V sobotu 13.10. se na Pálavě uskutečnil poslední díl ze seriálu Rock Point – Horská výzva, kterého se zúčastnila i výborná běžkyně Kateřina Matrasová, která se v následujícím článku s vámi podělí o její dojmy ze závodu.
Závod jsem spojila s rodinným výletem
Pálavu jsem měla vždy spojenou s podzimním cyklo či pěší výletem a ochutnáváním burčáku. Naposled jsem tu byla před čtyřmi lety asi v 7. měsíci těhotenství, to za mě běhal i ochutnával burčák manžel Tomáš :-)) Letos jsem tedy ráda využila možnosti účastnit se posledního závodu Horské výzvy a konečně se po Pálavě taky proběhnout. Spojili jsme to s rodinným výletem, abychom pálavské kopce a vinice ukázali našim dětem Marušce a Štěpánkovi. Ti sice pořád hledali, kde jsou ty hory, ale moc se jim tu líbilo :-))
| Závod dlouhý 26 km nebo 13 km, který vede terénem nádhernou krajinou Pálavy. Více informací o závodě Rock Point – Horská výzva Pálava najdete v termínovce. |
Centrum závodu bylo v mikulovském Amfiteátru, v klidné části asi kilometr od náměstí, s krásným výhledem na Svatý kopeček, první „vrchol“ trasy závodu. Pořadatelé pro závodníky připravili jako tradičně vše potřebné, díky pěknému počasí byly lavičky amfiteátru obsazeny před startem, při dobíhání závodníků i při vyhlašování výsledků.
Společný start obou tratí, kratší 13 km a delší 26 km, byl připraven na 12 hodin
Dav několika set účastníků se vydal přes Kozí hrádek a centrum Mikulova vzhůru na Svatý kopeček. Úzká cestička se trochu zacpala závodníky i pejskaři z kategorie dogtrekking a bylo to trochu nepřehledné. Snažila jsem se dostat dopředu, tak tak, že jsem si nahoře u kapličky všimla fandících dětí a Tomáše.
Od 8. kilometru začíná ten pravý terén a kopečky
Po seběhu ze Svatého kopečku následuje necelý kilometr po silnici a poté pár kilometrů polní cestou s mírným profilem. Zde si uvědomuji, že nohy neběží tak, jak bych chtěla, předbíhá mě jedna slečna a nejsem schopná se jí držet. Pokračuji dál svým tempem, cca na 8. km je občerstvovací stanice a odtud začíná ten pravý terén a kopečky. Za chvíli se trasy rozdělují, kratší se otáčí přes Tabulovou horu zpět do Mikulova, zatímco na nás čeká přeběh přes celý hřeben Pálavy s výstupem na nejvyšší kopec Děvín. Slečnu před sebou nikde nevidím, zřejmě tedy běžela tu kratší trasu. Pokračuji si svým tempem a užívám si krásný podzimní den, zbarvené stromy a nahoře i výhledy na Nové Mlýny a vinařské vesničky pod námi.
Závod si zpestřuji „závoděním“ s jedním dogtrekkařem
Do kopce se vždy trochu vzdálím, a z kopce po pár set metrech již za sebou slyším funění jeho pejska, který mě i se svým pánem předbíhá :-)) Takto nám to vydrží až do Dolních Věstonic. Po tomto delším seběhu následuje rovinka s mírným stoupáním podél vinic až do Horních Věstonic na druhou občerstvovačku, odkud vede prudší stoupání zpět na pálavský hřeben.
Příjemným trailem oběhneme skály pod Děvínem a klesáme nad Pernou a do Klentnice, kde nás čekají asi 2 km po stejné trase jako cestou tam a poté závěrečný výstup na Tabulovou horu. Odtud se otevírá krásný výhled na Mikulov a Svatý kopeček. Do cíle už to je, co by kamenem dohodil, a převážně z kopce, ale místo protažení kroku spíš zpomaluji a snažím se nemyslet na křeče v břiše, které mi poslední kilometry závodu znepříjemňují. Do cíle docupitám a jsem ráda, že si můžu na chvíli sednout, dokonce jsem i zapomněla vypnout stopky :-))
Až při vyhlášení se dozvídám, že jsem skončila druhá
Po pár kelímcích vody a chvíli klidu se ale břicho naštěstí umoudří a po sprše a občerstvení je již všechno v pořádku a můžu si užít s dětmi procházku po Mikulově. Až při vyhlášení se dozvídám, že jsem skončila 2., vítězku jsem nezahlédla ani na trati, ani v cíli a nakonec ani na vyhlášení, a tak ji alespoň takto na dálku gratuluji :-)) A pořadatelům patří velký dík za krásnou trať a perfektní organizaci závodu.
