Parametry
Zaujalo mě
- vysoký počet světelných režimů
- odolnost
- chytré funkce
Shrnutí recenze
S přicházejícím podzimem jsem k otestování obdržel novou vysoce výkonnou čelovku od Fenixu nesoucí označení HM75R Topaz. Načasování bylo super, protože se zrovna začaly krátit dny a také horšit počasí, zkrátka začaly nastávat ideální podmínky pro pořádné zkoušení výdrže a odolnosti.
Už mi přijde trochu trapné psát o čelovkách Fenix, že jsou prostě super, ale když jsou super, tak co bych o nich měl psát jiného. Pravdou je, že se mi od Fenixu zatím nedostal do ruky jediný slabý kousek, a to některé svítilny používám už řadu let. Konkrétně HM75R Topaz mě nadchla vysokou variabilitou světelných režimů, možností volby opravdu vysoké intenzity svitu, režimem inteligentního snížení výkonu a samozřejmě klasickými „fenixáckými“ vlastnostmi jako je neuvěřitelná odolnost, promyšlenost všemožných detailů a vysoká praktičnost.
Hlavní část recenze
V balení mi dorazila samotná čelovka, k ní cca 40 cm dlouhý nabíjecí kabel s USB-C konektorem na jednom konci (ten se zasouvá do čelovky) a klasickým USB na konci druhém. Dále náhradní gumový těsnící kroužek a nezbytná dokumentace. Po vybalení bylo nutné odstranit ochranu kontaktu mezi akumulátorem a svítilnou a pak už hurá na první rozsvícení.
Ovládání
Tady nastalo hned první překvapení, protože jsem se poprvé setkal s dvojitým ovládáním. Doposud jsem byl totiž zvyklý, že se veškeré ovládání svítilny děje přes jedno tlačítko, které člověk ovládá krátkým stisknutím, dvojklikem nebo dlouhým stisknutím. Zde je boční ovládací tlačítko také, ale je ještě součástí otočného ovladače. Důvod je jednoduchý – dva reflektory přinášejí do ovládání více možných kombinací a ty už by jen obyčejné tlačítko nepojmulo, nebo alespoň ne tak uživatelsky komfortně.
Otočný ovladač slouží ke spínání reflektorů běžného svícení – pootočení o jednu polohu sepne bílé světlo, o dvě polohy žluté světlo a o tři polohy oba reflektory najednou.
Klasické tlačítko pak reguluje intenzitu svitu právě zapnutého reflektoru s tím, že si čelovka každou poslední použitou intenzitu pamatuje a k ní se pak vracíte, což jsem často ocenil třeba při použití na kajaku, kde jsem si při vyplutí ještě za světla čelovku přednastavil v potřebných světelných intenzitách, dal si ji do vesty a s příchodem tmy už jen vytáhnul a zapnul přesně tak, jak zrovna potřebuju. Někomu to možná přijde jako banalita, ale na vratkém sjezdovém kajaku se to opravdu hodí. Klasické tlačítko dále spíná červený režim (dvojklikem), přepíná jeho intenzity (krátký klik) a vypíná jej (dlouhý stisk). Při vypnutých reflektorech si člověk krátkým stisknutím tlačítka ověří stav akumulátoru, který mu vyjeví čtveřice modrých světýlek na vrchní straně svítilny.
Přiznám se, že mě zpočátku hodně překvapilo, jak moc mám zautomatizované ovládání svých stávajících čelovek HMR51R a HM61R pouze bočním tlačítkem a jak je pro mě obtížné si na nové ovládání přivyknout zejména v situacích, kdy jede hlava na „autopilota“. Stačilo ale zcela vyřadit z provozu dvě výše zmíněné svítilny, chvíli používat výhradně Topazku a převyknul jsem si.
Převyknout jsem si musel také s nastavováním sklonu čelovky, které jsem byl doposud zvyklý dělat pravou rukou. Tady se mi několikrát stalo, že jsem čelovku uchopil z pravé strany, chtěl jí pootočit, ale místo nastavení sklonu jsem si přepnul reflektor, protože jsem nechtěně otočil ovladačem. Dá se na to zvyknout a naučit rukou uchopovat až větší prstenec, který je pevnou součástí těla čelovky, ale pro mě se nakonec jako nejúčinnější řešení ukázalo přecvičit se na ovládání levou rukou, tedy uchopovat čelovku za šroubovací uzávěr prostoru pro akumulátor. A myslím si, že to tak dopadne u většiny uživatelů, protože se zkřehlými prsty nebo třeba v rukavicích je to vskutku solidní procvičování jemné motoriky.
Proč Topaz?
Dále je důležité, co znamená označení Topaz v názvu svítilny. Základní model se totiž jmenuje pouze HM75R a Topaz je potom jeho upravená verze pro český trh, což s sebou nese několik změn a vylepšení.
Zaprvé Topaz umožňuje rozsvícení obou reflektorů zároveň, čímž získáte opravdu luxusní osvětlení prostoru před sebou i okolo sebe. Přiznám se, že se u mě tento režim postupně stal nejoblíbenějším pro použití při běhání. Neběhám žádné dlouhé distance, takže nemusím tolik řešit výdrž akumulátoru, proto jsem si vždycky zapnul oba reflektory na maximum a šup klidně i do nějakého hustšího lesa. Osvětlení prostoru před vámi je vysloveně luxusní.
