Rakouský Silvrettarun 3000 letos s výraznou českou stopou!

Celá trasa se dá proběhnout bez přechodu do chůze

Na sedmém ročníku Silvrettarun startujícího v rakouském horském městečku Ischgl, si šlo vybrat dle chuti ze třech distancí. A to svižného 11 km běhu údolím řeky Trisanna s převýšením 306 m, středně náročnou tratí na vzdálenost 30 km s převýšením 1482 m a maratónským výšvihem dlouhým přesně 42,195 km s převýšením 1814 m, při kterém se dostanete až do výšky 2974 m n. m. Maximální nadmořská výška u nejdelší distance vypadá sice krkolomně, ale jelikož se jedná o sedlo Kronenjoch, vzdálené od startu 21 km, je na nasbírání výškových metrů na pozvolna stoupajících cestách a chodnících opravdu dostatek času. Celá trasa lze tudíž proběhnout bez nutnosti přechodu do chůze.

Prohlédněte si i další fotografie k článku…

Zastavit se ale občas vyplatí, a to na občerstvovacích stanicích, kterých bylo požehnaně, a na nejdelší trati jich bylo dokonce rovnou deset. Na všech se nacházela klasicky voda, ionťák, Coca-Cola, banány, různé energo tyčinky, včetně známých tyčinek Mars a Snickers a nechyběly ani energetické gely. Občerstvovačky byly rozprostřeny co několik kilometrů, včetně nejvýše položeného místa trati, což si zasluhuje velký dík organizátorům za jejich dřinu to do téhle výšky dostat. Díky hustotě občerstvovaček bylo tak možné na trať vyběhnou jen v kraťasech a triku bez nutnosti sebou tahat batůžek, vestu či jen ledvinku, a tak si závod maximálně užít bez zbytečného omezení.

Nejdelší trať vedla z větší části po šotolinových cestách s minimem asfaltu, což mohlo svádět k obutí silniček, ale techničtější část závodu v horních částech trati, by ovšem v tomto případě mohla nepříjemně prověřit pevnost kotníků a měkkost zadnic. Přestože kratší dešťové přeháňky byly vcelku osvěžující, tak na kamenech udělaly svoje a místy to dost klouzalo. Několik zbývajících sněhových polí mělo také svůj sklon a k projížďce dolů občas moc nechybělo.

Po doběhnutí jsme měli k dispozici i bazén nebo masáž

Tratě byly značené dobře a k bloudění u nikoho z dotázaných nedošlo, což u nádherných scenérií, které byly na trati k vidění, je i vcelku s podivem, jelikož se člověk často spíše kochal, než sledoval zmiňované značení. Za zmínku také stojí, že cíl závodu byl na jiném místě než start, konkrétně v městečku Galtür, což ale organizátoři vyřešili přepravou závodníků dle potřeby zajištěným autobusem. O závodníky bylo v cíli také perfektně postaráno a kromě bohatého nápojového a jídelního servisu měli k dispozici také plavecký bazén či služby maséra.

Finanční odměny pro nejlepší běžce nejen v celkovém pořadí, ale také v jednotlivých kategoriích, přilákaly velmi kvalitní zastoupení včetně týmu čtyř Keňanů, kteří na krátké a střední trati obsadili příčky nejvyšší. Nicméně Česká republika vůbec nezůstala pozadu a na maratónské trati obsadil celkově 1. místo Robert Krupička v čase 3:24:08 a 4. místo Pavel Brýdl v čase 3:42:22. Na střední trati byl celkově 2. Ondřej Fejfar v čase 2:26:46.

Naše výprava byla se závodem moc spokojená, trasa a celkově nádherné alpské prostředí jsou prostě vždy za odměnu!

/fotografie: archiv organizátorů a Vlastimil Lysák/