cíl proťal v nabité světové konkurenci na 12. místě! Jedná se o jeden z nejlepších českých výsledků na takto prestižním závodě vůbec. Kvalitu Mílova výkonu podtrhuje jeho čas 16 hodin a 43 minut, který je o celých 40 minut rychlejší, než jaký zaběhl minulý rok z našich nejlepší Jan Zemaník.
Petra jsme se zeptali na několik otázek nejen o Transgrancanarii. Jaké měl ze závodu dojmy a jaké jsou jeho další plány po zbytek sezóny, se dozvíte na následujících řádcích.
Svět běhu (Vojtěch Bořil): „Petře, gratulujeme ke skvělému výsledku. Jaký sis z Tvého pohledu závod užil?“
Petr Míl: „Musím říct, že po delší době jsem absolvoval závod, aniž by mně cokoliv zdravotního limitovalo. Žádné zranění, žádné větší svalové potíže během závodu, žádná zásadní fyzická krize. Každý, kdo ultratraily běhá, tak ví, že je to spíš výjimka, protože během dlouhého závodu běžec většinou prochází několika kritickými momenty. Navíc na Kanárech bylo celkem teplo, a to já můžu. Vím, že tam, kde ostatní vzhledem k horku trpí, tak já si to spíše užívám. Prostě mi to celkově sedlo.“
Svět běhu: „Dle průběžných časů ses po celý závod prokousával pořadím nahoru. Bylo to tak, že jsi začal pomalu a postupně jsi zrychloval, nebo naopak soupeři odpadali a ty jsi dokázal držet konstantní tempo?“
Petr Míl: „Já už vzhledem k svému věku ani nemůžu závod napálit hned od začátku. Trvá mi zhruba dvě, tři hoďky, než se dostanu do svého tempa. Za tu dobu jsme byli na tomto závodě na třicátém kilometru, kde mi kolega z doprovodu řekl, že jsem na 68. místě a to pro mě byla trochu rána. Pocitově jsem v tu chvíli běžel docela slušně a viděl jsem se výrazně výš. Začal jsem tedy mírně zrychlovat a čekal, co to s tělem udělá. Běželo se mi fantasticky lehce a psychice také pomůže, když jsem se postupně prokousával pořadím. Jednak, vzhledem k horku postupně někteří závodníci odstupovali a jednak jsem dost běžců i předbíhal. Dokonce jsem v průběhu závodu potkal sanitku, kde ležel borec na kapačkách. Tempo jsem dokázal držet a postupně i stupňovat až na nějaký 110. km závodu. Pak už mi začalo fyzicky docházet a já musel dřít podlahu zbylých 18 km do cíle, abych udržel 12. místo. V té chvíli už jsem jel jen na Colu a gely a doufal, že žaludek nebude stávkovat a tělo vydrží.“
Svět běhu: „Co říkáš na samotnou trať TransGC? Líbila se Ti? Od některých závodníků totiž přicházely rozporuplné reakce, především ohledně mnoha asfaltových úseků.“
Petr Míl: „Je to paradox. Trať, na které jsem si zaběhl životní výsledek, se mi moc nelíbila. Tak, jak říkáš, byla tam na můj vkus spousta asfaltových a betonových cest, které já moc nemusím. Když to srovnám s ultratraily v Alpách, nebo i u nás v Beskydech, tak to byla charakterem povrchu závodu asi nejhorší trať, kterou jsem běžel.“
Svět běhu: „Jaké jsou Tvé další cíle pro tenhle rok? Máš vytipovaný nějaký závod, na který se budeš soustředit?“
Petr Míl: „Plánů pro tento rok je hodně, ale vše bude odvislé od zdraví. Loni jsem měl také plánů hodně, ale zranění a další zdravotní problémy mi škrtly půlku sezóny. Každopádně další velký cíl je MS v Ultratrailu ve francouzském Annecy na konci května a pak série závodů v Alpách v létě. Určitě bych se chtěl vrátit na Swiss Irontrail, protože to byl zatím nejkrásnější závod, který jsem šel. No a samozřejmě, když se ti někde daří, tak se rád vracíš a mně už vzhledem k věku sedí spíše tyto delší závody.“
Svět běhu: „Petře, díky za rozhovor a do dalších závodů přejeme hodně síly a hlavně zdraví!“