Vnitřní akumulátor má kapacitu 4000 mAh, což je o 600 více než u běžné HM75R, takže to poznáte na výdrži.
V balení není přídavný akumulátor, který se upevňuje do plastových „sáněk“ umístěných na zadní straně hlavy ani USB kabel propojující svítilnu a přídavný akumulátor. Plastové sáňky ale pruženka okolo hlavy má, takže zájemci si mohou „extra power“ snadno dokoupit. Já jsem nakonec plastový úchyt používal při běhu po silnici, kdy jsem do nich nacvaknul svoji HM61R a sloužila mi jako „koncové“ červené světlo.
Dále jsou u Topazky posunuty teploty světla obou reflektorů směrem k teplejším odstínům. Bílá zde má 4500 K zatímco u původního modelu je to až 6500 K. U žluté se pohybujeme okolo 3000 K oproti původním až 5000 K. Žlutá má navíc vysoký index CRI (index kvality podání barev), který je na hodnotě 94,5. Přiznám se, že jsem si postupem času „široký“ reflektor s teplým odstínem oblíbil na spoustu činností a „bílé“ světlo jsem v poslední době nepoužíval skoro vůbec, protože s postupem času bylo mým očím stále méně příjemné a jak jsem už zmínil, nahradila jej u mě byla kombinace obou reflektorů.
Dalším vylepšením je zapínání červeného světla pomocí bočního tlačítka, což znamená, že čelovku zapínáte rovnou na červeném světle a nemusíte se k němu proklikávat přes bílý nebo žlutý režim, což je pro oči výrazně příjemnější. Osobně používám červené světlo minimálně, ale improvizovaně jsem si tuto vlastnost ozkoušel a oslnění očí při posloupnosti tma – bílé světlo – červené světlo je opravdu nepříjemné.
Červeného světla se týká i poslední vylepšení a sice snížení intenzity nejslabšího režimu na 2 lm a zvýšení intenzity při blikání na 10 lm, navíc s kratším intervalem mezi bliknutími, aby bylo vyslání „nouzového“ signálu účinnější.
Odolnost
Rozepisovat se o odolnosti čelovek Fenix by bylo nošení dříví do lesa, protože je už dlouho známo, že jsou vyráběny takovým způsobem a z takových materiálů, aby byly téměř nezničitelné. Já jsem se tentokrát rozhodl vyzkoušet odolnost trochu netradičním způsobem – máčení ve vodě, vláčení blátem, házení o zem, přejíždění autem, to už tady všechno bylo, ale zkusili jste někdy něco svěřit dětem? To jsou rození destruktoři… Vyjmul jsem tedy z Topazky akumulátor, aby to první, co přijde k úhoně, nebyly dětské oči a svěřil jsem ji svojí tříleté dceři a jejím kumpánům na hraní se sdělením, že s ní můžou dělat, co se jim zlíbí. Nebudu zastírat, že ve mně byla po několik dnů, kdy měly děti čelovku k dispozici, malá dušička, ale vrátila se mi bej jediné újmy.
Pro milovníky faktů ale přece jenom pár údajů o odolnosti uvedu. Tělo svítilny je vyrobeno z lehké a odolné hořčíkové slitiny, konstrukce je zcela prachotěsná a vodotěsná a splňuje normu IP68 a je rovněž odolná nárazu z výšky dvou metrů (děti s ní ale házely spíš do dálky).
Pár dalších vychytávek
Ke konci musím přiznat, že jsem se jako správný všeználek vrhnul nejdřív na testování a teprve pak jsem si začal načítat, co všechno Topazka umí. Bylo pro mě velkým překvapením, že občas sama od sebe hodně snížila intenzita svitu, když jsem zrovna něco štrachal rukou v blízkosti reflektoru a pak se zase sama rozzářila. Zpětně jsem se dočetl, že se jedná o funkci inteligentního snížení výkonu, která má chránit nejen předměty osvícené z přílišné blízkosti, ale také uživatelovy oči před odražeým ostrým světlem. Funguje to jednoduše – při přiblížení rozsvícené čelovky na méně než 6 cm k nějakému objektu po dobu delší než 1,5 s se intenzita svitu automaticky přepne do nízkého režimu a pokud se objekt oddálí, tak se za 0,8 s automaticky obnoví předtím použitá intenzita. Pokud by vás to obtěžovalo, tak není problém si tuto funkci vypnout.
Velmi nenápadně funguje ochrana proti přehřátí, která při dosažení teploty 60 °C trochu ubere na intenzitě svitu. Jedná se ale jen o pár lumenů, takže se člověk nemusí dívat na žádné velké „skoky“. Tyto skoky naopak zažijete při klesajícím nabití baterie, kdy si svítilna sama reguluje snižování intenzity svícení až k nejnižšímu možnému režimu, což je signál, že už je nezbytné doplnit šťávu. Na jednu stranu by se mi líbilo, kdybych mohl svítilnu „dojit na maximum“ až do zdechnutí, ale chápu, že jsou tu nějaká fyzikální a další pravidla, která prostě není možné obejít. A vlastně by ani nebylo úplně v příjemné, kdybych se z maxima najednou ocitnul na nule uprostřed lesa nebo řeky.
