David Švestka – manžel úspěšné vrchařky a trailové běžkyně Hanky, sepsal její cestu z domovské půdy až na letošní Mistroství Evropy, které se konalo na Kanárských ostrovech.
Horší časy
Už je to tři roky, co jsme se vrátili z Argentiny z mistrovství světa v běhu do vrchu. Pak to spadlo! Přišel covid a s ním zmatek. Úspěšné nominace, ale závody zrušené. V roce 2021 se běhá hůř. Hanku provází zraněný kotník, pocit zadýchávání, v uších to divně buší. Pochyby ze ztráty výkonnosti vyžene návštěva na hematologii. Dokola omílané železo je stále podceňované téma a jeho nízká hladina v krvi může zaskočit i špičkové atlety. Hance velmi dobře zafunguje doporučená léčba a sporttester opět při tréninku ukazuje dobré časy. Přichází velké nakopnutí a chuť se do vrcholné přípravy znovu opřít. Je to velká zkušenost! Běháte-li hodně, není od věci si pravidelně nechat změřit hladinu železa a jeho transportních proteinů. Tělo i hlava jsou opět ve formě, zkusíme tedy nominaci!
Letenka na ME
Letos se opět poběží v Zadově, střídavě po sjezdovce nahoru a přísné seběhy zpátky. Hanka, Adéla Stránská a Pavla Schorná Matyášová si celou dobu prohazují medailové pozice, Hanka nakonec uloví bronz a tím i letenku na Kanáry na mistrovství Evropy. Občané Červené Vody mají zase více jasno v tom, proč maminka čtyř dětí běhá kolem vsi po kopcích jak splašená, ačkoliv její ratolesti nemají správně ořezané pastelky v penálu.
Neuhrazená dálniční známka
Ráno si přivstaneme a jedeme do Prahy na letiště s hodinovou rezervou. Na dálnici nás zvláštně předjelo podivné auto a začalo blikat modrými majáčky – zapomněl jsem uhradit dálniční známku. Příslušník policie však fandil sportu – Hanka už byla naštěstí nachystaná na letiště, podle směrnic atletického svazu pěkně v dresu ČR, takže jsme vyvázli málem s omluvou za zdržení. Dopadlo to dobře. Oba jsme v letadle. Hanka s tím, že se pokusí na Kanárech dobře umístit a já zkusím šampionát nafotit!
Zbytky sopečného nánosu
Je to TA La Palma! Ostrov, který byl před rokem sužovaný sopečnou erupcí. Ta sopka smetla chrlením lávy městečko na jejím svahu, změnila tvar břehu k Atlantskému oceánu a na půlku ostrova vrhla solidní nános sopečného prachu. Asi dalo práci, než to ze všech měst odvozili a uklidili. Pro nás fotografy to však byla nebývalá příležitost vyfotit závodníka pobíhajícího v krajině poseté černým popelem.
Perfektní mistrovství bez diváckého zájmu
Závodní atmosféra ve městě je skromná. Na malém ostrově je po technické stránce připraveno perfektní mistrovství, zájem veřejnosti a návštěvnost je však v porovnání s alpskými závody (pochopitelně) nevelká. Koncept šampionátu je nový. První den se běží klasicky pouze do kopce (9 km), druhý den běží „dálkaři“ dlouhou trať (47 km) a třetí den běží vrchaři z prvního závodu druhý závod „nahoru dolů“ (18 km). Tým vrchařek vedle Hanky doplňuje Pavla Schorná Matyášová a sestry Adéla a Michaela Stránské. V prvním závodě je Hanka spokojená, cílem bylo umístit se v první polovině startovní listiny, a to se povedlo. Víme však, že Hančin závod přijde až za dva dny, protože to umí pustit i z kopce. Budou nohy po prvním závodu v kondici? Prostřední den patří dálkařům. S napětím očekáváme, jak dopadne Marcela Vašínová, Barbora Macurová a Petr Pechek. Ačkoli Marcela bojovala o medaile, při závěrečném seběhu se projevilo nepříjemné poranění a nakonec končí bez cenného kovu.
Den D
Je tu poslední den a s ním i poslední závod. Hanka se vyspala dobře a jde na startovní čáru. Jsem s foťákem na třetím kilometru trati, když probíhají první atletky a Hanka běží na zhruba dvacáté pozici. Do čela se nehrne, vždy se jí vyplatilo pozorně naslouchat tělu a nenechat se strhnout emocemi davu. Peloton proběhl a já se při čekání na jeho zpáteční cestu kochám výhledem na sopku Cumbre Vieja, ze které ještě stále stoupají výpary z nitra země. Všímám si krásných aloe, které často lemují závodní trať, a hornin černošedých odstínů všude kolem. Pomýšlím na to, jak strmý, kamenitý a náročný bude seběh v závěru trati v horkém počasí, a doufám v návrat běžkyň v plném zdraví.
10. místo
Málem jsem nestačil vytáhnout foťák, když s přehledem na vedoucí pozici proběhla lehce kontroverzní závodnice Maude Mathys, ještě pár dalších a na 13. příčce mne míjí Hanka, zdá se stále při síle. V euforii ukládám foťák do batohu a rychle sbíhám do cíle, čímž dost možná vylepšuji svůj osobní pace, i když mě předbíhá mnoho holek z celé Evropy. V cíli se dozvídám, že Hanka doběhla 10. Je v pořádku, má radost a je plná pozitivních emocí. Nemohlo to dopadnout lépe!
Po závodě
V předvečer odletu se čeští atleti potkávají na pláži nedaleko hotelu. Červené dresy jsou v krajině černého plážového písku fotogenické. Ať jsme kdekoliv na světě, moře nás vždy táhne a zdá se, že tady u pobřeží Afriky má zase jinou, zvláštní sílu a moc. Stejně jako chladivá voda říčky v Račím údolí v Rychlebských horách, i tady jako by voda vyzývala k pokoře a připomínala pomíjivost úspěchu a trvanlivost radosti z každého běhu, i když jde třeba jen o ranní výklus doma za barákem.
Hotel s evropskými atlety noc před odletem zažívá náročnou zátěžovou zkoušku. Pokus skupinky podnapilých běžců o ruční výlov koi kapra z umělého jezera ve vestibulu byl přerušen zásahem hotelové ostrahy. Na rozdíl od toho, jak by to dopadlo podle středoevropského stylu u nás doma, zde se ostraha i delikventi loučí s úsměvy na rtech. Přeživší kapr dál spokojeně plave v bazénku, a dokud se na břehu této vody neobjeví nikdo v běžeckém dresu, bude pokojným pohybem ve vodě dělat dál radost všem hotelovým hostům.
Text a foto: David Švestka
