V rámci úspory času jsem v poslední době začala veškeré návštěvy a dovolené plánovat podle závodů v dané lokalitě. Manžel je rád, že nemusí nic vymýšlet a ví, že závislákům jako já stejně nemá cenu odporovat. Nebylo tedy náhodou, že návštěva v Bílovicích nad Svitavou vyšla přesně na víkend, kdy se v nedalekém Blansku běžel Půlmaraton Moravským krasem.
Na den závodu vyšlo nádherné, na říjen až nezvykle teplé počasí
Vstávám v super náladě a na závod se upřímně těším, tentokrát poběžím za podpory rodiny a kamarádů, jenže velmi brzy se ukáže stinná stránka tohoto faktoru. Všichni děsně zdržují! V propozicích závodu je zdůrazněno, že v na městském úřadě v Blansku máme být o 1,5 hodiny dřív a mně tečou nervy, že to nestihnu. Nakonec všechny trochu hystericky naženu do auta a frčíme na půlmaraton.
Dítě v serpentinách výjimečně nezvrací, a tak dorážíme do města v čas, vyskočím z auta a pádím směrem, kde asi tuším městský úřad. Při výdeji startovního balíčku zjistím, že nevím moje startovní číslo. Dostane se mi dlouhé přednášky na téma, jak zdržuju, během níž by paní stihla vydat minimálně 3 další čísla. Nicméně, konečně šťastně svírám igelitku se startovním číslem a čipem!
Zde je charakteristické, že první půlka se běží do kopce a druhá z kopce
Nezbytné přípravy před závodem a jde se na start. Přemýšlím nad očekávaným časem, vlastně klasický půlmaraton jsem ještě neběžela. Zde je charakteristické, že první půlka se běží do kopce a druhá z kopce, ale převýšení mi na takovou vzdálenost připadá minimální. Zazní startovní výstřel a velmi pomalu se dáváme do pohybu, jsem děsně dojatá, všichni fandí, děti svírající v ručičkách barevný nápis DO TOHO!
No ale slz bylo dost, jdeme závodit. První dvě kolečka běžíme městem za mohutného povzbuzování obyvatel Blanska, poté se vyráží směr Chráněná krajinná oblast Moravský kras. Následující část trasy je bohužel po velké frekventované silnici, pro závod je samozřejmě vyhrazen jeden jízdní pruh a doprava je omezená, ale i tak běžet podél aut se zapnutými motory není nic moc. Začínám být trošku zklamaná, ale trasa závodu naštěstí odbočí do zlatavých lesů Moravského krasu. Dál sice běžíme po asfaltu, ale krásně tu voní les, bublá ponorná řeka Punkva a závodníci frkají jako splavené koňské stádo.
Dobíhám k jeskyni Punkva, před níž parkují na vodě lodičky, na chvilku se zasním nad takovým výletem do zatopené jeskyně, ale právě zde je odbočka a stejnou trasou se běží zpět.
Další zajímavou charakteristikou závodu je, že nejprve vás budou míjet rychlejší běžci a v druhé půlce závodu si naopak vy prohlédnete vaše pomalejší kolegy. Sestava běžců mě nepřestává udivovat, nejprve zahlédnu jakýsi přízrak v prvorepublikovém oblečku s pěnou u pusy, následuje tatínek s kočárkem a v samém závěru stařík s nebezpečným výrazem ve tváři. Říkám si v duchu, že jsou to borci a v tom mě mine dědula, kterému je tak 75let! Teda to běhání je děsná návykovka. Už je mi jasné, že v důchodu mám o zábavu postaráno. Pokud mi bude zdraví sloužit a vnoučata mě neoberou o všechny peníze, tak rozhodně budu obrážet nejrůznější závody ve všech koutech světa:-)
Ještě jednou si užívám krasovou oblast, vodu a lesy
Jak jsem si převýšení v první půlce závodu vůbec neuvědomovala, tak klesání v druhé půlce je citelně znát. Nohy se mi samy rozběhnou a já dávám do běhu všechnu energii. Ještě jednou si užívám krasovou oblast, vodu a lesy.
Silnici a auta teď už ani nevnímám, pořád mám dost sil, a tak toho nadšeně využívám. Přivítá mě mohutně fandící město a já za chvíli probíhám cílem s tím, že jsem běžela na plný plyn a závod si tak maximálně užila. Na hodinkách vidím 1:54, což jsme si tak asi představovala, takže spokojenost a jdu si pro koláček za odměnu:-)
Výsledky
Muži
1. Jan Kohut
2. Jiří Čípa
3. Jiří Petr
Ženy
1. Petra Kamínková
2. Martina Vévodová
3. Šárka Dýrová Macháčková
Celkové výsledky zde
