Startovní pole prvního olympijského maratonu tvořilo 13 domácích běžců a čtyři cizinci. Tři z nich už byli v předcházejících soutěžích úspěšní. Žádný však neměl zkušenosti z běhu na velmi dlouhou vzdálenost. Snad se – tak jako většina diváků – domnívali, že kdo dosahuje kvalitních výkonů na středních tratích, dokáže totéž i v maratonu. Ale jak se později na vlastní kůži přesvědčili, krutě se mýlili.
Zkušenosti k nezaplacení
Australan Edwin Flack vyhrál tři dny před maratonem běh na 1 500 metrů /4:33,2/, kupodivu startoval i v tenisu, v jednotlivcích i ve čtyřhře, kde vybojoval bronz. Úspěchy na patnáctistovce slavili i Američan Arthur Blake, který doběhl druhý /4:34,0/, a Francouz Albin Lermusiaux skončil třetí /4:36,0/. Zatímco Flack pár hodin před převozem na místo startu vyhrál i finálový závod na 800 metrů /2:11,0/, Lermusiaux, který se do tohoto finále také probojoval, raději k němu nenastoupil, protože šetřil síly. Ani pro něj nebyl běh jedinou sportovní činností na olympiádě – startoval totiž také ve střelbě.
O čtvrtém cizinci na startu, kterým byl Gyula Kellner z Maďarska, se povídalo, že prý si nominaci na maratonskou trať vybojoval díky vítězství v běhu na 40 km v Budapešti, kde dosáhl času kolem tří hodin.
Na startu mohli být i dva další cizinci, Němec Carl Galle a Ital Carlo Airoldi. Galle však až po příjezdu do Athén dostal z náročnosti maratonu strach, a tak dal raději přednost startu běhu na 1 500 metrů, v němž časem 4:39,0 obsadil čtvrté místo. A dlužno poznamenat, že nebyl sám, kdo si na poslední chvíli účast v maratonu rozmyslel. Podobně se prý zachovalo i dalších sedm Řeků, kteří se den před startem zalekli předpovědi počasí, která slibovala velké horko.
První maraton byl výzvou pro všechny
Smůla provázela zkušeného italského vytrvalce Carla Airoldiho – z nedostatku finančních prostředků se vydal na olympijské hry pěšky a do dějiště her dorazil až dva dny po závodě…
Hlavní pozornost diváků však byla soustředěna na domácí běžce. Olympijské hry už probíhaly pátým dnem a Řekové dosud nezvítězili v žádné disciplíně, což bylo velkým zklamáním. A protože právě maraton měl být vyvrcholením všech soutěží, celé Řecko s napětím očekávalo prvenství svého krajana, který by tak dokázal nejen napravit dosavadní neúspěšnost a proslavit svůj národ, ale zároveň vzdát hold historickému vítězství v památné bitvě.
Maraton probíhal za teplého slunečného počasí a neobyčejného zájmu diváků. Vesnice, přes které vedla trať, byly toho dne od rána doslova na nohou, a aby mohli všichni sledovat závod, nekonaly se dokonce ani bohoslužby! Na stadion bylo prodáno 71 800 vstupenek, další tisíce lidí byly na návrší kolem něho a podél trati se shromáždilo na 100 tisíc diváků – tak mimořádný zájem o maraton Řekové měli.
